k47.cz

Archiv novinek leden 2013

2017
duben
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Bradburyho rady, detektivky & realizace, že už je rok 2013

23. ledna 2013 3:32 | sekce novinky

Ray Bradbury říkal, že každý začínající spisovatel by měl napsat jednu povídku týdně a neužírat se, že zatím nedosahuje vysněných kvalit nebo nemá zamýšlené umělecké vyznění (přesně v duchu této rady), protože když v této rutině vytrvá jeden rok, tak se v psaní zlepší natolik, že to bude za něco stát.

Jeho radou se neřídím.

Internetem koluje výzva přečíst týdně jednu celou knihu. To není ani zdaleka nemožné, stačí přečíst pár desítek stránek denně a mít vnitřní disciplínu to dodržet jako u Bradburyho maratonu jedna-povídka-za-sedm-dnů.

O tohle se taky nesnažím.

Místo toho jsem si vytyčil několik soukromých cílů: každý týden přečíst jeden paper z oboru programování a computer science, každý den přečíst aspoň 40 stránek nějaké knihy a psát víc než minulý rok. To všechno s poznámkou „pokud možno“ napsanou velice malým písmem. Budu se o to snažit, ale když se to nepovede, nic se neděje, jedeme dál.

V tomto roce (taky cítíte, že je to zvláštní období roku, kdy příští rok je ten současný?) jsem už dočetl Vzkříšení od Tolstoje, v bufferu mám pár dalších knih, přečetl jsem tři papery, čtu další dva a napsal jsem povídku Dům na okraji dějin.

To není zas tak špatné skóre prvních dvaceti tří dnů.

Dům na okraji dějin jsem napsal pro SASPI workshop (proboha, to už je tolik let, co jsem se tam pohyboval pravidelně a žil to komunitou) na téma detektivka se zadáním, které bylo dostatečně volné a zároveň dostatečně podivné, abych mohl napsat lehce futuristický detektivní příběh, do kterého se vešly (a celkem rozumně zapadly) všechny motivy, které se mi honily hlavou: barvoslepý detektiv, neviditelný muž, automatizace policie a zrychlování historie.


publikováno

  • Dům na okraji dějin

    Nikdy bych nečekal, že budoucnost bude vypadat zrovna takhle. Ani ve snu by mě nenapadlo, že čas zrychlí a ztratí všechnu barvu, že se historie zhroutí sama do sebe. číst dál…



štítky: , , a | 0 | komentovat | #

Podobnost se skutečnými událostmi je čistě náhodná

14. ledna 2013 3:57 | sekce novinky

Jak už jsem se kdysi dávno mezi řečí zmínil, dopsat některé povídky trvá dlouho. Věci se prostě zastaví, text uložím k ledu a pak se ho několik milénií ani nedotknu. Některé povídky jsem začal psát během poslední doby ledové (Město #2 a Město #3). Jiné mají to štěstí, že v jejich případě pauza trvá pouze 330 dnů (neboli 7920 hodin neboli 475200 minut neboli 28512000 vteřin).

Protest je jeden z těch šťastných případů.

Odehrává se v lednové Praze na blíže nejmenovaném protestu, který se nějakým způsobem dotýká internetu a online svobody (podobnost s protesty proti dohodě ACTA, které se odehrávaly za velice podobných okolností je pochopitelně jenom čistě náhodná).

Prostředí protestu jsou ale jenom kulisy, falešná záminka, pouhé metaforické startovní bloky a zvuk startovní pistole pro bezejmenného hrdinu (stejně jako Stephen King asymptoticky tíhne k Maine, tak u mě jsou lidi buď bezejmenní nebo mají příliš mnoho jmen) připraveného ke metaforickému sprintu napříč miniaturní „love story“, která začne, když on v davu zahlédne ji. Ale sovy nejsou tím, čím se zdají být a na světě není dost uvozovek, které bych musel dát kolem slov „love story“, abych věci uvedl na pravou míru.

Situace se velice brzy zkomplikuje a do víru věcí, který žije pulzující náladou toho jedinečného večera, vtrhnou ti dva (dobře známí) anarchisté…

Takhle nějak Protest začíná. Jak skončí, se už budete muset dozvědět sami.


publikováno

  • povídka Protest
    Protest

    Poprvé ji uviděl na demonstraci v mrznoucí Praze a zamiloval se na první pohled. číst dál…



štítky: | 0 | komentovat | #

Serializace konceptů

10. ledna 2013 20:56 | sekce obsah » dojmy & názory » úvahy

Když občas zabřednu do trans-humanistických úvah, pořád mi v hlavě vrtá jedna otázka: je možné někomu sdělit nějaký abstraktní koncept, aniž bychom tento koncept museli pojmenovat slovy, vyjádřit graficky nebo materializovat jiným prostředníkem? Bylo by možné koncept přenést přímo?


Mozek je neuronová síť a abychom přenesli nějaký abstraktní koncept z jednoho mozku do druhého, museli bychom vzít kus téhle složité sítě, implantovat ji do jiného mozku a aklimatizovat ji na koncepty, na které je neuronový systém příjemce trénovaný.

Každý z nás může svět vnímat velice odlišně, například barvy můžou být pro různé lidi zcela odlišné, můžou být zcela invertované, ale to je jenom vnitřní reprezentace na které nezáleží, protože ji není možné pozorovat zvenku (něco jako toto). Všichni synchronizujeme své vjemy přes nějaký externí stabilní stimulus. Při přenosu na přímo by byla tato abstrahovaná interní reprezentace odhalená. Podobně jako když člověk, který je celý život slepý, najednou začne vidět, není schopen porozumět tomu, co vidí. Systém funguje, světlo dopadá na sítnici, je přenášeno zrakovým nervem, ale mozek nedokáže jednotlivým signálům přiřadit význam, nerozumí mu, není pro něj vytrénován.

Nejjasnější je paralela se světem počítačů. Mozek je jako počítač, diskrétní a samostatný systém; koncept je v tomto přirovnání kus paměti tohoto stroje. Abychom přenesli informaci mezi dvěma PC, musíme ji nejprve serializovat do formátu, kterému oba stroje rozumí, a teprve tento transformovaný formát poslat po síti, která dva počítač propojuje.

Analogie je jasná:

  • serializace dat odpovídá přetvoření abstraktního konceptu do slov
  • poslání dat po drátě představuje vyjádření konceptu řečí, písmem, obrazem
  • samotný síťový kabel je pak prostředí, které odděluje neuronové systémy a kterým se přenese zvuková vibrace / sprška fotonů kódující daný koncept.

Přenášení syrového konceptu by se rovnalo posílání kusu operační paměti. Ta sama o sobě může obsahovat srozumitelné informace, ale může obsahovat pointery ukazující na jiné kusy paměti odesilatele – kusy, které příjemce vůbec nemusí mít nebo na jejich místech může být něco zcela jiného. Neošetřený kus paměti je možné přenést, ale příjemci nedává smysl.

Odpověď tedy zní: nejspíš ne.

Pozn:

  • To všechno má několik důsledků. Jeden z nich je, že skutečné kolektivní vědomí nemůže nikdy existovat. Může vzniknout jedině jeho iluze, která však vždycky bude nedokonalá.
  • K řešení mě nasměroval Rich Hickey a jeho přednáška Value of values, která se nijak netýká neuro-vědy, ale světa počítačů.
  • O tomhle všem píšu v letošní NaNoWriMo povídce Horečka.


20012 - ale jo, zas tak zlý to nebylo

8. ledna 2013 5:39 | sekce novinky
20012 - ale jo, zas tak zlý to nebylo

Ukázalo se, že na letošek plánovaný konec světa měl jeden zásadní nedostatek a to, že se mu nepodařilo ukončit svět. Jenom díky tomu můžu minulý rok rekapitulovat do krátké slovní křeče doprovázené několika čísly pěkně v klidu a nemusím se krýt před pršícím ohněm nebo jinou apokalyptickou eventualitou.

Numericky vzato byl 012 následující: 14 článků, 22 novinek, 4 stripů, aspoň 12 článků o programování a 9 povídek (jmenovitě: Pořád utíkat…, 12 kladiv], Říkávala mu, že má krásné oči, Life as a service, Svět prostředníků, Tančící slon, Pojídači snů, Město #2 a Město #3).

A o čem jsem psal tak jinak?

Hned ze začátku roku jsem napsal pár slov o tom, jak nám zavřeli Megaupload a následném shitstormu, krátce po tom návod jak bojovat proti všem budoucím inkarnacím dohody ACTA a od té doby to letělo na tematické horské hráze: Drogy & alkohol 2.0, Digitální Absolutismus, dva útoky na vlastnictví (#1 #2), projekt generující strojově čtené audioknihy, pak následovala neslavná etuda s (dalšími) umírajícími pevnými disky a hned po ní nějaký ten stand-up comedy všechno průbězně prokládaně několika články o projektu chanminer.

Dohromady to dělalo 226058 znaků ukrytých v 30098 slovech. Pro srovnání: během roku 2011 se mi povedlo vyprodukovat 366801 znaků/45645 slov a rok léta páně 2010 zažil příval 227583 znaků/30965 slov. Takže to vypadá, že to s k47čkou šlo k čertu už dávno a teď přežívá ve stavu hluboké hybernace.

Dál už jen telegraficky: Založil jsem separátní blog funkcionálně.cz, kam jsem začal směřovat články o programování, aby mi tu nekazily purismus a neředily šílenství; opět jsem se zúčastnil NaNoWriMa a opět jsem si užíval každé slovo; objevil jsem nový způsob psaní prózy, kterému říkám účtenková metoda a myslím, že má šanci se stát podobnou senzací jako byla Gonzo žurnalistika Huntera S. Thompsona (touto metodou vznikly Pořád utíkat a 12 kladiv a částečně i Tančící slon a připravovaný Věk Bolesti).

A-to-je-tak-nějak-všechno.

Co nás, vás & mě čeká dál, v roce, na který určitě taky vyjde nějaký ten konec světa?

Hned ze začátku publikuji dvě dlouho odkládané povídky, po nich přijde řada na plody letošního NaNoWriMa a pak pravděpodobně začnu čistit trubky a pokusím se publikovat všechno, co v nich za ty léta uvízlo. A že toho je. Plán, který je zároveň mým předsevzetím, je jednoduchý: bavit se, dělat, co jsem dělal před tím, ale o něco lépe, pokud tedy nezažiju další první vlnu.

A málem bych zapoměl, letos 23. června oslaví k47čka deset let své existence.



štítky: a | 0 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016
65daysofstatic - první a poslední
hudební článek | 15. listopadu 2016

poslední komentáře

669e15
meadc | 21. dubna 2017
669.246
meadc | 21. dubna 2017
MySQL group by trik
meadc | 21. dubna 2017
669.335
meadc | 21. dubna 2017
669.264
meadc | 21. dubna 2017
669.102
meadc | 21. dubna 2017
Naivní holka
meadc | 21. dubna 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47