k47.cz

Archiv novinek duben 2010

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Primer - fascince filmem

29. dubna 2010 0:45 | sekce obsah » kultura » filmy

Primer je důkaz toho, že film za 7000 dolarů může vydělat šedesátkrát tolik a s přehledem strčit do kapsy všechny sci-fi spektákly posledních let. Stačí když ho natáčí vizionář, který je zároveň inženýrem a matematikem.


Řeknu to hned na začátku: Primer je zdaleka to nejlepší, co jsem viděl po Districtu 9 a dost možná jeden z nejlepších filmů vůbec. Kdyby mě někdo vzbudil ve čtyři ráno a chtěl jméno jednoho filmu, odpovím Primer.

Film sleduje dva mladé inženýry Abea a Aarona, kteří přes den pracují pro velkou korporaci, zatímco po večerech se věnují vlastním vědeckým projektům. Během práci na něčem, co mělo blokovat gravitační pole, náhodou objeví stroj času. Ten funguje tak, že musí být někdy v minulosti zapnut a dovolí člověku dostat se normální rychlostí zpět do tohoto okamžiku. Tedy, když chce cestovat 6 hodin do minulosti, musí ve stroji strávit přesně 6 hodin.


Okamžitě je napadne, že by měli využít příležitosti a začínají obchodovat na burze. Plán je prostý: Nejdřív si zjistí, jak se změnily ceny akcií, pak se v čase vrátí a ty, jejichž cena nejvíce narostla, koupí.

Ale potom začínají přemýšlet, na co ještě by se dal stroj použít a od té chvíle se děj začíná komplikovat. Protagonisté se ocitají v nekončících časových smyčkách, kdy se nedá zjistit nic z toho, co se stalo v předchozích iteracích. Spletitost příběhu se pomalu stává neúnosnou. Avšak přesto všechno dává dokonalý smysl, děj nemá žádná slabá místa, žádné logické díry. Každé slovo, každý záběr, každá scéna má svůj důvod, zapadá do schématu.


Tvůrci navíc nic zbytečně nevysvětlují, nezlehčují vědu na úroveň stravitelnou pro běžného diváka. Předhazují před diváka složitý problém, skoro až hádanku nebo rébus a je už jenom na něm, jak si film vychutná a dekóduje. Všechno se rozkrývá postupně, po částech, opět bez nějakého explicitního vysvětlování. Na závěrečnou scénu možná bude hledět s němým údivem. Ani ta v sobě neskrývá žádné očividné rozluštění nebo aspoň návod. Je to další střípek v brilantní mozaice Primeru.

Brilantní, to je to správné slovo.

--

Kdo chce narychlo schéma děje, pak je v tomhle XKCD stripu (vpravo dole).

--

Ještě dám k dobru několik vodítek: sledujte, kdy má Aaron sluchátko, kdy krvácel z ucha Aaron a kdy Abe, sledujte drobné trhliny v dialozích, sledujte pasáž, která začíná: Té diskuzi se nedalo vyhnout. Abe by chtěl vědět jak. Aaron by mu řekl jak narazil na skladní listy. A jak na jméno Abram Terger viděl napsané dvě místnosti. Pak by Abe chtěl vědět jak. …, pečlivě sledujte rozhovor u benzínky, sledujte jak Aaronův rukopis, když po 2. cestě časem sedí s Abem u počítačů, komu patří hlas vypravěče a kdy se poprvé cestuje v čase.

--


štítky: , , a | 6 | komentovat | #

669.313

24. dubna 2010 22:36 | strip » 669

štítky: a | 0 | komentovat | #

669.314

21. dubna 2010 3:34 | strip » 669

štítky: , a | 1 | komentovat | #

Pro příznivce Arytmie...

15. dubna 2010 23:38 | sekce novinky

Mám tu jednu povídku speciálně pro příznivce Arytmie. Situace se už stala neúnosnou, fanoušci mi obléhají barák a tlučou na okna a dožadují se pokračování. Je to taková kratší povídka a nese jméno Zmizet v oblacích. Napsal jsem ji (patrně) v prosinci 2008 (ten čas tak letí) a pak na ní dočista zapomněl. Není to pokračování, které by navazovalo na sednou Arytmii 2084, ale je to boční linie, která zapadá do příběhu započatého AD. Mimochodem obsahuje pár náznaků, jak se bude děj vyvíjet dál a jak se to bude mít s hledáním Axela.

Na regulérní pokračování si budeme muset ještě chvíli počkat. Ale ne zas tak dlouho. Však víte: obléhání fanoušky a tak.


publikováno

  • Zmizet v oblacích

    „Potom, co jsme vyjebali se základní termodynamikou, už svět nebyl co dřív,“ vyprávěl pružný muž ve věku osmdesáti meta-roků, který před čtyřiceti lety utekl z hroutící se planety Země. „Pak už bylo všechno možný a celej svět se zbláznil.“ Napil se starodávné kyseliny z baterie. „Všechno, o čem jsme kdy snili, najednou bylo uskutečnitelný. Přiblížili jsme se ráji, vzali jsme pod krkem čas i prostor. Mohli jsme všechno, ale Systém začal s perzekucí. Trhal společnost na kusy, udělal ze Země totalitní byrokratický peklo. Útočil na vlastní, házel nám na hlavy bomby, a ukazoval nepřítele, jenom proto, aby nám naočkoval strach. A to se mu zatraceně povedlo. Byli jsme k smrti vystrašení, vyděšení takovým způsobem, že si s námi mohli dělat cokoli. Chtěli nám vzít naše práva. Žádnej problém. ‚Je to pro vaše dobro,‘ tlačili nám do hlav den co den. První opatření, které zavedli byl zákaz vycestování z planety. Doprdele, poprvý to bylo možný, splnil se nám sen, mohli jsme pryč, ale říkali nám, že prej: ‚nikdo nesmí opustit náš ráj‘ a tak jsme tvrdli na tom umírajícím kusu skály. A toužili jsme odletět.“ číst dál…



štítky: | 0 + 1 | komentovat | #

Jak psát a nezbláznit se z toho

13. dubna 2010 17:49 | sekce obsah » psaní
Jak psát a nezbláznit se z toho

Několik rad jak si udržet systém v psaní rozsáhlého textu, dokončit ho a nezbláznit se.


Rád tvořím a píšu. Ale toho jste si už za ty roky asi všimli. Nicméně za těch 6 let, co se snažím svoje šílenství zachytit na papír popřípadě pevné disky, jsem vypozoroval, že povídky (a všechny texty obecně) jsou dvou druhů:

  1. typ start-cíl je ten nejlepší. Na začátku mám nápad, začnu psát a pokračuji naprosto lineárně, nikam se nevracím, pouze přidávám slova ve směru vytyčeném původní ideou, až se dostanu na konec. Hotovo. Takhle jsem napsal první Arytmii, N13, Útěk z explodující planety, Jaro 20009 nebo třeba třicet tisíc dnů kocoviny.
  2. typ dlouhé & bolestivé utrpení Druhý typ textu je naprosto odlišný. Od začátku není jasné, co všechno by měl nebo bude obsahovat. Začíná obvykle nějakým novým nápadem nebo vzniká na nějaké staré myšlence, která například může přečnívat ze staré povídky. Záhy se na tuto subtilní kostru začnou nabalovat další a další věci, které nutně přímo nesouvisí s původní myšlenkou nebo na ní kauzálně nenavazují, ale člověk cítí, že k sobě patří. A v ten okamžik celá věci začíná být zajímavá. Postupně vznikají miriády malých ostrůvků, vedlejších dějů, nápadů bokem, událostí, které se v povídce stanou až někdy později, nové postavy, fragmenty k „backprtování“. Najednou vzniká celá komplikovaná a provázaná virtuální krajina. A to všechno je třeba nějak zkrotit, chronologicky seřadit, uspořádat do podoby sekvence slov, do jednorozměrné­ho textu.

Takhle jsem psal všechny díly Arytmie od Anomalocaris detrimentum dál (tedy AD a 2084. Tento blok má mít asi 5 dílů z nichž jsem zatím zveřejnil pouhé dva). Stejně chaotickým procesem se rodilo Světlo v zádech (z pěti dílů publikovány opět jenom dva) nebo aktuální Terminalitu, která začala jako pár řádků, které se už nevešly do povídky Někdo se dívá a v následujících měsících se z ní stalo monstrum, které bude mít pokračování.

Na první pohled to nemusí vypadat jako problém, ale když člověk tvoří rozmáchle, najednou má před sebou desítky drobností, které chce začlenit do kontextu. Tak Terminalita se v jeden okamžik dostala do stavu, kdy jsem dokončil homogenní celek příběhu, ale potom jsem měl asi tak padesát nezávislých pasáží, které jsem musel nějak seřadit, určit co navazuje na co a co je čím podmíněno. Ale skoro nikdo nedokáže v jeden okamžik v hlavě obsáhnout všech padesát fragmentů děje. Může vědět, co se děje, ale nikdy si nevytvoří kompletní obraz.

Jak to tedy uspořádat? Mám spoustu kousků, drobných nápadů, co s nimi?

Řešení je překvapivě jednoduché.

Tak zaprvé: nesnažte se pojmout myslí celé fragmentované dílo najedou. To se nikdy úplně nepovede. Zvlášť, když je nestabilní a člověk na jednotlivých částech pořád pracuje a rozpracovává je a přidává další nápady.

Zadruhé následuje něco, čemu říkám problém monitoru. Textem na obrazovce se dá skrolovat a posouvat, ale pro veliké dílo je každý monitor příliš malý. Autor vidí pořád jenom jednu malou část, jeden malý výsek veliké mozaiky a proto nedokáže myslet jinak než v rámci tohoto pohledu. Žádný monitor není dost velký na přemýšlení.

Zatřetí: jednotlivé pasáže nějak pojmenujte, jejich jména napište na papírky a s těmito papírky můžete pracovat a řadit. Blbý, co? Ale funguje to. Člověk (aspoň já určitě) myslí vizuálně a pak když máte všechny ty papírky před sebou a víte, jaká část děje se skrývá za každým nadpisem, můžete na to jít vizuálně. Člověk najednou získá neuvěřitelný přehled nad celým dílem a může s tím pracovat neuvěřitelně rychle.

Tímto způsobem jsem po opuštění obrazovky za jeden večer seřadil všechny vedlejší dějové linky a události Terminality. Na monitoru bych se o to mohl pokoušet třeba měsíc a nikdy by se mi to nemuselo podařit.


štítky: , , a | 1 | komentovat | #

Na každou svini se vaří voda

5. dubna 2010 21:18 | sekce novinky

Poslední dva dny se nesly v duchu čirého utrpení, zdestilovaného haluzu, invazí Japonců a Mongolů, střelby pod kolena, čéšek, uctívání boha války atd. atd. Zkrátka Velikonoce.

Nicméně v archivu se mi za poslední týdny nahromadilo pár věcí, které si zaslouží zmínku. Tak předně jsou to tři články, jeden o rozdílu ve vnímání internetu a sociálních sítí facebookové a předfacebookové generace, druhý o možném generačním konfliktu a třetí o mechanice propagandy a ovlivňování mas (bohužel zbytek článků na posledním serveru je klasická paranoidní komedie, kde je překrucování faktů na denním pořádku. Však to znáte: New World Order, Země se zvětšuje, Teslovy záhadné vynálezy, vakcinace způsobuje neplodnost).

Další na řadě je film 28 dní poté, výborný skoro až komorní zombie-horror, který se odehrává v kulisách liduprázdného Londýna. Podle očitých svědků je sice jeho dějová linka překopírovaná z knihy Den trifidů, ale to mě nevadilo. Já jsem v 28 dnech cítil nádech Apokalypsy s variací na šíleného plukovníka Kurtze, který vládne ve své osamocené říši a vizuály, které jakoby vypadly z Half Life 2. A do toho všeho hrají Godspeed You! Black Emperor. Dávám devět z deseti.

Apríl se zase ukázal jako orlojová přehlídka křečovitých žertů. To, že si můžete udělat z lidí srandu ještě neznamená, že byste za každou cenu měli. Nejlépe si z lidí podle mě vystřelilo osazenstvo QuakeLive.tv s klasickým Rick-rollem a moot na 4chanu. Holt trolling is a art.

Během sobotní závěrečné zteči jsem se dal do úvah, jaké by to bylo se vrátit deset let nazpátek do vlastního těla, ale se současnými znalostmi, intelektem a morálkou. Nejdřív jsem pochopitelně přemýšlel jak změnit některé rozhodnutí a odklonit se od současné katastrofické trajektorie životem, pak jsem dumal, jak by se toho dalo zneužít, ale vzápětí mě strhla lavina, když jsem si uvědomil jak obrovský rozdíl je mezi rokem 2010 a 2000 z pohledu technologie. Většina současného světa tehdy neexistovala. Flickr, Twitter, Youtube, Facebook, Myspace, live.com, Wikipedia a další nejnavštěvovanější weby současnosti neexistovali. DeviantArt byl teprve zakládán. Google oslavil dva roky existence. Linux na desktopu byl nejkratší IT vtip té doby. Internet k nám putoval tempem slimáka. Digitální krajina byla jiná, mnohem pustější. A to je jenom deset let. A teď si vezměte, když se někdo snaží udělat prognózu na deset let dopředu. O věcech, které přijdou teď nemáme ani ponětí.

Podle mě jde o dobrý námět na povídku. Takže možná…




graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

669e15
meadc | 21. dubna 2017
669.246
meadc | 21. dubna 2017
MySQL group by trik
meadc | 21. dubna 2017
669.335
meadc | 21. dubna 2017
669.264
meadc | 21. dubna 2017
669.102
meadc | 21. dubna 2017
Naivní holka
meadc | 21. dubna 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47