přihlásit se
k47.cz
Už deset let na vašich monitorech.

Archiv novinek únor 2011

2014
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Pirátská infrastruktura

23. února 2011 16:50 | sekce obsah » dojmy & názory
Pirátská infrastruktura

Všude možně čtu, že pirátství je špatné a že bychom si měli kupovat originální cédéčka a DVDčka s hudbou a filmy atd. Možná, že je to pravda, možná, že ne. Ale o tom vůbec nechci psát. Místo toho bych rád vysvětlil, proč má pirátství tak rozvinutou infrastrukturu a proč se ji už nikdy nepodaří rozbít.


Řeknu to hned na začátku: Za vznik i zachování pirátství je zodpovědný hudební a filmový průmysl. Všechno nastartovala vysoká poptávku a ignorance vlastníků obsahu, kteří jednoduše nedokázali nabídnout to, o co byl zájem.

Velké změny jsou vždycky způsobeny periodickými změnami technologie. V poslední iteraci přišel internet a neustále zrychloval, stejně tak se zvětšoval prostor na discích. Přenášení informací bylo mnohem jednodušší a mnohem levnější než kdykoli dřív. Všechno byly digitální informace – bity, které bylo už z principu možné neomezeně kopírovat. A právě tuto fundamentální změnu nezaznamenali producenti obsahu, nedokázali se oprostit od starých obchodních modelů a přijmout skutečnost, že informace lisované na plastové kotoučky, přestaly být luxusním zbožím. Najednou je mohl každý člověk neomezeně kopírovat a jejich hodnota reálně klesla.

A právě tady začíná pirátství: člověk může chtít poslouchat 50 nových alb každý měsíc. Ale hodnota žádného z nich není pět stovek. Je to jenom jedna placka, na které je zaznamenáno 700MB dat. To je všechno. Můžou se vyrábět po milionech. Přestaly být luxusním zbožím. Internet umožnil prakticky s nulovými náklady získat libovolnou hudbu a filmy, ale jejich vlastníci se nedokázali přizpůsobit a stále trvali na prémiových cenách, jako kdyby se jednalo o luxusní zboží. A lidem bylo jasné, jaká je skutečná hodnota toho, co chtějí, ale nikdo jim nenabídl, co si přáli a tak si vypomohli sami. Začala se budovat pirátská infrastruktura.

Vznikaly nové warez grupy, překladatelské skupiny, warez fóra, torentové servery a filehostingy – to je infrastruktura pirátů a vznikla jenom proto, že informace byly nedostupné (filmy se daly zakoupit měsíce po uvedení v kinech, evropská premiéra několik týdnů po té americké atd.) a jejich cena nadsazená. Filmové společnosti a nahrávací studia proti tomto trendu začali bojovat, což byl jeden z plejády špatných rozhodnutí. Už jenom to, že bojovali proti vlastním zákazníkům, je zcela absurdní, ale to teď nechme být. Bránili se změně, nechtěli přistoupit na pravidla hry, podle kterých chtěli hrát všichni ostatní.

Vtip je v tom, že kdyby vlastníci obsahu v době, kdy se „sdílecí kultura“ rodila a sílila, zareagovali rozumně, ustoupili, nasadili reálné ceny a vyšli pirátům vstříc, žádná infrastruktura by nevznikala, protože velká část poptávky, by byla uspokojena. A protože teď tato infrastruktura existuje, může na sebe bez větší námahy nabalovat další a další „produkty“. Pirátské ebooky? Není problém, torrenty a warez fóra už máme.

Do stejné pasti jako hudební a filmový průmysl se nově ženou knihkupci, kteří zarytě odmítají prodávat ebooky. Pravidla hry a poptávku určují zákazníci a ti ebooky chtějí (jak dokazuje jejich boom prodejů na Amazonu) a když jim je nenabídnou knihkupci, nabídnou jim je piráti.


Za vznikem pirátství stála kombinace špatných rozhodnutí, jednak špatná nabídka a pak hlavně ceny. Kdyby byla nastavena dostatečně nízko, hudba, filmy a nově i digitální knihy by se prodávaly ve velkém jako naprosto běžná věc a člověk by nad nákupem skoro nepřemýšlel. Pár dolarů – co to je? Pětadvacet doláčů to si radši rozmyslím. Méně je někdy více a tržby by pak v součtu mohly být mnohem vyšší. Nezapomínejme, že náklady na poslední míli distribuce jsou nejnižší v historii: žádné lisování cédéček, žádné hmotné nosiče, žádný transport do obchodů. Jenom data. Například Amazon si v rámci svých AWS účtuje 0.08$ – 0.15$ za 1GB přenesených dat, tedy něco v rozmezí 1.5 Kč až 2.7Kč. To je cena distribuce obsahu a může být i mnohem nižší.

Velký Obsah (tedy hudební a filmové společnosti) se přitom snaží prodávat něco navíc a tím z filmů a hudby dělat jakoby luxusní zboží a tak ospravedlnit vysokou cenu. Ale mě nezajímá blyštivá placka, obal, bonusové scény, animovaná menu; mě zajímá jenom obsah – nejlépe v podobě souboru, na který kliknu a hned se začne přehrávat. Nechci žádná animovaná menu a zírání na reklamy a povinné varování před pirátstvím na legálně zakoupeném DVD. Kdo nabízí formát jaký o jaký mám zájem? Piráti.

Stejně tak to platí u knih: nezajímá mě, jak je kniha provedená, jestli má tvrdé desky nebo je to paperback, mě zajímá to uvnitř, příběh, text, data. Stejně jako v případě ebooků. Dejte mi formát, který snadno přečtu (takže nejlépe HTML nebo plaintext), zbytek mě nezajímá.


Skutečnost, že si dneska kdokoli můžete zadarmo stáhnout libovolný film, je výsledek nepřizpůsobivosti starého byznysu, který nevyslyšel hlasy svých zákazníků.

Jak tedy můžou oficiální distribuční kanály zvrátit situaci ve svůj prospěch? Nemůžou nabídnout nižší cenu než piráti, nemůžou nabídnout širší sortiment než piráti. Ale něco nabídnout musí, protože jinak by se do konce světa jenom soudili. Jediné, co jim zbývá, je nabídnout větší pohodlí.

Ale i tady oficiální kanály prohrávají. Situaci pěkně vystihuje tento tweet:

t=0s: dostanu tip na film,
t+5s: otevřený isohunt.com,
t+25s: film se začíná stahovat,
t+30min: koukám na film… Tohle legálně nejde…

Můžete namítat, že když máte iTunes, tak tam se dají nějak půjčovat filmy na jedno zhlédnutí a je možné být takhle rychlý a možná ještě rychlejší. Ano, ale to my nemáme. Tahle legální infrastruktura u nás nezakotvila, ale zato máme v prohlížečích záložky na isohunt, The pirate bay, máme nainstalovány torrentové klienty a rapidshare stahovače. A to je další bod ve prospěch pirátů: jejich infrastruktura už existuje a jede na plné obrátky, jakákoli jiná se musí zavést a přesvědčit lidi, aby ji používaly.

Většina hlavounů Velkého Obsahu v takto bezvýchodné situaci přijde s úžasnou myšlenkou DRM a tvrdého boje proti vlastním zákazníkům + lobování u zákonodárců, aby si upravili zákony na míru a mohli tak udržet svůj zastaralý byznys model. Příkladem budiž Francouzské odpojování od internetu nebo zabavování domén v USA.

DRM sice ze své podstaty nemůže přilákat nové zákazníky, ale aspoň znemožní pirátění. Že jo? Ne. Ve skutečnosti DRM automaticky znamená další body pro piráty, protože tato ochrana nikdy nefungovala, nikdy fungovat nebude a ani fungovat nemůže. DRM se snaží bojovat proti základnímu principu digitálních dat: jejich neomezené kopírovatelnosti, která je každým rokem snazší a snazší. Nemůže fungovat z důvodu, že uživateli předá zašifrovaný „chráněný“ obsah a klíč, který ho může rozkódovat do srozumitelné podoby a přitom doufá, že uživatel nepoužije klíč jinak než je zamýšleno.

Navíc stačí, aby jediný člověk na světě dané DRM prolomil a už je zkompromitované. Od toho okamžiku už není k ničemu, jen hází klacky pod nohy legitimním zákazníků. Pirátský obsah DRM nikdy nemá a zákazník je postaven před následující možnosti: legálně za prachy s DRM nebo pirátsky zadarmo bez něj. Jakékoli formy ochrany a DRM omezují jenom legálního zákazníka, piráty nezastaví – ti vědí, jak je obejít.

Jako příklad zbytečnosti DRM poslouží hra Mirrors Edge. Svého času jsem sledoval dění kolem ní. Pirátská verze unikla prakticky současně s legální verzí a lidi jí začali hrát. Ve hře však byla zabudovaná ochrana, která po několika hodinách hraní způsobila, že se hlavní hrdinka pohybovala šnečím tempem. Nepříjemné. Opravný patch na pirátskou verzi byl k dispozici druhý den po úniku hry.

Warezové grupy mají takto neuvěřitelné reakční časy díky rozvinuté pirátské infrastruktuře. Je jich zkrátka už příliš mnoho, aby se s nimi dalo bojovat.


Dobrý přístup zvolil například Steam. Můžete si online zakoupit hru, ti si pak můžete nainstalovat na neomezené množství počítačů (nesnaží se tedy nějak zásadně omezovat, co s programem můžete a nemůžete dělat, jediná podmínka: v jeden okamžik může hra běžet jen na jednom stroji) a navíc nabízí něco navíc: online služby, online ukládání pozic ve hrách, komunitní záležitosti. A to všechno dostanete, když si koupíte jednu hru za kterou zaplatíte jenom jednou. Tohle je rozumný přístup – nehází klacky pod nohy, neomezuje uživatele, nesnaží se náruživě diktovat za jakých podmínek může a nemůže být dané dílo používáno, řeší updaty a patche, je velice pohodlný + další přidaná hodnota. Valve se přizpůsobilo a proto je jisté, že přežije a piráti ji nijak zásadně nemůžou ohrozit. Ale zato dinosauři, kteří trvají na starých pořádcích postupně vyhynou.

Tady je například příběh jak Steam zkonvertoval piráta. Čím ohromil? Pohodlím.

Dalším zajímavým příkladem je Humble Indie Bundle, což je balík 5 indie her prodávaný stylem zaplať, co chceš. Nesnaží se bojovat proti pirátství, jehož infrastruktura je natolik rozvinutá, že dokáže nabídnout i hry, které jsou téměř zadarmo; namísto toho se zaměřili na zvětšení objemu prodeje. Rozumný krok.


Vznikající pirátská komunita je neuvěřitelně kreativní – vznikají tak titulky k filmům, které ještě nebyly uvedeny v našich kinech, titulky k seriálům jsou dostupné několik už hodin po odvysílání nového dílu v Americe.

Příkladem vyspělé a kreativní pirátské infrastruktury je japonský komiks – manga. Kolem tohoto fenoménu se vytvořila neuvěřitelná komunita, vznikají desítky překladatelských týmů (translate teams), které komiksy kupují, skenují, překládají jejich texty z japonštiny do angličtiny, provádějí korekci, v grafických editorech mažou japonské písmo a nahrazují ho přeloženým a pak svoje díla pouští do oběhu. Zcela volně a zdarma. Je to masivní mašinerie a zainteresovaní lidé tomu věnují hodně úsilí a času a nic za svojí práci nechtějí. Tady je vidět veliká odlišnost od pirátění hudby nebo filmů, kdy někdo jednoduše udělá rip a nahodí torrent. Rozdíl v množství potřebné práce je obrovský.

Proč to vlastně dělají, mohlo by někoho napadnout? Jednak dané mangy nejsou v té době dostupné a někteří o ně mají zájem, ale logicky je nikde neseženou v angličtině. A zadruhé a to je hlavní: protože můžou.

Anglické překladatelské skupiny se soustřeďují kolem serveru onemanga, ty české kolem stránek manga česky. Mimochodem statistiky úsilí českých překladatelů jsou ohromující: 37 překladatelů, 3470 přeložených kapitol, 83700 přeložených stránek.


Pirátství funguje jako indikátor, že je něco špatně s obchodním modelem zábavního průmyslu.

Představte si, že by se všechny noviny přesunuly na internet tímto způsobem: za každý den, co chcete číst jejich stránky musíte zaplatit kolik stojí tištěné noviny na stánku. Tak to fungovalo v reálném světe a tak by tento model převedli jedna k jedné do světa virtuálního. Proč ne, žejo? Ale hádejte, co se stane? Na tyhle podmínky nepřistoupí skoro nikdo, protože jsou v podmínkách internetu naprosto irelevantní, nedávají smysl. Logicky by to vedlo k novému druhu pirátství, který by se mohl jednoduše svézt na současné existující infrastruktuře. Noviny by odpověděly snahami tomu všelijak zamezit, dostat na svojí stranu zákon, sledovat uživatele, jestli náhodou nestahuje jejich informace. A řešení je přitom jednoduché: změňte obchodní model, aby reflektoval novou dobu, nové prostředí a nové možnosti.

V případě novinových článků to vypadá z dnešního pohledu směšně, ale to jenom proto, že se něco takového nikdy nestalo (i když s nedávným zpoplatňováním webových verzí velkých novin se toho možná dočkáme).

Stejný scénář následoval Velký Obsah, vzali svůj stávající obchodní model, jedna k jedné ho napasovali na internet a když to nefungovalo, začali si stěžovat na piráty, na něco, co sami vytvořili.


Tento článek jsem začal psát hodně dávno a od té doby jsem sbíral odkazy, které mým závěrům dávají za pravdu.


Pár poznámek na okraj:



Virtuální detox

22. února 2011 6:25 | sekce novinky
Virtuální detox

Virtuální detox je proces, kdy se tělo pisatele naoko zbavuje škodlivých informací, prostřednictvím internetu.

Asi takhle, drugové, mám na srdci docela dost věcí. Přesněji: můj TODO list dosáhl velikosti 142kB a to už přestává všechna sranda. Mám rozepsáno spoustu článků, spoustu šílených nápadů, během krátké nemoci ve mě vzplála idea (částečně inspirovaná špatným filmem Monsters, kultovní Apokalypsou a zásadní novelou Srdce temnoty) na něco, co původně neslo označení Arytmie 12, aby to bylo vzápětí přejmenováno na Mia. V praxi se pak ukázalo, že to není nápad tak skvělý, jak se mi jevilo v krvácivých afrických horečkách. Ale třeba to někdy zrecykluju.

→ Nicméně jedno je jisté: potřebujeme, aby byl natočen nový Network – jeho verze pro druhou dekádu nového milénia. Potřebujeme, aby nějaký šílený kazatel vyburcoval davy z apatie, potřebujeme, aby nám někdo řekl, že se nejdřív musíme zatraceně naštvat a pak bude všechno možné. Pak můžou shořet i desetiletí stará hnízda severoafrických diktátorů.

→ V poslední době mě fascinuje hlavně technologie a její nevyhnutelná fúze s člověkem. Stejně jako Ray Kurtzweil jsem veliký optimista a věřím, nás technologie neovládne, ale my ovládneme ji. Jak se říká v tomhle záznamu přednášky Here Be Electric Dragons z hackerské konference CCC – stroje budou konstruovány v takovém prostředí, kde nebude příliš velká poptávka, aby měly svobodnou vůli a dokázaly nás ovládnout. Mimochodem to video je zatraceně zajímavé a stojí za to se na něj podívat. Je v něm načrtnuta vize jakési hackerské utopie. Svět se mění a a všem je to jasné a bude se měnit dál a tempo změn bude akcelerovat. Někdo se může novinek obávat, někdo se může těšit, ale nikdo nemůže zapřít, že žijeme ve fantastické době, žijeme v čase nejrychlejších změn v celé historii lidstva. Dvacet let zpátky: žádný internet. Dneska je internet jako voda, instantní komunikace všude na světě. Předposlední změna takového kalibru trvala stovky let a jmenovala se knihtisk.

Ale to jsem trochu odbočil (ale i na tohle téma bych chtěl napsat delší článek).

→ Dále jenom jedna věc, která mě nedávno napadla: Všechna náboženství dostanou smrtelnou ránu ve chvíli, kdy se podaří objevit další inteligentní civilizaci. Každý pokrok v poznání postupně oddaloval klerikální optiku zaostřenou na geocentrický vesmír. Země je placatá a stvořil jí bůh. Ne není, ve skutečnosti je kulatá. Ok, ale všechno se točí kolem ní. Ne, Země se točí kolem Slunce. Ok, ale všechno se točí kolem Slunce. Ne, slunce je jednou z mnoha miliard hvězd. Ok, ale… Chápete kam to směřuje.

→ Co dál? Jo, taky jsem před nějakou dobou cvičně přeložil článek BotTorrent? Využití BitTorrentu jako nástroje pro DDoS útokyTorrentFreaku. Ono překládat cizí článek do psané formy není tak úplně snadný. Člověk je vedený anglickým textem a pořád si říká, že česky to zní divně.

→ Pak taky proběhla Operace Tripkodér, kdy jsem jeden program napsal postupně ve třech jazycích. Proč? Jednak klasicky for the lulz a pak taky pro srovnání rychlosti. Vyšlo mi, že v téhle konkrétní situaci je PHP 50× – 100× pomalejší než C a Java/Scala je 6× pomalejší. Hmm, hmm, hmm. Asi tak.

→ Další věc na pořadu dne: Stand-up komici Dara Ó Briain a Bill Bailey mají nové záznamy představení: This Is the Show a Dandelion Mind.

Bill Bailey, jehož představení v jednom místě zcela vykolejilo, se od minule polepšil. U Tinselwormu jsem si říkal, je to dobré, ale-nějak-to-není-ono. Dlouho jsem se snažil zjistit, co vlastně chybělo a myslím, že jsem na to přišel. Jeho poslední dva stand-upy (Dandelion Mind a Tinselworm) postrádají nepřerušovanou linku absurdních příběhů a nečekaných tangent, která se táhne vystoupením od první minuty do poslední, TinselwormDandelion mind jsou takové jakoby rozkouskované, zatímco jeho první tři zaznamenané stand-upy (Cosmic Jam, Bewildneress a Part Troll) na nás chrlí neutuchající proud bizarností. Ale i přesto, Dandelion Mind za to stojí.

Dara v This Is the Show daleko méně pracuje s první řadou publika, což je zatraceně škoda. Zakomponování vybraných jedinců z první řady byla Darova specialita. K tomu si připočtěte, že vynechal všechny vtipy o náboženství a homeopatii (Dara věří, že když se tyto vtipy naředí, budou mít daleko větší účinnost). Taky dobrý, ale minule jsem se nasmál víc.

→ Už jsem psal o Minecraftu – kombinaci cracku a digitálního lega? Hře, která je ošklivá jako prdel, ale i přesto se jí prodalo víc jak 1300000 (slovy jeden milion tři sta tisíc) kusů? Ne? Taková škoda. Je to free-form sandboxová budovatelská meta-hra a tak dále a tak dále a tak dále. Slovy nemůžu přesně vysvětlit kouzlo Minecraftu, to si musíte zažít na vlastní kůži nebo aspoň ten zážitek simulovat nějakým tím videem.

Můj příběh v Minecraftu začal, když jsem se objevil jsem se na ostrůvku, který by se vešel do dlaně. Jedna palma, trochu trávy, písečné pláže, jinak nic. Ale tohle idylické prostředí vydrželo jenom do setmění, kdy se objevily zombie, kostlivci, obří pavouci a vybuchující zelená monstra. Uplácal jsem doupě z bláta, abych v něm přečkal několik prvních nocí. Přes den jsem se vydával prozkoumávat okolní ostrovy, v noci, kdy to ve volné krajině začalo být nebezpečné, jsem doplaval zpátky na domovský ostrůvek a začal kopat pod svým domem z bláta. Objevil jsem první ložiska uhlí a železné rudy. Pak můj tropický ostrovní ráj shořel na popel a já se přestěhoval do Bel-Air.

Nedávný článek o revolucích v Tuniskou a Egyptě jsem updatoval o dva zajímavé zdroje.

→ A na konec 2 stripy jako za starých časů: 669.329 a 669.330 o životě, smrti, identických dvojčatech a jednom vrahovi.




20010 - první dekáda nového milénia

8. února 2011 18:05 | sekce novinky

Šílenství, šílenství všude kolem nás.

20010 - první dekáda nového milénia

K47čka je online už osm let a dosáhla bodu, odkud není návratu. Už to zkrátka budeme muset vydržet, až do finální destrukce, která proběhne za 24 let.

V řeči čísel byl rok 2010 následující:

Dohromady to znamená dávku 30965 slov neboli 227583 znaků. Čili ve všech směrech je tento rok oproti tomu minulému zhruba poloviční.

A co jinak?

Nic moc.

Jednoznačným plusem je Scala.

V povídkách z příběhového oblouku Deníky mrtvého muže/Termnali­ta/Dark night of the soul se vyskytuje Ruby – hackerka, která dostala přezdívku podle jazyka Ruby, do kterého se zamilovala. To platí, ale pořád jsem si říkal jsem, že není možné aby si člověk tak silně oblíbil něco tak banálního jako programovací jazyk. Strašlivě jsem se mýlil. Strašlivě.

Já jsem se do Scaly naprosto zamiloval. Ani nevím jak to vysvětlit, ale když ve Scale něco píšu nebo čtu cizí kód, je to blaho. Poezie zdrojových kódů, přesný opak C++0×.

A jinak? Neřekl že to byl nejhorší rok a 009 byla přece jenom znatelně větší žumpa. Většinu času jsem byl příčetný, ale i tak jsem udělal pár věcí na které nejsem příliš hrdý, ale ničeho nelituju a za nic se nebudu omlouvat. Když jsem v tom, měl bych přiznat, že 011 začal přesně v opačném duchu, během několika dnů čtyři akty šílenství.


štítky: , a | 0 | komentovat | #

Tunisko, Egypt a další

6. února 2011 17:20 | sekce obsah » dojmy & názory
Tunisko, Egypt a další

Nálada jako v době Operace Payback. Představte si ty tisíce lidí v ulicích Egypta. Být mezi nimi, stát v předních řadách demonstrantů, kteří dostávají nakládačku od policie. Vůbec by mi to nevadilo, protože na tomhle záleží, protože tohle je důležité.

Události v Tunisku a Egyptě jsou názornou ukázkou práva na revoluci. Konceptu práva nebo dokonce povinnosti národa svrhnout vládu, která jedná proti zájmům národa. Přesně tohle se děje na severu Afriky: lid už dál nechce tolerovat vládu despotických autokratických režimů a vzal věci do vlastních rukou.

A to je dobrá věc.


Dále: reakce západních demokracií snad nikoho nemůže překvapit. Podpora revoluce, podpora svobody, podpora lidí, kteří chtějí z bezvýchodné situace? Ani náhodou. Prý monitorujeme. Jenom se tak ukazuje jejich pokrytectví. Podporují svobodu a demokracii jenom, když se jim to hodí. Západ se kamarádí se starými autokratickými režimy a k celému revolučnímu dění se vyjadřuje velice opatrně. Egypt je spolu s Izraelem největší příjemce americké válečné pomoci.

Světlo do celé věci vnáší vyjádření Noam Chomskyho. USA postupuje stejně jako už několikrát: snaží se udržet svého diktátora, co nejdéle, když už to není možné, obrátí list, usiluje aby bylo zapomenuto, že někdy byla proti těm hodným a nakonec se snaží obnovit starý režim s jinými tvářemi.


A potom v Egyptě vypnuli internet.

Největším nepřítelem každého totalitního režimu jsou informace, svobodné a nikým nekontrolované proudění informací. Nejlépe to samozřejmě vědí v Číně, kde se obehnali obrovským firewallem; ale všechny totalitní dělají v různé míře to samé. Cenzurují internet a provádějí rozsáhlé online sledování. Podle wikipedie mezi země pod dohledem patří třeba Rusko, Turecko, Irán, Saúdská Arábie, Austrálie a další. A i Čechy spadají do zemí s částečnou cenzurou.

V tomhle světle se jeví snahy amerického senátora Liebermana, aby měl prezident USA killswitch, neboli vypínač internetu, jako velice nebezpečné.


Na závěr jeden citát:

Those who make peaceful revolution impossible will make violent revolution inevitable.

JFK

Aktualizace


štítky: , a | 0 | komentovat | #

Scala - scalable language

5. února 2011 6:18 | sekce novinky

V poslední době jsem potajmu napsal pár článků o Scale – brilantním programovacím jazyce, který je některými označován za nástupce Javy.

Většinou se jedná o malé hacky, rozšíření jazyka pomocí mechanismu implicitních konverzí, implementace konstrukcí z jiných jazyků, nějaká videa, pár přednášek o Scale nebo třeba docela seriózní srovnání některých rysů Scaly a C#. Další články jsou na cestě, například o tranzitivitě implicitních konverzí, srovnání Scalovské sequence comprehension (for cyklu) s LINQ z C#, něco o typovém systému Scaly atd atd. Prostě věci, které můžou zajímat všechny čtyři české programátory, kteří znají Scalu.

Bez dalších průtahů, tady jsou:

  1. Nette BC breaks
  2. Scala – Elvis operator
  3. Scala – postfixový if
  4. Scala – Zřetězené porovnávání
  5. Scala – několik video-úvodů do jazyka
  6. Scala – operátor mocniny
  7. Scala – dynamický jazyk
  8. Scala – klasický for cyklus
  9. Scala versus C# 4.0 – Strukturální typy versus Dynamic member lookup
  10. Scala – přednášky
  11. Scala – kratší implicitní konverze


štítky: | 0 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

K. Jmenuji se Karel Čížex, v síti také známý jako kaja47 - tak trochu spisovatel, trochu programátor, trochu webař, milovník divné hudby atd atd.
mail:
jabber: kaja47@jabbim.cz

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

živě z twitteru

N/A

tadá

poslední články

Slova starého feťáka
článek | 17. dubna 2014
669.350
| 8. dubna 2014
Sny cypherpunků
článek | 17. března 2014
Přinesla si na to dokonce vlastní provaz
článek | 20. února 2014
Plánované zastarání
článek | 27. ledna 2014
Strach a hnus v Silicon Valley
článek | 25. ledna 2014
10 let a nějaké ty statistiky
interní článek | 31. prosince 2013
Město se kterým není něco v pořádku
článek | 13. listopadu 2013
Sedm let post-rocku
hudební článek | 7. listopadu 2013

poslední komentáře

MySQL group by trik
mrsa | 20. března 2014
Vodník
cbvcxy | 22. února 2014
Rozdělení velkých tříd ve Scale
JeLiTo | 11. ledna 2014
Božena Němcová - V zámku a podzámčí
Anonym | 27. prosince 2013
Sedm let post-rocku
Woodbin | 9. prosince 2013

největší kecalové

Anonym Anonym
JeLito JeLito
Ondřej Levek Ondřej Levek
mrsa mrsa

K47i © 2002 - 2014 K. aka Kaja47