k47.cz

Archiv novinek říjen 2013

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Rumové deníky

27. října 2013 18:48 | sekce obsah » kultura
Rumové deníky

Jak jsem už naznačil, v posledních dnech a týdnech čtu hodně Hunter S. Thompsona. To je prostě fakt, se kterým se všichni (a hlavně já) musíme smířit.


Když jsem se napředposledy vrátil z knihovny, přinesl jsem si s sebou pět knížek. Dvě z nich napsali anarchisté a tři narkomani – ideální společnost pro neklidné večery. Kropotkin a Graeber se více či méně hlásí k černé vlajce anarchismu, Phillip K. Dick bral amfetamin, William S. Burroughs jel převážně v derivátech morfinu a pak Hunter S. Thompson užíval všechny druhy drog známé lidstvu od roku 1544.

Od otce Gonzo žurnalistiky jsem si vypůjčil Rumový Deník, který mi potvrdil jednu věc: Thompson se musí číst jedině v originále, protože žádná kombinace našich slov nedokáže vyjádřit jeho hrubou a brutální finesu bez toho, aniž by na prach nerozmělnila všechno šílenství v jeho textech. A právě kvůli tomu bylo čtení Rumového Deníku nervy drásajícím zážitkem: každou chvíli jsem se při čtení zastavoval a přemýšlel, jak ta která věta musela znít v originále. Doslova jsem cítil místa zlomů, kde Thompson musel používat slova, spojení a výrazy jako ugly brutes, vicious swines, freaks, degenerate bastards, culture rotten and foul to its core, savage era, ale v českém překladu jasně chyběly jejich rázné ekvivalenty, které byly nahrazeny generickým a nudným jazykem generických a nudných románů. Každou chvíli jsem na takovou zející jámu v textu civěl a přemýšlel, jak přesně to HST napsal. Nakonec to došlo tak daleko, že jsem měl na stole otevřenou českou knihu, na počítači anglický originál a kmital jsem mezi nimi pohledem.

Anglický originál je v tomhle případě lepší nejenom z principu, ale taky proto, že český překlad nebyl nic moc, ne technicky špatný, ale žalostně se minul stylem – příliš jemný, chyběla mu neomalenost, hrubost, nevybíravá slova, naskládaná jedno za druhé s chirurgickou přesností, jak to umí snad jen HST.

(Mimochodem, když se snažím, dokážu anglicky psát ve stylu HST. Někdy tuhle zbytečnou schopnost využívám, když chci na 4chanu dodat svojí odpovědi nějaký ten gravitas.)

Ale jinak počtení to bylo dobré, ne skvělé, ne dechberoucí, ale prostě dobré. O určité jinakosti taky svědčí fakt, že HST napsal The Rumy Diary ve věku dvaadvaceti let – je to tedy jeho velice raná tvorba, která byla publikována velice pozdě v jeho životě – se zpožděním 40 roků.


O několik týdnů později jsem pak viděl filmovou adaptaci Rumového Deníku natočenou v roce 2011, ve které stejně jako ve Fear And Loathing in Las Vegas hrál Johny Depp a byla to naprostá ztráta času – film tak hrozivě nudný, nevýrazný, průměrný, rozředěný do všednosti a šedi – typický výsledek Holywoodu. O tomto filmu nemá smysl mluvit, měli bychom na něj zapomenout a jít dál. Nicméně pár poznámek si neodpustím: Spojením Yeamona a Sandersona filmu nijak neprospělo, k nepoznání to pozměnilo celé vyznění filmu, který byl po změně víc průměrný a nudný; pasáže s LSD, pálenkou, Mobergem jako náckem, které se nevyskytovaly v předloze, působily jako pěst na oko a šlo jenom o zbytečné komediální vsuvky; konec s předlohou neměl nic společného a vůbec nezapadal do filmu, působil jako špatný vtip, jako něco, co by ve spěchu napsalo šestileté dítě.

Ale jak jsme říkal: tomuhle filmu by bylo nejlepší nevěnovat žádnou pozornost a jít dál. Takže zapomeňte všechno, co jsme řekl a nalijte si další portorický rum.


A jinak:

  • Rum není nápoj mému srdci nijak blízký, tohle místo pevně okupuje Gin.
  • Nejcennější věc, kterou jsem se od HST naučil je jednoduchá fráze: *Why not?"
  • Za přečtení také stojí článek Strange Rumblings in Aztlan, který HST napsal těsně před začátkem prací na Fear and Loathing in Las Vegas. Právě těchto pár stránek o vraždě Rubéna Salazara představuje chybějící fragment nutný k pochopení F&L in LV. Jak jeden anon napsal na /lit/: „F&L in LV was alright, yet I feel people tend not to get it – failing to see the insanity for all the party.“. Vždyť F&L bylo napsáno podle cesty HST a Oscara Zeta Acosta z Los Angeles, kde psal zmíněný článek, do Las Vegas, aby unikli těžké atmosféře toho neklidného města a mohli se v klidu bavit.
  • Film Where the Buffalo Roam, který velice volně líčí cestu HST k věhlasu, taky stojí za hovno: je to nekonzistentní, nudná, změť fragmentů a útržků a scén, ve kterých se shodou náhod vyskytuje HST a Acosta. Jedinou polehčující okolností je Thompsonovo typické mumlání a rázný jazyk.
  • Připadá mi, že jestli má někdo co říct ke stavu společnosti, jsou to právě antropologové (jako právě Graeber). Jejich poznatky a kritika bývá to nejzajímavější na co se dá narazit.

štítky: , a | 7 | komentovat | #

The House of Asterion

17. října 2013 11:12 | sekce novinky

And the queen gave birth to a child who was called Asterion.



2 | komentovat | #

Proč ne?

5. října 2013 2:30 | sekce novinky

Představte si, že se chete zůčastnit literární soutěže. Dále si představte, že tahle soutěž má téma Škola základ života, které spíš než cokoli jiného připomíná zadání slohovky ze základní školy a říká si o nudný, předvídatelný výsledek. Jak byste se s tím vyrovnali? Jak byste přistoupili k problému, aby to za něco stálo? Jak byste pojali celou operaci?

Před pár (tý)dny jsem se v podobné situaci ocitl a už od začátku mi bylo jasné, že je zcela absurdní se pokoušet řešit tuhle záležitost jakýmkoli konvečním způsobem. Byl čas na další tematickou sabotáž, která splní zadání jen tak mimochodem a nechá kolem dost volného místa, abych se mohl věnovat Vlastním Věcem.

Ale jak na to?

Byla jenom jedna možnost: Musel jsem pryč, do přítmí a anonymity města, nechat v intoxikované hlvavě pomalu krystalizovat nápady, jako il hombre invisible vlétnout do jednoho baru se snůškou smyšlených příběhů, za chvíli vypadnout a vydat se zdecimovat další podnik, jenom abych se k ránu vrátil s poznámkami načmáranými na ubrouscích zpod koktejlů.

Proč ne? Byl to plán jako každý jiný a když přinese výsledky, který blázen by se zabýval detaily a hledal těla zakopaná v polích.

Výsledkem těch několik dnů šílenství je kratičká povídka jménem Akademická čtvrthodinka (dohromady má 3150 slov včetně poznámek, soutěžní limit čítal maximálně 5 ne-normo-stránek), která tématu technicky vyhovuje, ale všechno bere z druhé strany. Původně nesla neforemné jméno Škola života základ života, které ačkoli zní otřesně, docela dobře vystihuje postatu věci, potom, jak jsem se minule mezi řečí zmínil, na chvíli získala jméno Minotaurus, pod kterým jsem ji přihlásil do soutěže. Nakonec se ale označení ustálilo na Akademické čtvrthodince, což se přece jenom tématu dotýká víc než příšera z řecké mytologie, která zároveň sdílí jméno s fiktivním nápojem, který Adam K., Peo a další ve čtvrthodince pi­jí.

Jak to tedy nakonec dopadlo? Co bude dál?

To ještě nevím, protže se výsledky vyhlašují právě dnes. Nicméně pořád platí, že škola je základ života. Ale ne škola jako instituce, ale jako proces.

PS: pojem akademická čtvrthodinka jako takový celkem zajímavé pozadí


publikováno

  • Akademická čtvrthodinka

    „Tak tady to je. Co dál?“ zeptal se Malej Marty, když jsme se ocitli přede dveřmi.

    „Udeřit přímo do srdce bestie! To přece dává smysl,“ řekl jsem, ale sám jsem si nebyl ničím jistý. číst dál…



štítky: , , a | 0 + 1 | komentovat | #

Post-rocková věda

1. října 2013 3:45 | sekce obsah » kultura » hudba

Postrock je jeden z těch hudebních žánrů, kde průměrná skladba trvá celou věčnost, dává si na čas a pomalu, ale se zdrcující silou se propracovává vpřed jako ledovec nitroglycerinu. Skladby jsou prostě dlouhé. Velice dlouhé. Klidně víc jak čtvrt hodiny a někdy i dvacet minut. To je všeobecně známý fakt, který překvapí jenom ty, kteří v tomhle žánru zatím nejedou. Všeobecně se ale už neví o kolik je delší než jiné žánry.

Jde o naprosto nedůležitou otázku, která lidstvu nic nepřinese, ale přesto je dost zajímavá na to, abych ji jednou pro vždy zodpověděl s pomocí čistě koncentrované věd.


Jako vzorek jsem vzal svojí knihovnu 1714 postrockových tracků a 1187 tracků z ostatních žánrů a zjistil jsem tohle:

žánr vozrků průměrná délka std. dev. medián
postrock 1714 370s 205.426 327s
other 1187 206s 95.957 205s

Obvyklá písnička ostatních žárů trvá 3:26, ale post-rockové blouznění zabere 6 minut 10 vteřin v průměru, medián je pak o něco kratší, jenom kolem pěti a půl minuty. Z čísel je ještě vidět, že standardní odchylka je u postrockových skladeb mnohem větší, což znamená, že se jejich délky se liší mnohem víc.

V následujícím grafu je pak vidět rozložení délek písniček. Postrock má jednak vždycky delší vedení a druhak naprosto ovládá teritorium super-dlouhých tracků. To, co je v normálních žánrech osamocená výjimka, je pro postrock zcela běžná věc – 40 procent všech tracků je delších než 6 minut, u ostatních žánrů je to jenom 5%.

V seznamu skupin seřazených podle mediánu délky skladeb pochopitelně vede GY!BE, druzí jsou pak Daturah, kteří nenahráli nic pod deset minut. V závěsu je pak následují všechna velká jména scény.

Skupina medián
Godspeed You! Black Emperor 17:49
Daturah 13:37
Do Make Say Think 12:10
The Seven Mile Journey 10:05
Hellas mounds 9:28
The Evpatoria Report 9:22
Mono 9:06
Valley of the Giants 8:58
Leech 8:24
Explosions In The Sky 8:22
Detwiije 8:18
Youth Pictures of Florence Henderson 8:05
Milhaven 7:58
Five Seconds to Leave 7:55
Long Distance Calling 7:55
Cult of Luna 7:45
Russian Circles 7:27
Red Sparowes 7:16
What The Blood Revealed 7:10
This Will Destroy You 7:06
Pg.Lost 7:04

A nakonec ještě uvedu seznam nejdelších nahrávek, které se mi válejí v mojí knihovně. Pokud chcete poslouchat něco, co dlouho vydrží, tak směle do toho. Jenom těchto 29 položek vydrží hrát 9 hodin a 51 minut.


  • Jakob – Jakob EP – Means – 34:37
  • Swans – The Seer – The Seer – 32:13
  • Jakob – Dominion EP – Dominion – 29:16
  • Godspeed You! Black Emperor – Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven – Sleep – 23:18
  • Swans – The Seer – The Apostate – 22:59
  • Godspeed You! Black Emperor – Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven – Static – 22:36
  • Godspeed You! Black Emperor – Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven – Storm – 22:33
  • Godspeed You! Black Emperor – F♯A♯∞ – Nervous, Sad, Poor… – 21:12
  • Tortoise – Millions Now Living Will Never Die – Djed – 20:56
  • Pelican – March Into The Sea – March Into The Sea – 20:28
  • Leech – Zertonine Days – Nachtfilter – 20:25
  • The Seven Mile Journey – Notes For The Synthesis – The Alter Ego Autopsies – 20:09
  • Godspeed You! Black Emperor – ‚Allelujah! Don‘t Bend! Ascend! – We Drift Like Worried Fire – 19:58
  • Godspeed You! Black Emperor – ‚Allelujah! Don‘t Bend! Ascend! – Mladic – 19:54
  • Leech – The stolen view – Totem and tabu – 19:43
  • Klaxons – Myths Of The Near Future – Four Horsemen Of 2012 – 19:43
  • Red Sparowes – At The Soundless Dawn – The sixth extinction crept up slowly, like sunlight through the shutters as we looked back in regret – 19:32
  • Swans – The Seer – A Piece Of The Sky – 19:09
  • Godspeed You! Black Emperor – Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven – Antennas To Heaven – 18:58
  • Cult Of Luna – Vertikal – Vicarious Redemption – 18:45
  • Crippled Black Phoenix – 200 Tons of Bad Luck – „Time of Yer Life“ / „Born for Nothing“ / „Paranoid Arm of Narcoleptic Empire“ – 18:35
  • Godspeed You! Black Emperor – F♯A♯∞ – Bleak, Uncertain, Beautiful… – 17:49
  • Daturah – Daturah – Warmachines – 16:48
  • Milhaven – Automata – DRZ – 16:38
  • Mogwai – Young Team – Mogwai Fear Satan – 16:18
  • Milhaven – Bars closing down – A simple plan – 16:14
  • Rosetta – The Galilean Satellites – Itinérant – 16:13
  • Leech – Soundtrack To An Individual Emotion Picture Mindmovie – Nebeleben – 16:02
  • Daturah – Daturah – Shoal – 16:00

štítky: , , a | 1 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

669e15
meadc | 21. dubna 2017
669.246
meadc | 21. dubna 2017
MySQL group by trik
meadc | 21. dubna 2017
669.335
meadc | 21. dubna 2017
669.264
meadc | 21. dubna 2017
669.102
meadc | 21. dubna 2017
Naivní holka
meadc | 21. dubna 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47