k47.cz

Archiv novinek duben 2013

2017
duben
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Kdo nečte s námi, čte proti nám

30. dubna 2013 5:10 | sekce obsah » dojmy & názory
Kdo nečte s námi, čte proti nám

A jinak? Na stará kolena jsem začal chodit do knihovny. „Proboha proč?“ ptá se zděšený čtenář. Hlavně kvůli knihám.


Mám poměrně dlouhý seznam knih které bych si chtěl přečíst a potažmo i jejich elektronické verze, ale nevlastním žádnou čtečku e-knih a jak všichni víme, čtení dlouhých textů na monitoru stojí za suché psí lejno. Buď si můžu koupit čtečku za X nebo roční průkazku do knihovny za 150 korun a ve všech lidstvu známých vesmírech je X mnohonásobně větší než oněch 150.

A moje malá spekulace: teď na trhu existují čtečky s e-inkoustem, které jsou určené na čtení knih a čte se z nich skvěle. Stabilní obraz, žádné podsvícení a hlavně žádné rozptylování. Je to jednoúčelové zařízení, které se ani nepokouší nabídnout něco navíc. Pak přijde konkurence a řekne: uděláme to samé, ale lepší. A na tomhle novém zařízení si budete moct přečíst maily, trochu si zasurfovat na vlnách internetu, s barevným LCD displejem by se dalo i nějaké to video a aplikace. Hlavně nesmíme zapomenout na aplikace. A najednou máme z jednoduché čtečky multimediální tablet, který je k prasknutí narvaný rozptýlením a vůbec se nehodí na čtení.

Začali jsme se zařízením, na kterém se skvěle čte a postupným vylepšováním jsme ho zcela zničili. Takže, když budou k dispozici jednoduché jednoúčelové čtečky a jejich „vylepšené“ varianty, kdo by se zdržoval s klasickou čtečkou? Takže tady bude hromada zařízení které by měly být také-čtečky, ale čtení na nich stojí za dehydrované výkaly zvířat rodu canis. Výsledek: z klasických knížek se vždycky bude dát číst naprosto suprově. Jejich význam poklesne, ale nemusí se zcela vytratit. Zatím.

A nebo se jsem taky naprosto vedle.

A nebo patřím do názorového ghetta, když si tisknu i všechny papery, aby se mi lépe četly.


štítky: | 0 | komentovat | #

Oldboy

13. dubna 2013 5:34 | sekce obsah » kultura » filmy

Představte si, že jste patnáct let drženi v zajetí a nevíte kým a nevíte proč. Den za dnem vás užírá samota a šílenství až do okamžiku, kdy se najednou ocitnete na svobodě a zase nevíte proč. Právě tak začíná Oldboy – korejský film volně inspirovaný stejnojmennou mangou.


Moje dojmy se dají shrnout následovně:

  • Miluji motiv chladné a neodvratné pomsty, za kterou se hlavní hrdina Oh Dae-su vydává po 15 letech nedobrovolného uvěznění.
  • Oh Dae-su má zatraceně vysoký badassness level (podobný jako Anton ‚a man without a sense of humor‘ Chigurh a stejně jako tak i z něj vyzařuje něco znepokojivého).
  • Pointa je na jednu stranu skvělá, na druhou mi připadá zbytečně vykonstruovaná a přehnaná (hypnóza, vážně?). Ale ten okamžik, kdy se hrdina dozví jaký je skutečný trest za jeho hříchy, stojí za to.
  • A pak hlavně tahle scéna:

Jde o tříminutovou rvačku mezi hlavním hrdinou (vyzbrojený kladívkem) a dvaceti chlápky s naostřenými plaňkami v rukách. Celá scéna je natočená bez jediného střihu. Bylo na ní třeba sedmnáct pokusů a natáčela se tři dny, ale nakonec se to podařilo a výsledek je nádherný.

Celá scéna působí neuvěřitelně drsně a reálně. Nic není jenom pro efekt, žádné drama, žádný rychlý střih nebo rozklepaná kamera, žádná působivá choreografie kopů a úderů, ale pár lidí, kteří se mlátí, většinou nervózně a neohrabaně, ale tak to je při skutečné potyčce, tam vládne hlavně chaos. Neplatí pravidla akčních filmů, kdy libovolný fyzický kontakt hrdiny s protivníkem je pro toho druhého nevyhnutelně smrtící. Tady je potyčka dlouhá, bolestivá, fyzická. Někomu může rvačka připadat nereálná, ale to je jenom protože, že jsme přijali nerealitu a skutečná skutečnost v našich očích už vypadá tak nějak divně (viz realita vs. realismus).

Takhle má vypadat akční scéna.


Za zmínku také stojí, že letos má vyjít americký remake, kde hlavního záporáka bude hrát Sharlto Copley neboli Wikus van der MerweDistrictu 9 (který jsem si nemohl vynachválit). Bude zajímavé sledovat jestli předělají i tuhle scénu a jak si s ní případně poradí.


štítky: , , a | 0 | komentovat | #

Některé nápady přicházejí jenom na určitých místech v určitý čas...

9. dubna 2013 3:11 | sekce novinky
Některé nápady přicházejí jenom na určitých místech v určitý čas...

… a moje místo je bar Repete devět hodin večer.

Na Twitteru jsem se už podřekl a něco málo naznačil o podivuhodných okolnostech, které mě donutily zase něco dělat a na malou chvíli hořet a začít psát, okamžitě, kompulzivně, ještě s horkou hlavou, neodkládat, nevychládat a předběhnout otázky a pochybnosti. Na začátku jsem měl v hlavě jenom název „Bad Joke Incorporated“ a nutkání napsat něco, co se bude odehrávat během přijímacího pohovoru. Věci na sebe nenechaly dlouho čekat. Při cestě na nádraží jsem na ty skromné kosti se začal nabalovat nápady, prostředí, děj, kontext, vyznění, nějaké širší myšlenky. Ve vlaku jsem si pak sedl, vytáhl notebook a začal psát:

Nad mrakodrapem Carus Ferocia kroužil Mechanický Drak, děsivá kreatura, která mohla celé město v jediném okamžiku sežehnout na prach, ale všichni se tvářili jako by se nic nedělo, jako kdyby se První Nanomechanická Revoluce nikdy nestala a nezplodila několik takovýhle zrůd.

Mířil jsem přímo tam, do jeho stínu. V mrakodrapu Carus Ferocia jsem měl pohovor u společnosti Bad Joke Incorporated, na pozici, která se okrajově týkala Mechanického Draka a jeho stínu a to mě děsilo…

Tohle rozhodně nebylo v plánu. Mechanický drak? První Nanomechanická Revoluce? Carus Ferocia? Prostě jsem začal psát a jenom sledoval, kam mě prsty mechanicky tančící po klávesnici zanesou. Výsledkem je lehké sci-fi o psychopatických androidech, které se odehrává během pracovního pohovoru, zapadá do šílené reality Arytmie a okrajově zmiňuje širokou paletu témat jako informační závislost, spor Chomsky vs. Norvig, problémy vědomí atd. atd. Zkrátka další věc postavená na tangentách podobně jako Horečka.

Pokud teď hledáte odkaz na povídku, musím vás zklamat. Rozhodl jsem se totiž, že Bad Joke Incorporated přihlásím do jedné literární soutěže a v pravidlech stojí, že příspěvek nemá být už publikovaný. Nevím, jestli se počítá publikace na webu kalibru k47čky, který má návštěvnost nula-nula-nic, ale nechci to riskovat. Povídku tady zveřejním na konci května, až soutěž s velkou slávou prohraju.

A to mě přivádí k dalšímu bodu dnešního programu, který se taky týká inspirace omezené jak časově tak i prostorově a zároveň je určený pro soutěž: Když jsem se hledal aktuální literární soutěže, našel jsem dvě, které končí ve stejnou dobu. Jedna z nich je čistě sci-fi a do ní pošlu Bad Joke Incorporated. Druhá je tematicky čisté fantasy a tomuhle žánru se nevěnuji. Řekl jsem, že by byla škoda se o něco nepokusit, aspoň o nějakou žánrovou sabotáž, ale nenapadalo mě nic, o čem bych mohl psát. Ale pak jsem v pátek v devět večer seděl v baru Repete, upíjel Gimlet, z reproduktorů hrála speciální hudba a najednou to dávalo smysl, najednou mě infikovala inspirace a v hlavě mi začal krystalizovat nápad na fantasy podpásovku, která splní žánrové zadání jen tak mimochodem, ale můžu se v ní věnovat Vlastním Věcem.

No a tuhle věc taky nezveřejním do doby než budu ze soutěže vypovězen a vyhnán pomazaný dehtem a peřím.



štítky: , , a | 2 | komentovat | #

Jon Richardson vs. Sean Lock

4. dubna 2013 11:41 | sekce obsah » kultura
Jon Richardson vs. Sean Lock

Během posledních několika let jsem viděl mnohem víc britské televize než té české (cokoli je větší než nula, žeano). Hlavně jde o různé panel show, které se u nás buď nekonají nebo to jsou jenom slabé odvary zahraničních originálů, tady takové věci jako QI, Mock the Week, Have I Got News for You, Would I Lie to You?, 8 out of 10 Cats nebo Never Mind the Buzzcocks a další. Tohle všechno má jeden zajímavý důsledek: nepřímo jsem získal určité povědomí o populární kultuře na britských ostrovech, ale nemám vůbec žádné tušení o té české. A rozhodně si nestěžuji, vždyť právě Velká Británie (a částečně i Irsko) jsou např. epicentrem stand-up comedy (na stojáka) odkud pochází mnoho gigantických jmen a zástupy těch velkých.

Poslední jméno do sbírky britské stand-up comedy je právě jeden z týmových kapitánů v panel show 8 out of 10 Cats – Jon Richardson a jeho loňské DVD Funny Magnet.


Největší vtip je v tom, že není až tak funny. Ale to bych předbíhal.

Jon Richardson je tak trochu nice guy, společensky neschopný, stařec v mladém těle, který se pořád strachuje, naříká, stěžuje si, je nezdravě OCD, všechno chce perfektní a přesto nenávidí lidi. Všechny svoje negativní povahové rysy si naplno uvědomuje a to přináší zcela novou vrstvu neuróz a nejistoty do jeho osobnosti. Kdyby šlo jenom o persónu, jenom o jeho postavu na pódiu, pak by to byl herecký výkon hodný všech ocenění, které se za tyhle věci dávají a ještě pár dalších z jiných oborů, ale on je takový ve skutečnosti a na svých nedostatcích, rozmarech a zvláštnostech staví svůj humor. Takže pokud chcete poslouchat třicetiletého chlapíka jak si na pódiu hodinu stěžuje na svoje spolubydlící, že dávají steakové nože, kam nepatří, pak si tady přijdete na své.

Na druhou stranu jeho vystoupení není nudné, příjemně plyne, spíš než na kanonádu vtipů se zaměřuje na historky a příběhy, ale hlavně: když ho člověk poslouchá, tak si uvědomí, že na tom sám není tak zle jako Jon Richardson a to je hlavní přínos jeho DVD.


Když jsme se potom druhý den díval na další epizodu 8 out of 10 Cats, porovnal jsem ho s Seanem Lockem, který je druhý týmový kapitán. Rozdíl mezi nimi je gigantický, jsou jako den a noc. Kdyby Jon Richardson byl člověk, který se celý den strachuje, že ho přejede buldozer, tak Sean Lock právě ten buldozer řídí a směje se jako blázen. Teprve při bližším srovnání vynikne jejich vzájemný kontrast. Sean Lock se řítí vpřed, vždycky má nějaký podivný a bizarní nápad nebo (většinou smyšlenou) historku o svém minulém zaměstnání nebo ideální dovolené, nebo co dělá, když relaxuje a vyzařuje z něj nekonečná škodolibá radost, zkrátka ideální troll.

A to je asi tak všechno. Pokud se chcete dívat, použijte Youtube nebo Wyhledawacz.


PS: Když nemáte čas se na takovéhle věci dívat, dělejte to jako já: zrychlete video na 120%. Při této rychlosti se dá všechno bez problémů vnímat a zrychlení není tak dramatické. Když si na stodvacítku zvyknete, začne vám normální rychlost světa připadat příliš pomalá.


štítky: , a | 0 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016
65daysofstatic - první a poslední
hudební článek | 15. listopadu 2016

poslední komentáře

669e15
meadc | 21. dubna 2017
669.246
meadc | 21. dubna 2017
MySQL group by trik
meadc | 21. dubna 2017
669.335
meadc | 21. dubna 2017
669.264
meadc | 21. dubna 2017
669.102
meadc | 21. dubna 2017
Naivní holka
meadc | 21. dubna 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47