k47.cz

Archiv novinek říjen 2010

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


669.366

30. října 2010 21:30 | strip » 669

štítky: a | 0 | komentovat | #

Starty příběhů

26. října 2010 21:47 | sekce obsah » psaní
Starty příběhů

Asi takhle: Napsat začátek příběhu, tu skutečně první větu, první odstavec a první stránku je někdy veliký problém. Je to možné napsat tisíci způsoby: pomalu a lyricky nebo rychle, překvapivě, napínavě – cokoli si račte přát. A vždycky je tady ta možnost, že úvod bude jedinou částí povídky/románu/kni­hy, kterou si člověk přečte. Nechytí ho to a ztratí zájem.


Já preferuji něco, čemu říkám „buranský úvod“ – skočit do děje rovnýma nohama a vyprávět tak samozřejmě, jako když čtenář už všechno dávno zná. Něco ve stylu: Tak předně jsem tam byl já a pak Peo a Malej Marty… nebo Byl tam on a jeho kamarád Alexei Desya přezdívaný Axel… To je přece jasný, to ví každý, nebudeme se zdržovat s nějakou lyrikou a pomalou akcelerací, kdy je potřeba přelouskat několik stránek, plných popisů přírody, počasí, okolí a milionu dalších zbytečností, než konečně zjistíme, o co tam k čertu jde. Jsme burani, tak začneme buransky.

Popravdě to není úplně vlastní nápad. Vnuknutí mi přinesl (jako vždy) Nahýho oběd, kapitola Joselito, která začíná asi takhle: „A Joselito, který psal špatnou, třídně uvědomělou poezii, začal kašlat.“ Hm, začít spojkou, docela bu-ran-ské.

K dovršení všeho, musím přiznat, že nejde o žádný promyšlený trik, jak upoutat pozornost. Takhle se věci prostě seběhnou. Jsou to prostě první slova, která napíšu, jen co zasednu ke klávesnici. A pak pokračuji v podobném duchu, aniž bych měl tušení, co se bude dít dál. Takže asi tak.


Tady jsou dva dobré starty, které člověka chytnou.

Tak napřed tu byla ta dlouhá cesta, a prach, který jí štípal v úzkém nose, a Walter, její manžel z Oklahomy, který kýval hubeným tělem v jejich Fordu Model T, tak sebejistý, až se jí chtělo odplivnout; pak dorazili do cihlového města, které bylo cizí jako starý hřích, a sehnali ubytování. Domácí je dovedl k malé místnosti a odemkl dveře.

Tam, uprostřed prostého pokoje, stál náhrobní kámen.

Ray Bradbury, Proti proudu času, povídka Náhrobní kámen. Bleskurychlý zčátek, ve dvou větách řekne všechno potřebné. Nejlepší úvod povídky, jaký pamatuji.


„CO teda jako bude, he?“

To sem byl já, teda Alex, a tři moji frendíci, to jako Pítrs, Jiřík a Tupoun, kterej je opravdu tupěj, a seděli smě v mlíčňáku Korova a decidovali se, co budem ten večer dělat, když je venku zima jak v prdeli, i když aspoň, že neprší. Mlíčňák Korova byl typickej plac plus-mlíko, a vy sté už, bratři moji, snad pozapomněli, jak tyhle placy vypadaly, věci se dnes tak kvikle měněj a všichni strašně rychle zapomínaj, a ani noviny se moc nečtou. Takže to byl takovej .plac, kde se prodávalo mlíko plus něco k tomu. Nesměl se tam prodávat chlast, ale neexistoval tehda ještě zákon, aby nemohli strčit nějaký buči do starýho mlíka, takže sté to mohli drinkat se syňágou, toldou nebo hňápcem nebo s párjinejma bučima, který vám poskytly nádhernou chorošnou čtvrthodinku, ve který sté oslavovali Boga se všema Svatejma a andělskejma chórama, který sté klíďo strčili do kapsy a v hedce vám přitom vypalovaly rachejtle. Nebo sté mohli drinkat mlíko s nožema, jak smě říkali, což vás posílilo a nachystalo na malou svinskou přesilovku, a právě tohle smě si drinkali toho večera, o kterým sem vám začal povídat.

Anthony Burgess, Mechanický pomeranč. Buranský úvod par excellence. Je to jasný? A co teda jako bude, he?


štítky: a | 0 | komentovat | #

Věci se dávají do pohybu

24. října 2010 11:13 | sekce novinky

Apatie končí, svět zajiskřil a věci se dávají do pohybu. Ještě nechci prozrazovat, o co jde, ale určitou roli v tom všem hraje kriminální policie. Však ještě bude sranda, až se budeme za mříže popadat.

Jak jsem minule slíbil, tak teď plním a povídka 2. února 2010 – noc jde do stavu online.

A navrch přidávám dva stripy jako za starých časů: 669.327 a 669.328, které jsou jako vždy o životě, vesmíru a tak vůbec.


publikováno


0 + 2 | komentovat | #

Další (půlka) povídky

21. října 2010 3:31 | sekce novinky

Minule jsem na k47čku hodil novou povídku. Všechny spletitosti jejího vzniku a pozice ve větších příběhových celcích se můžete dozvědět přímo na místě činu. Přesto nejde o uzavřenou kapitola. Zase se mi stalo to, co už několikrát předtím: pár odstavců přeteklo přes konec povídky a postupně z nich vzniklo plnohodnotné pokračování.

A protože bylo docela dlouhé, dlouhé texty se na monitoru čtou špatně a korekce jsou zrádná věc (obvykle probíhají v několika vlnách a každá z nich se aspoň trochu dotkne každého z odstavců), rozhodl jsem se to říznout na půl a jednu půlku publikovat teď a druhou v nejbližších dnech, nejlépe zítra.

Ta dnešní půlka povídky se dost nevynalézavě jmenuje 2. února 2010 – večer a následující kousek bude ocejchován přívlastkem noc. Takže asi tak.


publikováno


štítky: | 0 | komentovat | #

Povídka!

14. října 2010 4:54 | sekce novinky

Před pár dny na SASPI skončil workshop na téma Třináctka. Naposledy jsem se tamějšího workshopu zúčastnil někdy v roce 2008 a to je zatraceně dlouho. Tak jsem si řekl: „hej, konečně něco napíšu.“ A napsal jsem. Do tématu jsem se sice narval dost diletantsky – vyrobil jsem docela normální povídku a do ní narafičil několik třináctek – ale to nebylo důležité. Ten workshop byl jiskrou, která mě donutila po dlouhé době zase prsty tančit po klávesnici a vytančit nějakou tu prózu.

Výsledkem je povídka 2. února 2010, která se – ehm – odehrává půl roku po konci Terminality a je vlastně součástí jejího pokračování, kterému jsem začal provizorně říkat Dark night of the soul a vypadá to tak, že jméno nejspíš zůstane.

Jo jo, celá tahle nepříjemná věc s Terminalitou. Nebudu lhát, nebudu mlžit ani zapírat. Celá Terminalita je hotová. Už dlouho. Má 41 kapitol a 190 normostran. Podle záznamů v GIT repozitáři dosáhla finálního stavu 30. ledna tohoto roku. Pak už zbývaly jen nekonečné korektury a opravy překlepů. Poslední z nich byl proveden 24. dubna 2010 v 19:09. A potom už nic. Začal jsem přemýšlet o pokračování a psal nějaké poznámky a črty a teď mám docela jasnou představu, co bude dějovým palivem pro Dark night of the soul.

Tak dlouho jsem s Terminalitou váhal a odkládal ji, protože jsem nevěděl, co s ní vlastně chci udělat. Otázka zní: mám ji publikovat na k47čce? Chcete ji?

PS1: Nakonec můj příspěvek do workshopu nedostal vůbec žádný hlas. Možná proto, že skutečným tématem povídky není číslo 13, ale násilí – důkladně promyšlené, ale přesto nesmyslné.

PS2: Ale musím říct, že je příjemné se zase vrátit ke klasice: šedočerné pozadí geditu s rozepsanou povídkou a poznámky na spoustě papírů bokem.


publikováno


štítky: a | 3 | komentovat | #

669.326

10. října 2010 4:07 | strip » 669

Memento & Počátek

5. října 2010 19:17 | sekce obsah » kultura » filmy
Memento & Počátek

Nedávno jsem zase viděl pár filmů a tak tu o nich utrousím pár slov.


Prvním z nich bylo Memento – brilantně vypointovaný thriller o chlapíkovi, který ztratil krátkodobou paměť (nemůže si zapamatovat nic nového) a snaží se pomstít smrt své manželky. Prvníé neobvyklou věcí je už styl vyprávění: dva protiběžné proudy, jeden retrospektivní, druhý chronologický, které začínají na začátku a zároveň na konci. Scény jsou poskládány tak, že následující končí tam, kde předešlá začala. Když se vyrovnáte s touhle skutečností, začne se před vámi rozvíjet mysteriózní příběh.

Na Mementu mě celou dobu uchvacovalo, že hlavní hrdina nemá žádné spojení s minulostí a pravdou je pro něj jenom to, co si nějak zaznamená nebo vyfotí. Všechno ostatní nenávratně zmizí. A z toho důvodu může sám sobě přepisovat minulost. Uvěří svým minulým lžím.

Plusové body si film zaslouží opravdu překvapující rozuzlení.


Až později jsem se dozvěděl, že Memento je práce stejného člověka, který stojí za nedávným filmem Počátek (Inception). Počátek jsem viděl o něco později z luxusního kinoripu a musím říct, že:

  1. Počátek i Memento jsou založeny na stejném principu několikanásob­né lži.
  2. Většina Počátku se odehrává ve snech – v rekurzivně vnořených snech, ale přesto je všechno docela normální. Kdyby ty sny byly skutečné, takové jaké se zdají všem lidem, vypadalo by to tak, že celá parta kolem Cobba je připoutaná na střeše auta, které za sebou táhne hada nákupních košíků a jedou nakupovat do supermarketu, který je kompletně vystaven z kartonových krabic. Nebo něco podobně ztřeštěného. Však víte, jaké jsou vaše sny: někdy nedávají nejmenší smysl.
  3. Memento je mnohem lepší, zajímavější a má skutečně překvapivou pointu.

Hledejte tady, ale pšt, nikomu jsem nic neřekl.


štítky: , a | 4 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

669e15
meadc | 21. dubna 2017
669.246
meadc | 21. dubna 2017
MySQL group by trik
meadc | 21. dubna 2017
669.335
meadc | 21. dubna 2017
669.264
meadc | 21. dubna 2017
669.102
meadc | 21. dubna 2017
Naivní holka
meadc | 21. dubna 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47