k47.cz

Archiv novinek květen 2009

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Rentgen

27. května 2009 15:37 | sekce novinky
rentgen

Tohle jsou moje ruce. Schválně, kdo najde, co je na nich špatně. Něco s nimi musí být v nepořádku, protože mě obě zápěstí už pár let bolí a jedině tahle nepříjemná záležitost mě dělí od uskutečnění mého velkého plánu.

A pointa? Žádná.


Update: Tak podle doktorky přesně takhle vypadá zdravá ruka. Kde se stala chyba?


štítky: | 10 | komentovat | #

časová anomálie

24. května 2009 0:07 | sekce novinky

„Během uplynulých dvou dnů jsem prožil tři dny.“ Jasně, jasně… co?

Tak snad abych to vysvětlil.

Všechno začalo v pátek, kdy jsem spal jenom pár hodin. Usnul jsem asi v pět a vstával v devět hodin. Tam začal můj první den. Pak následovala škola, kam jsem radši vůbec neměl chodit, ale to je vedlejší. Jenom, co jsem se vrátil (asi tak ve čtyři) jsem zase usnul a probudil se v půl jedenácté. V ten okamžik začal můj druhý den. Nějak jsem se potom potácel po baráku a nevěděl co dělat právě teď. Začal jsem tedy čistit disk na notebooku a přesouval různě věci postahované během posledních týdnů (dost podivná hudba + všechny HBO speciály vynikajícího stand-up komika George Carlina) a tam nastal problém. Na jedné partition disku jsem měl hibernované Windows a proto jsem ten disk (resp. partition) vůbec nemohl připojit. Přebootoval jsem tedy do Windows, abych provedl úklid odsud. Na Linuxu používám utilitku ntfs-3g pro přístup k NTFS oddílům a na Windows zase Ext2 IFS ovladač, pomocí kterého lze přistupovat k ext2/3 souborovým systémům. Všechno fungovalo bez problému. Až do včerejška. Windows mi najednou zahlásily: struktura disku je poškozena, nelze číst data. A do prdele. Reboot zase do Linuxu, který pochopitelně uvízl, visel někde ve tmě a hlásil EXT3 INCONSISTENCY. Následoval fsck a nervy drásající vteřiny při přemýšlení, jaká všechna data odešla. Pochopitelně mám zálohy, ale… Však to znáte.

Když jsem pak seděl před monitorem, kde se vypisovalo, co všechno je špatně, měl jsem dojem, že jsem pochopil, jaké je to umřít. Samozřejmě to zní hodně blbě, ale přestavte si, že ztratíte všechna svá data a nemáte zálohy. Všechna. Nezůstane nic. V ten okamžik zmizí kus minulosti.

Nakonec jsem zjistil, že disk byl úspěšně obnoven a nic nezmizelo. Ještě že tak. Aspoň mě napadla další zanedbatelná epizodka do Terminality (mimochodem, tahle povídka má už asi 150 tisíc znaků, což odpovídá 83 normostranám a je to nejdelší prozaický text, který jsem kdy napsal, ale pořád tam není všechno, co bych chtěl).

Když bylo uklizeno, konečně jsem nějak pořádně rozchodil akceleraci na mé integrované grafické kartě od ATI, povolil akcelerovaný desktop a funguje jak víno.

Někdy ve čtvrt na čtyři ráno jsem šel ven, zalezl do garáže, která je zároveň posilovnou (ve skutečnosti je celý svět jednou velkou posilovnou, ale o tom až za chvíli) a začal jsem cvičit. 3:15. Šílené, ale krásné, protože jsem zastihl přesně ten okamžik, kdy se nesměle začíná probouzet ráno. A já během té doby dělal kliky, shyby a milion dalších blbostí, které mě průběžně napadaly. Však víte, celý svět se jedna velká posilovna, stačí se jenom dívat.

Vydržel jsem do pěti. Pak jsem se umyl, zase usnul a probudil se v poledne. A začal můj třetí den.

Posnídal jsem oběd. Klasika. Pak se nic nedělo a asi tak ve tři jsem zavolal malýmu Martinovi jestli by nechtěl jít do posilovny – ke mě. Souhlasil. S tím jsem nepočítal.

Hele, když říkám moje posilovna, nemyslím fůru činek a železa. V tomhle ohledu jsem skromný. Já radši cvičím & posiluji v prostředí kolem mě. Ok. Stačí se jenom dívat a přemýšlet, kde by se dalo něco dělat. Možností je spousta a je to zábava. Akorát člověk necvičí jako v posilovně, což vůbec není na škodu. Tak například zídka, schody, trámy, hromada cihel, stůl a tak dále a tak dále.

Martin skutečně přijel, tak plus/mínus ve čtyři jsme začali bláznit a já si konečně připadal mezi svými. Dva polonazí grázlové na zahradě, co dělají dost-divné-věci. Paráda. Pár hodin jsme tomu dali a všechno jsme zakončili krátkým běháním, ale to už se blížila devátá hodina a začínalo se stmívat.

Takže rekapitulace: tři dny ve dnou, přes 5 hodin cvičení, jsem (konečně) polomrtvý, objevil jsem Neila DeGrasse Tysona – šíleného černého astrofyzika, který vypráví o smrti v černých dírách a smrtících meteoritech, ale je s ním sranda, pak jsem si zamiloval sira Kena Robinsona, autora, který mluví/píše o kreativitě a inovacích a taky umí (tak nějak mimoděk) pobavit.

Ale jinak se skoro nic nestalo.



Stripy ven + co bude

20. května 2009 14:03 | sekce novinky

Něco mám na srdci, ale nemám dost času a písmen, abych to všechno napsal teď. Jednak bych chtěl něco říct (respektive napsat) o fantastické hudbě, která se na mě v poslední navalila a za kterou téměř beze zbytku děkuji wokovi a jeho hudebnímu blogu becidel. Ale je toho moc a chtěl bych to všechno nějak zrekapitulovat. Takže příště.

A pak bych si taky rád zahejtoval na téma anonymita internetu/strach z vlastních chyb/upřímnost. Tyto témata spolu na první pohled vůbec nesouvisí, ale přesto tady nějaká pojící linka existuje & já bych to rád nějak rozebral. Taky příště.

A teď, aby to aspoň nějak vypadalo, sem vyklopím dva stripy 669.270 a 669.271 o pro­marněných šancích a snění a všichni budeme dělat jako by se nic nestalo. OK?


štítky: a | 0 + 1 | komentovat | #

Kafka, Kerouac a trochu zamyšlení nad TÍM

11. května 2009 3:13 | sekce novinky

Pochopil jsem, čemu Dean Moriarty říkal TO, ale stejně jako on TO nedokážu vysvětlit.

Když jsem četl Keroacovo Na cestě, nedokázal jsem ho ocenit. Samozřejmě, kniha se mi líbila, četla se velice dobře a některé pasáže byly hodny tesání do kamene, ale nějak mi tam chyběl hlubší pohled do duše generace beatniků. Sal Paradise mluvil o americkém bílém smutku a o zbité generaci, ale nedávalo to smysl, pocit z TOHO nebyl úplný.

Zaprvé se mi nezdála jedna věc: Na cestě se odehrává v Americe po druhé světové válce (1947 – 1950), ok? A po válce vždycky následuje uvolnění („je to za námi“). Tak proč sakra vzniklo hnutí jako Beat generation? Pak mi došlo, že Amerika nebyla válkou nijak konkrétně zasažena a nikdy netrpěla nedostatkem (Marshallův plán do Evropy napral 13 miliard tehdejších dolarů). V poválečné Evropě nic podobného nemohlo vzniknout, všichni si pamatovali minulé roky a mír byl pro ně nirvánou. A byla tam nouze, což je nejdůležitější. Každá společnost, která nemá existenční starosti a nemusí se bát, aby neumřela hlady (což jsme teď my), se chová jinak, sebedestruktivně, boří se sama do sebe, je úzkostlivá a vnitřně vratká i když k tomu nemá zjevné důvody.

Mimochodem to je přesně Kafka, poslouchejte (ukradeno odsud):

Kafka předjímal problémy společnosti, která netrpí bídou, ale trpí přebytkem. Snažil se postihnout úzkosti moderního člověka. A to je Amerika. Tady jsme se báli, abychom nebyli chudí a nemuseli žebrat o obecní polívky. Kdežto v Americe se bojí, co s nimi udělá společnost, kde je všeho víc, než člověk potřebuje. A právě to Kafka cítil. Byl jako kanárek, který předjímal nebezpečí. Jako kanárek v dolech předjímal zkažený vzduch a plyn, tak to Kafka předjímal ve společnosti.

Vidíte, všechno je spojené se vším a všechno ve skutečnosti má nějaký smysl.

A co je pak TO vlastně uač? Nevím, jak bych to řekl, ale souvisí to se vším řečeným a s mými sebevražednými pocity člověka mučeného dostatkovou společností, který krvácí v konstantní zábavě. Všímáte si, že kolem nás není nic jiného než bezproblémová zábava? Všichni se baví, chtějí se bavit, musejí se bavit, protože jim nic jiného nezbývá. Žijeme v dostatku. Skoro bych chtěl říct: Bohužel.


+2 stripy (669.266 a 669.267), aby jsme si byli kvit.


štítky: , , , , a | 0 + 1 | komentovat | #

Rage

4. května 2009 22:55 | sekce novinky

Moje nálada v posledních dnech je přibližně takováhle. (Na číslo se prosím nedívejte.)

Díky patří klíštěti a samozřejmě nehynoucí moudrosti 4chanu prolezlého rakovinou a zmítaného DDoS útoky.


štítky: | 0 | komentovat | #

Testament Larryho Walla

3. května 2009 21:02 | sekce novinky

Dneska to odnese strip číslo 669.269. Kdo pochopí pointu, dostane pytel buráků a kdo se zasměje a podá o tom přesvědčivý důkaz, dostane navíc soukromé letadlo. 669.269 se točí kolem Larryho Walla tvůrce skriptovacího jazyka Perl, což je mimochodem opravdu pozoruhodný jazyk. Sám jsem neměl odvahu v něm něco naprogramovat (nebo spíš nebylo co), ale viděl jsem nějaké perl-zdrojáky a to bylo něco super & říkal jsem si, proč není něco takového běžné i v ostatních jazycích. Například: přiřazení několika řetězců nalezených regulárním výrazem do několika proměnných v jednom řádku kódu – stručné & přehledné.

Navíc je v Perlu napsaná knihovna Mechanize.


Četli jste A Declaration of the Independence of Cyberspace. Jestli ne, pak to dožeňte, protože je to velice zajímavé (a krátké) čtení.

Ukázka:

You are terrified of your own children, since they are natives in a world where you will always be immigrants. Because you fear them, you entrust your bureaucracies with the parental responsibilities you are too cowardly to confront yourselves.

In our world, whatever the human mind may create can be reproduced and distributed infinitely at no cost. The global conveyance of thought no longer requires your factories to accomplish.

Já souhlasím.


štítky: , a | 0 + 1 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

Rumové deníky
sdf | 20. května 2017
ASCII blog
Severák | 13. února 2017
Post-rocková věda
Severák | 28. ledna 2017
Sedm let post-rocku
kaja47 | 5. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Roman Štec | 1. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Anonym | 1. listopadu 2016

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47