k47.cz

Archiv novinek prosinec 2010

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Operation Payback - dodatek

20. prosince 2010 19:21 | sekce obsah » dojmy & názory
Operation Payback - dodatek

O Wikileaks se toho napsalo hodně. Jedni chtějí Assange mrtvého, druzí ho oslavují. Můj postoj k celé věci je následující: pravda nemůže být zatajována. A zvlášť pravda o tom, co v utajení dělají vlády států, které by měly jednat jménem svých občanů. Systém, kde občané nevěří svým zastupitelům nikdy nemůže fungovat.


Určitě jste uhodli, že patřím k druhé jmenované skupině. Dokonce by se dalo říct, že se stavím do ještě krajnější pozice jako kyber-anarchista. Na internetu nemá být vůbec nic cenzurováno nebo regulováno. Nikdo nemá právo říkat, co je na síti správné a co ne, to záleží jenom na koncovém uživateli. Infrastruktura internetu se nesmí stát nástrojem něčí vůle, ta musí dělat jenom jediné: neomezeně přenášet informace.

Pokud se stane, že internet je prostředníkem v něčem nelegálním, zničte zdroj, nesnažte se zatěžovat infrastrukturu filtry, které sice způsobí, že nelegálno nebude tolik vidět, ale nezastaví ho.

Ale zpátky k Wikileaks a následným operacím.

Za celou věcí pochopitelně stojí Anonymous. Nejde o hnutí s nějakými konkrétními cíli, je to jenom masa lidí na internetu, kde nikdo nemá jméno ani tvář, jsou to anonymové, kteří chtějí svobodu, nebojí se a ještě dokážou racionálně myslet. Nemají žádnou vnitřní strukturu, ale přesto dokážou zorganizovat masivní DDoS útoky.

Yet, over time, this could really become something resembling Flight Club where the group creates better attack software, better processes, has heightened security, membership vetting, and eventually their own governmental structure.

Zábavné je, jak médii označují akce v rámci Operace Payback za hackerské útoky a přitom na nich není nic, co by se aspoň nějak podobalo hackování. Jde o jednoduché zaplavování serverů požadavky – Distributed Denial of Service.

Další zajímavostí je, že se celé operace účastní pouhých několik tisíc lidí. Pro úspěšný útok na PostFinance stačilo pár stovek lidí. A teď si představte, jakou by mohli rozpoutat bouři, kdyby se do akcí zapojily statisíce anonů.

Reakce některých vládnoucích špiček byly a stále jsou nesmyslně vyhrocené až hysterické. Viz tady. Skoro to vypadá, že se na obzoru rýsuje nová vlna Mccarthismu v USA. Viz:

John Kerry … požaduje, aby byl zákon změněn tak, aby podle něho mohl být Assange stíhán. Na mysl mu nepřichází, že nelze zákon změnit a zpětně podle něho někoho stíhat.

Všichni mluví, že lidé z Wikileaks těžce porušili zákony, aniž by zmínili jaké. Někteří lidé z Americké vlády nehledí na zákony a chtějí Wikileks zrušit jednoduše proto, že se jim nelíbí co dělá, což jenom potvrzuje Assangova slova, že vlády jako ta americká se staly autokratickými konspiracemi (mmch. tento článek skutečně doporučuji přečíst, objasňuje Assangovu hlubší motivaci). Pokud by byla Wikileaks oficiálně označena za teroristickou organizaci, znamená to, že takhle může být označeno úplně všechno, co se vládnoucí elitě zrovna nelíbí.

Následující citace pochází z článku Wikileaks and the Long Haul:

The key, though, is that democracies have a process for creating such restrictions, and as a citizen it sickens me to see the US trying to take shortcuts. The leaders of Myanmar and Belarus, or Thailand and Russia, can now rightly say to us “You went after Wikileaks’ domain name, their hosting provider, and even denied your citizens the ability to register protest through donations, all without a warrant and all targeting overseas entities, simply because you decided you don’t like the site. If that’s the way governments get to behave, we can live with that.”

++ další věci, které stojí za přečtení
- We are Digital Natives
- Král je mrtev, ať žije král!



Dvě nejdůležitější fotografie v historii lidstva

14. prosince 2010 17:21 | sekce obsah » dojmy & názory

Na světě existují dvě fotografie, ze kterých je jasně patrné naše místo ve vesmíru.


První z nich je Pale blue dot – bleděmodrá tečka, která zachycuje Zemi jako smítko na zrnité fotografii, bod ztracený v prázdnotě kosmu – kterou roku 1990 pořídila sonda Voyager 1, když se na okraji sluneční soustavy naposledy ohlédla zpět za domovskou planetou.

Pale blue dot

Autor: NASA

Carl Sagan vysvětlil hlubší význam této fotografie:

From this distant vantage point, the Earth might not seem of particular interest. But for us, it's different. Look again at that dot. That's here, that's home, that's us. On it everyone you love, everyone you know, everyone you ever heard of, every human being who ever was, lived out their lives. The aggregate of our joy and suffering, thousands of confident religions, ideologies, and economic doctrines, every hunter and forager, every hero and coward, every creator and destroyer of civilization, every king and peasant, every young couple in love, every mother and father, hopeful child, inventor and explorer, every teacher of morals, every corrupt politician, every „superstar,“ every „supreme leader,“ every saint and sinner in the history of our species lived there – on a mote of dust suspended in a sunbeam.

The Earth is a very small stage in a vast cosmic arena. Think of the rivers of blood spilled by all those generals and emperors so that, in glory and triumph, they could become the momentary masters of a fraction of a dot. Think of the endless cruelties visited by the inhabitants of one corner of this pixel on the scarcely distinguishable inhabitants of some other corner, how frequent their misunderstandings, how eager they are to kill one another, how fervent their hatreds.

Our posturings, our imagined self-importance, the delusion that we have some privileged position in the Universe, are challenged by this point of pale light. Our planet is a lonely speck in the great enveloping cosmic dark. In our obscurity, in all this vastness, there is no hint that help will come from elsewhere to save us from ourselves.

The Earth is the only world known so far to harbor life. There is nowhere else, at least in the near future, to which our species could migrate. Visit, yes. Settle, not yet. Like it or not, for the moment the Earth is where we make our stand.

It has been said that astronomy is a humbling and character-building experience. There is perhaps no better demonstration of the folly of human conceits than this distant image of our tiny world. To me, it underscores our responsibility to deal more kindly with one another, and to preserve and cherish the pale blue dot, the only home we've ever known.


Druhou zásadní fotografií je Hubble Ultra Deep Field – pohled do hlubin vesmíru, který je zároveň pohledem proti proudu času.

Zachycuje miniaturní kousek oblohy velký asi jako desetina měsíčního úplňku, který se na první pohled zdá prázdný, ale přesto v něm září deset tisíce galaxií různých velikostí, tvarů, barev i stáří. A i tato miriáda vesmírných ostrovů je jen malou částí ze sta miliard galaxií v celém vesmíru, z nichž v každé září miliardy hvězd, kolem kterých obíhají miliardy Zemí. A my žijeme na jedné z nich, na jedné z mnoha bledě modrých teček, nepatrných smítkách mezihvězdného prachu ztracených v prázdnotě.

Hubble Ultra Deep Field

Autor: NASA, plná velikost (18MB, 6200×6200px)


Nechce se mi věřit, že i přesto někdo chce tvrdit, že nějaká vyšší bytost tohle všechno stvořila jenom pro nás, že jsme záměr těchto plánů, že jsme důležití? Vesmír tu není pro nás, neví o nás a nevšimne si když zmizíme.


štítky: a | 1 | komentovat | #

Operation Payback

10. prosince 2010 18:44 | sekce novinky
Operation Payback

Všechno, co se děje v druhé vlně kolem Wikileaks, je neuvěřitelné. Anonops – bezejmenná masa internetových aktivistů – sestřelili EveryDNS, PostFinance, Mastercard, Visu, Paypal – společnosti, které se k WL nezachovali zrovna nejlépe – a vypadá to, že se jenom tak nezastaví a budou i nadále kráčet troskami.

Věci se hýbou velikou rychlostí a všechno se to děje právě tady a právě teď a my jsme toho součástí. To je tak neuvěřitelný pocit. Jako kdybych skutečně žil. Všichni hrajeme svoje party velké hry, která možná dějiny. Tohle je naše válka, hacktivismus, hlas lidu přetvořený do podoby DDoS útoků.

Mimoděk jsem si vybavil jednu scénu z Fear and Loathing in Las Vegas:

Strange memories on this nervous night in Las Vegas. Has it been five years? Six? It seems like a lifetime, the kind of peak that never comes again. San Francisco in the middle sixties was a very special time and place to be a part of, but no explanation, no mix of words or music or memories can touch that sense of knowing that you were there and alive in that corner of time in the world, whatever it meant. There was madness in any direction at any hour. You could strike sparks anywhere. There was a fantastic universal sense that whatever we were doing was right, that we were winning. And that, I think, was the handle. That sense of inevitable victory over the forces of old and evil. Not in any mean or military sense – we didn't need that. Our energy would simply prevail. We had all the momentum. We were riding the crest of a high and beautiful wave. So now, less than five years later you can go up a steep hill in Las Vegas and look west and with the right kind of eyes you can almost see the high-water mark that place where the wave finally broke and rolled back.



štítky: , a | 0 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

Rumové deníky
sdf | 20. května 2017
ASCII blog
Severák | 13. února 2017
Post-rocková věda
Severák | 28. ledna 2017
Sedm let post-rocku
kaja47 | 5. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Roman Štec | 1. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Anonym | 1. listopadu 2016

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47