k47.cz

Archiv novinek září 2009

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


2.5 chlapa + bolest + kód = co se stalo

26. září 2009 15:04 | sekce novinky

Co jsem dělal zajímavého posledních několik dnů, kromě toho, že jsem sebral odvahu a publikoval první střípek Terminality? Tak předně jsem čtyři dny v kuse buď spal nebo se svíjel v bolestech. Nevím jak nebo proč se to stalo, ale jednou jsem se probudil a strašlivě mě bolela záda. První den jsem se téměř nemohl hýbat a proto jsem pořád ležel, ale nemohl jsem dlouho spočinout v jedné poloze, protože mě to zase začalo bolet. Z toho důvodu jsem skoro nespal a i když jsem zamhouřil oči, nebylo to o moc lepší, protože mě stíhaly noční můry. A takhle divné, děsivé a znepokojující sny se mi už dlouho nezdály. Byly to pokračování minulých snů zremixované dohromady, nejdivnější výjevy, halucinace, schizofrenní rozštěpení osobnosti (nedokážu popsat neuvěřitelný děs, podivnost a beznaděj, která mě pohltila) a opakovaná probouzení se do snu. Mám dojem, že se mi to muselo zdát nepřetržitě několik hodin, kdy se mě můj mozek pokoušel přesvědčit, že mě skutečně nenávidí a chce co nejdřív zmizet. Naštěstí jsem měl velkou zásobu magických pilulek, které dokázaly utlumit aspoň bdělou bolest. Víte, jak Dr. Gonzo ve filmu Fear And Loathing In Las Vegas říkal: This man suffers from a bad heart. But I have plenty of medicine? Najednou mě to nějak zasáhlo. Pozn.: potřebuji silnější analgetika → jinými slovy: potřebuji člověka, který padělá recepty. Ozvěte se mi na mail i-need-plenty-of-tramadol@k47.cz.

Naštěstí teď už jsem relativně v pohodě.

Pak jsem taky vytvořil nějaký ten kód. V PHP jsem napsal jednoduchou objektovou obálku pro pspell – funkce kontroly pravopisu. Snad se někomu bude hodit, tak jako se hodila mě.

Dál: brácha mě navnadil na seriál Dva a půl chlapa. V podstatě seděl u počítače, lámal se smíchy a nešlo si toho nevšimnout. Podíval jsem se na pár dílů a musím potvrdit, že hlášky jsou solidní, charaktery pěkně rozvržené, dostatečně abnormální a zajímavé. Nejpozoruhodnější je jednoznačně slakerka Rose chorobně posedlá Charliem. Jak jsem už někdy psal, nejoblíbenějšími se často stanou ty nejdivnější postavy (např. Hannelore z Questionable Content. Dávám jednu a půl pí hvězdičky. Jestli chcete stahovat, zkuste se podívat na wyhledawacz.

Update: Po zhlédnutí dvou sérií musím říct, že to zase tak super není. Originalita vyprchá a pak všechno více méně jede v zaběhnutých kolejích. Neurotický Alan začne nepříjemně připomínat Sheldona z The Big Bang Theory, kterého upřímně nesnáším. Stejně tak je nezanedbatelná část humoru je postavená na trapnosti, kterou taktéž nesnesu. Některé díly jsou v pravdě strašlivé. Naštěstí, když si tyhle slabé díly pustím 150% rychlostí, pak stihnu dvacet minut stopáže za 13 a všechno je najednou mnohem lepší.

Nakonec toho dnešního vypravování přilepím dva stripy: číslo 669.288 je o nebezpečí rekurze v reálném životě a 669.289 je o tom, jak je někdy těžké uvést věci na pravou míru. Mimochodem: je zdokumentováno, že strip 669.268 proka­zatelně vygeneroval minimálně jeden úsměv. Za tento komentář děkuji. Vážně. Naprosto upřímně. Když už z toho nemám peníze, je pro mě velikou odměnou, že se to někomu líbí. Nebojte se komentovat, chválit, hanět, nadávat, kritizovat, prostě cokoli. Od toho tam ten formulář je.


publikováno

  • PHP Objektová obálka pspell

    Kdo programoval v PHP ví, že většina rozšíření používá procedurální API a jenom některá z rozšíření nabízejí pěkný objektový přístup. Bohužel funkce kontroly pravopisu pspell nejsou jedním z nich. Nabízí se několik možností, jak používat pspell v objektově orientované aplikaci: používat procedury, což není ono; napsat si vlastní objektovou obálku, nebo použít tuto. číst dál…



štítky: , , , a | 0 + 9 | komentovat | #

Terminalita se rozjíždí

20. září 2009 19:11 | sekce novinky

Nedá se svítit přátelé, utrpení už není možno déle prodlužovat. Musí se to stát teď hned a musí se to stát rychle.

Mluvím o Terminalitě, rozsáhlé povídce, kterou píšu posledních sedm měsíců, hodně pro mě znamená a chci, aby byla dokonalá. Je to velký osobní příběh šílenství a pokusu o útěk, který jsem psal z velké části pod vlivem alkoholu a začínající duševní choroby. Tvorba Terminality byla a i nadále je utrpení, ale já ho podstupuji rád a ani vlastně nevím proč. Je to šílený příběh, něco jako kdyby se Arytmie posunula do současnosti a všechna ta zvěrstva a halucinační dobrodružství se děla tady a teď. Ale zpočátku to tak nevypadá a všechno startuje velice pomalu a nenápadně. Konec konců, přesvědčte se sami: dneska publikuji první střípek Terminality s podtitulem Ruby

Terminalita volně navazuje na povídky Někdo se dívá a Stalker číslo 47, ale není nutné je znát. Tvoří jenom pozadí, to co se stalo kdysi dávno, ale protože je všechno propojeno se vším, mají i tyhle dávné povídky svůj význam. Zatím publikuji jenom tenhle malý kousek, protože jsem začal dělat změny na samotném začátku o kousek dál a zbytečné a bezvýznamné pasáže najednou dostávají zcela zásadní význam. Jak jsem říkal: všechno je propojené se vším. Další části (podobné délky) budou následovat.

PS: Napište do komentářů, co si o povídce myslíte, napište svůj názor, dojmy, kritiku, cokoli, je to pro mě velice důležité.


publikováno

  • Terminalita #1 - Ruby

    Bylo mi jasné, že se něco děje.

    Minulou noc se k nám někdo vloupal, ze tmy sykl „Není tady“ a zmizel. Někdo další se snažil hacknout naše počítače. Peo se začal chovat neklidně, jako kdyby něco tušil. Ruby úplně zmizela a já zase začal pociťovat nezvladatelnou úzkost a připadalo mi, že nás někdo sleduje. A pak tady byl ten mrtvý Japonec u nás ve vaně. Něco se skutečně dělo, ale v té době jsem ani zdaleka netušil, co všechno nás čeká. číst dál…



štítky: , a | 0 + 4 | komentovat | #

District 9

15. září 2009 4:40 | sekce obsah » kultura » filmy
District 9

Nejlepší snímek tohoto roku a nejoriginálnější sci-fi posledních let přichází. O filmu District 9 jsem napsal, že jde o zdaleka nejlepší film tohoto roku a za tímto tvrzením si stojím. District 9 (Sektor 9) je zkrátka něco nevídaného.


Nabízí originální pohled na invazi mimozemšťanů nebo spíš první kontakt s nimi. Mimozemšťané nejsou podáni jako agresoři, ale jako oběti, uprchlíci z vlastní planety, kteří před dvaceti lety přiletěli v téměř nefunkční vesmírné lodi a zakotvili nad jihoafrickým Johannesburgem. Lidé čekali, co se bude dít v tento velký okamžik, ale nedělo se nic. Byly vyslány týmy, aby se prořezaly dovnitř plavidla. Tam našly miliony zubožených a dezorientovaných stvoření, vypadajících jako přerostlé krevety. Z toho důvodu je označují jako prawn – kreveťáky. Mimozemšťané byly přesídleni do nouzových domovů v místě zvaném District 9.

District 9

Děj filmu začíná dvacet let po prvním kontaktu, kdy startuje veliká operace nuceného přesídlení skoro 2 milionů mimozemšťanů daleko od Johannesburgu. Operaci má na starosti soukromá vojenská organizace MNU, které nezáleží na osudu mimozemšťanů, ale na jejich zbraních, které jsou svázány s jejich genetikou a lidé je nemohou používat. Takto jsou rozdány karty na začátku příběhu, kterým se vine osud jednoho člověka – Wikuse van der Merweho, který se nakazí mimozemským virem a začne mutovat, stávat se jedním z nich a získá tak schopnost ovládat ničivé mimozemské zbraně. Najednou se z něj stává nejcennější obchodní artikl na útěku.

Ale osud konkrétního člověka a jeho boj o život je jenom jedním způsobem, jak na film nahlížet. Snímek je záměrně natočen částečně dokumentární kamerou a je prokládán množstvím rozhovorů. Akce se tak odehrává na pozadí střetu dvou kultur, které spolu nemohou žít. Hlavně zpočátku, než se hlavní protagonista dostane do problémů a nezbude mu, než se ukrýt v Sektoru 9, sledujeme dost samolibé jednání s mimozemšťany a xenofobii. Paralela s apartheidem je zřejmá, zvlášť, když se celý děj odehrává v Jihoafrické republice.

District 9

Film je zajímavý tím, do jaké role postavil kreveťáky. Ti, ač jsou mnohem technicky vyspělejší, nedokážou se jakkoli organizovat, samostatně jednat a začlenit se do lidské společnosti. Lidé jsou tady ti zlí. Na jednu stranu se snaží situaci nějak zvládnout a miliony mimozemšťanů tvoří velký humanitární a společenský problém, na druhou stranu z ní chtějí co nejvíce vytěžit a provádějí genetické experimenty, aby mohli využít jejich zbraně. Morálka je zatlačena do pozadí a oni se nezastaví před ničím, klidně povolí zabití Wikuse a použití jeho těla na experimenty. Dále pak v Districtu 9 působí černošské gangy, které kreveťáky využívají a získávají jejich zbraně (aniž by je mohli použít).

Snímek má nejenom neobvyklé aranžmá, ale zdařile bojuje i proti žánrovým klišé. Třeba už na začátku můžeme slyšet: „K všeobecnému překvapení loď nezakotvila nad Manhattanem nebo Washingtonem nebo Chicagem, ale místo toho si to zamířila přímo k městu Johannesburg.“

Když se nad tím zamyslím, v tom film je všechno: na jednu stranu nabízí čistokrevnou a vizuálně přitažlivou akci, na druhou stranu nutí k zamyšlení; je zajímavě zpracován a nasnímán; mimozemšťané jsou podáni překvapivě skutečně a uvěřitelně. Jak říkám: zdaleka nejlepší film tohoto roku.


District 9

Zajímavé je, že něco podobného mě už napadlo, ale přesně naopak. Když jsem psal poslední povídky série Arytmie, přemýšlel jsem, co by se stalo, kdyby – v době, kdy je možné cestovat k vzdáleným hvězdám a po celé galaxii byly navázány kontakty s mimozemskými civilizacemi – všichni lidé museli najednou opustit Zemi (která by třeba explodovala, na tom nesejde). Kam by se ty miliardy jedinců uchýlily, jak by s nimi bylo nakládáno, jak by se začleňovaly do neznámých společenství, jak by se jejich osud vyvíjel dál. A stejně jako v případě District 9, mě napadlo, že by byly původními obyvateli vytlačováni do ghett a separovaných oblastí.


District 9

Otázka na konec: Bude druhý díl? Konec příběhu je ponechán otevřený. Hlavní mimozemský představitel pojmenovaný Christopher Johnson říká: „Za tři roky se vrátím.“ Film byl navíc velice úspěšný. Otázka tedy spíš zní jestli vůbec chci nějaké pokračování. Odpověď zní ne. Film ve mě zanechal silný dojem a dějový oblouk se (až na několik nevyřešených otázek) uzavřel a nerad bych se nechal rozladit nepovedeným pokračováním. Vzpomínáte na Matrix? První díl se stal nesmrtelnou klasikou a o dalších dvou dílech děláme, jako že nikdy nebyly natočeny. Byl bych nerad, kdyby nejlepší film tohoto roku neměl tak skvělé pokračování.



Reborn + lifestream + Quake

11. září 2009 15:43 | sekce novinky

K47čka se přerodila. Zase.

Kdybych to počítal, tak současná verze bude už nějaká sedmá v pořadí. Možná osmá. Kdo ví. O co jde? Probral jsem se z apatie a trochu jsem hrábl do databázových a programových střev systému, který pohání K47čku. Mimo jiné jsem přezbrojil na novou verzi Nette frameworku – vývojovou verzi 0.9. Přecházet na nestabilní verze není nejmoudřejší, ale já mám krédo, že jakmile to není nestabilní alfaverze, tak to neberu. Víme? Na povrchu je toho vidět jenom málo, ale dole, pod kapotou se udály Velké Věci. Dost jsem měnil databázové schéma, aby dotazy byly rychlejší a bylo jich třeba méně. Podrobnosti si odnesu do hrobu, jenom řeknu, že migrovat databázi je vždycky sranda k popukání, zvlášť, když se na serverech hostingu objeví zákeřná chyba, která se na mém počítači ani při důkladném testování neobjevila. Naštěstí jsem tak trochu hacker a kolem šesté ráno jsem našel způsob, jak chybu obejít.

Změny na povrchu: nevím přesně. V podstatě jde o drobnosti, ale všichni víme, že na drobnostech záleží. Tak třeba u článků se píše jak je dlouhý a kolik zabere jeho přelouskání. Čtenář pak vidí, že to bude trvat jenom chvilku a má (teoreticky) větší chuť pustit se do čtení. Nápad to není můj, okopíroval jsem to z jiných stránek. Jo a dál: výpis novinek je vylepšený a v archivu se dokonce ukazuje graf měsíční četnosti aktualizací. Pak ještě výpis postav z povídek a stripů doznal zlepšení + trochu statistik, výpis sbírek je taky trochu více sexy a pak je tady ještě spousta mikroskopických zlepšováků na které si teď nevzpomenu (nevím, kdy tuto novinku publikuji, ale právě teď je 5 hodin ráno a zrovna jsem asi 2 hodiny hrál Quake Live, ale o tom později).

Co se stalo dál? Pořád se něco děje, ale málokdy to za to stojí. Tak třeba jsem si zapisoval sny. Nic moc. Hledal jsem „dvanáct důvodů proč je Zalgo lepší mýtus než Cthulhu .(Takovéhle články píšou praví blogeři, kteří se ničeho nebojí a divoké internety jsou pro ně domovem. X důvodů proč je věc Y (o kterou se nikdo nezajímá) lepší než věc Z (která je všem naprosto ukradená) atd.)“ a našel jsem jenom dva: Zalgo neexistuje a Zalgo se převážně vyskytuje v komiksových stripech. Začal jsem používat verzovací systém Git, ale o tom se rozepíšu někdy příště. Na Terminalitě pořád pracuji (už brzy bude něco k nakousnutí). A pak taky hraju už zmíněný Quake Live.

Ano, online remake Quake 3, který jsem hrával v roce 1999 a snažil jsem se ze svého stroje vymáčknout co největší FPS, je jediná nová věc, která mě v poslední době doopravdy chytla. Koncept je fantastický: sednu k prohlížeči, přihlásím se, kliknu na zápas a už jsem tam a hraju. A je to Quake, takže tempo je zběsilé, umírá se a zabíjí jako na běžícím pásu pořád dál a dál do padesáti fragů, pak se změní aréna a jede se nanovo (ano hraju hlavně free for all = všichni proti všem = brutální masakr všeho co se hýbe). Zásady hry jsou jenom dvě: nikdy se nezastavuj a nikdy nepřestávej střílet. Když hráč poruší jedno z těchto pravidel, pravděpodobně zemře. Pohltila mě všudypřítomnost hry a moje nadšení je veliké, bohužel se skillem to není tak slavné. Podle aktuálních statistik jsem kolem 13500. místa řazeno podle počtu fragů. Kdyby mě chtěl někdo potkat online, mám stejný nick jako všude jinde: kaja47.

Statistiky v Quake Live jsou stejně zajímavá věc. Hra si o hráčích uchovává celou spoustu informací: počty fragů, ocenění, zápasů, používání zbraní, přesnost. Všechno. Hráč na základě některých zajímavých kousků, může dostat extra award. Třeba za fragování s pouhým jedním bodem života, nebo za sestřelení nepřítele raketou ve vzduchu a tak dále. Někdy, když se mi už nechce hrát, jenom se dívám do statistik a porovnávám. Taky zajímavé.


Pokud jsem chtěl říct něco důležitého, pak jsem to zapomněl. Místo toho hodím do placu dva stripy: prvním bude číslo 669.286 o nutnosti testování (viz začátek dnešní litanie) a druhým číslo 669.287 o boles­tivých pravdách života.



štítky: , , , , a | 0 + 1 | komentovat | #

669.mkcd

4. září 2009 3:25 | strip » 669 *kcd

S publikací tohohle starého alternativního 669 stripu jsem dlouhou dobu čekal. Ale proč ne právě dnes?

Člověk, notebook a hudba. Zajímavé. Ale přesně tak to funguje: když poslouchám nějaký skvělý post-rock nebo právě osmibitové Pornophonique, uzavřu se do svojí vlastní bubliny, oddělen od okolního světa. V ty chvíle žiju jenom hudbou a na ničem jiném nezáleží.


štítky: a | 7 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

669e15
meadc | 21. dubna 2017
669.246
meadc | 21. dubna 2017
MySQL group by trik
meadc | 21. dubna 2017
669.335
meadc | 21. dubna 2017
669.264
meadc | 21. dubna 2017
669.102
meadc | 21. dubna 2017
Naivní holka
meadc | 21. dubna 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47