k47.cz

Archiv novinek březen 2013

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Zvuky!

29. března 2013 6:56 | sekce obsah » kultura » literatura
Zvuky!

Následující článek je placená reklama. Mám za něj slíbený kus šunky a přednostní odbavení ve frontě na spasení.


Všechno začalo, když mi jeden chlápek poslal mail, jestli bych nechtěl propagovat jeho projekt Literární střevník. Jde o věc, kde různí autoři vlastními ústy prezentují svojí literární produkci. Idea možná dobrá, ale zatím se to všechno rozjíždí, moc tam toho není & tak nezbývá než doufat, že to někam povede (a tahle nepovedená reklama bude mít aspoň nějaký smysl a já dostanu svojí šunku).

Jejich nápad pěkný & chválihodný sám o sobě, ale mě by se mnohem více líbilo, kdyby někdo do podoby audio-knih předčítal klasiky na které se už nevztahuje copyright, podobně jako to dělají dobrovolníci z projektu Librivox, ale v CZ jazyce. Kdyby s tím někdo skutečně začal, chválil bych ho od rozbřesku do soumraku každý den s malou pauzou kolem Vánoc. Nebo kdyby se někdo začal věnovat poezii jako to dělá Tom O'Bedlam z YouTube kanálu Spoken Verse

Nicméně práce lidí z Literárního střevníku si (aspoň principiálně) cením, protože mám rád audio-knihy a audio-povídky a audio-novely a audio-všechno-ostatní. Mluvená forma umožňuje si vychutnat dílo na zcela jiné úrovni; můžu si lehnout do houpací sítě, zavřít oči a nechat se unášet slovy. Kdysi jsem se snažil audio-věci generovat algoritmicky a strojově – ať už věci tady z k47čky nebo už zmíněné klasiky a semi-klasiky v rámci Projektu Kafka a výsledky byly celkem snesitelné.

A to je asi tak všechno. Konec reklamy, rozejděte se a poslouchejte!


štítky: , , a | 0 | komentovat | #

Co všechno neexistovalo, když jsem začínal s k47čkou

25. března 2013 3:55 | sekce obsah » internal
Co všechno neexistovalo, když jsem začínal s k47čkou

Čas je tak trochu svině, žeano? Na jednu stranu se jeho nesmírnost vymyká lidskému chápání, ale na druhou stranu je mikroskopický. Všechno se totiž musí vnímat v souvislostech…


Nechci teď vypadat jako Starý Muž ™, který káže vám mladejm, který jste nic nezažili a ničemu nerozumíte, ale chci upozornit na jeden záblesk časové perspektivy, který jsem nedávno zažil. Uvědomil jsem si, že jsem K47čku oživil téměř před deseti lety – 23. června 2003 a pak mi došlo, že v té době spousta věcí vůbec neexistovala.

V té době na internetech už fungoval například: LiveJournal (1999), deviantArt (2000), okoun.cz (2001), last.fm (2002), RapidShare (5/2002) nebo isoHunt (1/2003). Ale spousta věcí ještě nevznikla. Sestavil jsem maličký a celkem ad-hoc seznam lokalit, artefaktů a událostí, o které byl v té době internet chudší.

  • 06/2003 k47.cz
  • 10/2003 4chan
  • 08/2003 MySpace
  • 09/2003 The Pirate Bay
  • 02/2004 Facebook
  • 02/2004 flickr
  • 11/2004 Vimeo
  • 02/2005 Youtube
  • 03/2005 MegaUpload (který před rokem umřel)
  • 06/2005 Reddit
  • 10/2005 Google reader (který nepřežije tohle léto)
  • 07/2006 Twitter
  • 01/2007 I Can Has Cheezburger? (který předznamenal vítězství internetové kultury)
  • 02/2007 tumblr
  • 05/2007 Ulož.to
  • 01/2008 project chanology (díky kterému se Anonymous dostaly do širšího povědomí)
  • 10/2008 Soundcloud
  • 01/2009 Boxxy incident
  • 05/2009 Minecraft
  • 03/2010 Pinterest

Skoro se ani nechce věřit, že všechno tohle, co bereme jako samozřejmost takříkajíc starší než dějiny, ještě před několika lety vůbec neexistovalo. Historie zrychluje a je čím dál tím více nestabilní a proměnlivá, můžeme se spolehnout jenom na to, že se skoro na nic nemůžeme spolehnout. Stačilo deset let než se svět proměnil k nepoznání, za další dekádu bude zase zcela jiný. To je jeden důvod proč nemá smysl příliš předvídat budoucnost a jenom se nechat unášet proudem, hledat první vlny a vést se na nich.


Jednou přijde den, kdy budeme pamatovat dobu, kdy většina věcí, které pohánějí naše životy, neexistovala.


štítky: , , a | 4 | komentovat | #

Kdyby se někdo ptal, zapírej

17. března 2013 4:11 | sekce novinky

Zapírej, že kdy byl listopad a že někdy vůbec proběhlo NaNoWriMo. A když se zeptá na Horečku, prostě ho prašti násadou od koštěte a utíkej jako blázen, přes kopce a daleko, daleko, do Severních Zemí. Protože i kdybys mu to řekl, stejně by ti neuvěřil a kdyby ti uvěřil, nikdy by nemohl pochopit. Pochopí jedině ten, kdo to zažil, Kdo cítil tvůrčí horečku třiceti dní a padesáti tisíce slov a euforii, která se skrývá v každé dokončené větě.

O posledním NaNoWriMu jsem se tu několikrát zmínil a dlouze jsem jásal nad tím, jak je skvělé něco psát a tvořit a kašlat na všechno ostatní a nestrachovat se, jak to dopadne a jestli se to bude někomu líbit. Všem těmhle zbytečným slovům je ale konec, protože přišel čas výslednou novelu jménem Horečka tady na k47čce zveřejnit.

Nápad na Horečku jsem dostal už někdy na konci minulého léta, ale nikdy jsem se neměl k tomu, abych něco skutečně začal tvořit. Když se pak blížilo NaNoWriMo, začal jsem hledat nějaké téma nebo nápad, kterému bych zasvětil listopadové otročení. Prošel jsem pár načatých věcí, než jsem se dostal ke konceptu Horečky, který v té době nebyl víc než několik rychlých slov načmáraných na kusu papíru a řekl jsem si, že bych právě tohle mohl použít.

A zbytek je historie. Nebo budoucnost. Záleží odkud se díváte.

Horečka se ukázala jako ideální materiál pro NaNoWriNo – celkem slabá centrální premisa a spousta místa na miriády odboček a tangent a poznámek a dovětků, které samy mají své vlastní odbočky a tangenty. Prostě ideální kostra na kterou se dá navěsit všechno, o čem jsem v té době přemýšlel a uvažoval a co se mi honilo hlavou, ale neměl jsem chuť to sesumírovat do nějaké formálnější podoby.

Příběh začíná jednoho rána někdy během poslední z vlny veder minulého léta (zrovna v době, kdy mě napadlo, že bych něco takového mohl napsat, možná trochu načatý epizodou Black Books Fever, už si pořádně nepamatuji), kdy se moji často recyklovaní hrdinové Adam K., Peo, Ruby a Malej Marty probudí s kocovinou a bez vpomínek na předcházející den. Následuje čas chůze po skleněných střepech a flashbacků a nevlastních vzpomínek až do okamžiku, kdy se příjemný ranní chládek rozpustí v pražícím slunci. A jak teplota stoupá Adam K. dostává halucinace z horka. Ostatní se ho snaží zchladit, ale on jim v sevření paranoii uteče, ale svět, který vidí je od reality k nepoznání změněný, jeho svět je šedivá prašná metropole, která se nachází někde v dystopických Severních Zemích a on je na útěku.

A tady začíná to hlavní: propletence spekulací, předpovědí, vizí a technologických proroctví o světě budoucnosti, dehumanizovaného, algoritmizovaného a prorostlého rakovinou všudypřítomného sledování, degenerované demokracie a technologie, která se vymkla kontrole, ale i naděje v podzemních hackerspacech a soukromém crowd-fundingovaném stá­tě.

To všechno opatřeno poznámkami a referencemi dokládajícími, že velká část z toho, co se v Horečce jeví jako naprosté šílenství, se už děje a v plánu jsou ještě větší zvěrstva.

A to je Horečka: deset tisíc slov, které mě bavily tvořit. Když to někoho zaujme jako čtenáře, budu jenom rád.


PS: Nedávno mi na twitter přistál následujícíc status od @m_kopas:

„Surprise: cyberpunk is basically already here and you probably didn't realize it because you're on the side of the corporation“.

To stojí za zamyšlení.


publikováno


štítky: , a | 12 + 79 | komentovat | #

Můžete se otočit na záda?

15. března 2013 6:54 | sekce novinky
Můžete se otočit na záda?

Je až krásné, jak se řešitelné věci stávají naprosto bezvýchodnými bez vyhlídky na zlepšení, když se nemáte s kým se poradit? Mechanika & katalyzace začarovaného kruhu je naprosto bezchybná.

Ale na tom nezáleží.

Dneska jsem vstal o půlnoci a pročetl jsem si některé svoje staré povídky a žasnul jsem, jak jsem vůbec mohl napsat něco tak neuvěřitelně melancholického, sklíčeného a depresivního. Třeba taková Dívka, která milovala mraky, Útěk z explodující planety a hlavně Parazit, jehož řádky vždycky dokážou rozmetat mojí náladu na kousíčky. Nezáleží v jaké euforii jsem byl na začátku, na konci se svět vždycky zdá o pár odstínů tmavší a zase cítím černého psa, tupou a tíživou bolest v hlavě, přilepenou na mozku jako dehet.

Jak jsem jenom mohl? Celkem jednoduše: všechno, co jsem napsal byla pravda. Ne vždycky na úrovni faktografické; fakta představovala mechanické kosti, ale všechny emoce a pocity, co protekly kostrou, byly vždy zcela pravdivé.

Možná právě proto v posledních letech moc nepíšu. Možná že kolem není dost pravdy, která by stála za zapsání.

Takže, můžete se, prosím, otočit na záda?



štítky: a | 6 | komentovat | #

Ztracená dekáda

13. března 2013 4:08 | sekce novinky
Ztracená dekáda

Čas letí a jediné, co můžeme udělat, je postavit se mu do cesty, aby neletěl kolem nás, ale aby to do nás napálil plnou silou a my si aspoň něco z těch pomíjivých let pamatovali. Čas, na který neexistují vzpomínky, nikdy nemusel existovat.

To je všechno pěkný, ale teď o co mi jako jde, žejo?

O jednoduchou věc, které se mě samotnému nechce věřit: povídkám a literatuře se jako profesionální diletant věnuji už skoro deset let. A během těch deseti zatracených roků, deseti zim a deseti jar a deseti podzimů jsem napsal pěkných pár řádků. Některé skončily tady na k47čce a na některé jsem zapomněl. A ono by se slušelo, kdybych všechnu to prozaickou mizérii, ztracenou jako slzy v dešti, tady nějak zvěčnil, protože, když to neudělám a nebudu mít důkaz, že se něco dělo. Celé ty roky by vůbec nemusely existovat a vyšlo by to nastejno.

Určitou část z té ztracené dekády jsem se motal kolem literárního serveru SASPI. V dobách, kdy to tam ještě žilo, šlo o celkem příjemné místo k existenci. Nevím jestli nejde jenom o nostalgii, ale teď zpětně mi to tak připadá. V těch dávných dobách života se na SASPI fóru celkem pravidelně konaly rychlovky. Jednoduché hurá akce, kdy se vyhlásilo téma, limit 777 slov, 24 hodin a začalo se psát. V té době kolem sklonku roku 2007 jsem pro rychlovku napsal několik fragmentů a minipovíde(čí)ček, které mi od té doby ležely na disku, netknuté a zapomenuté. Kdyby se ztratily, zanikl by s nimi i konec roku 2007, protože sám nemám žádné vzpomínky na tu dobu zapadanou pod pěti lety prachu.

Během pár týdnů jsem napsal celkem šest rychlovek z nichž jsem tady na k47čce publikoval jenom šílenou & absurdní ba|r|ealitu (když mám k dispozici jenom 777 slov, připadá mi, že absurdita je tou nejlepší konstrukcí slov). Dalších pět, které jsem z nějakého důvodu vynechal, se táhnou ve velice podobném duchu – malé a většinou nevážné věci, ale hlavně relikty z dávných let a důkazy času:


PS: Když si chci pamatovat, musím udělat zářez.


publikováno


štítky: , a | 0 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

Rumové deníky
sdf | 20. května 2017
ASCII blog
Severák | 13. února 2017
Post-rocková věda
Severák | 28. ledna 2017
Sedm let post-rocku
kaja47 | 5. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Roman Štec | 1. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Anonym | 1. listopadu 2016

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47