k47.cz

Archiv novinek březen 2009

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Technologické okýnko

31. března 2009 2:14 | sekce novinky

bych si udržel přehled o tom, kde jinde se válí ty moje cancy.

  • vylepšeno hlasování líbí/nelíbí, které umožňuje napsat nějaký ten feedback v případě, že se daný článek nelíbí (vychází z Dentova článku Kultura nesouhlasu
  • skryté odkazy na postavy – možná že jste už zaznamenali, že se u povídek evidují postavy které v ní vystupují. Jestli ne, pak to nevadí, protože to a) není vůbec důležité a b) ještě nejsou zaevidovány u všech povídek. Tak teď (vlastně už dlouho, ale doteď jsem se o tom ani slovem nezmínil) se ze všech výskytů jmen postav v povídkách stávají nenápadné odkazy na stránku dané figury. Může to být zajímavá informace, ale když nechápete o co tady jde, prostě si myslete, že jsem původní zprávu dobře zakódoval a nechte to plavat.
  • optimalizace. I když k47čka není (datově) nijak gigantická, přesto obsahuje nějaká místa, která se zpracovávala pomalu. Právě proto jsem se na internetech podíval na pár přednášek o MySQL a jeho optimalizaci, abych získal nějaký náhled a pak jsem provedl několik menších optimalizací napříč celými stránkami a několik velkých. Největšího zrychlení doznala stránka stripů, jejíž zpracování je na mém stoji 75× rychlejší (stačilo převést sub-dotazy na joiny a bylo vystaráno). Navíc seznamy (tvorba, obsah a jejich podseznamy) díky nahrazení nedeterministických funkcí now() nebo curdate() napevno vkládanými datumy, mohou používat query cache, která je konkrétně tomto případě víc jak 50× rychlejší.
  • po nějakou dobu (asi dva dny) se přestaly zobrazovat všechny články, fixnuto (proč jste nic neřekli?)
  • u novinek se ukazují náhledy stripů a případných jiných obrázků v článcích.
  • odteď můžete odebírat RSS kanál komantářů každého článku zvlášť
  • doplnil jsem možnost zasílání novinek na email. Zatím šlo odebírat novinky jenom přes RSS kanál, což dokonce i pár odvážlivců dělá. Ale ne každý člověk na internetech používá čtečku nebo je pro něj zkrátka pohodlnější se dozvídat všechno přes email, tak pro něj je tady tahle nová věc, kterou zajišťuje FeedBurner.
  • nahoře jsem doplnil nová skrytá menu, která vyskočí, když myší přejedete přes servisní šachtu, odkazowacz, ikonku RSS nebo dopisu. Tyto vyskakovací menu zaá) šetří místo, zabé) jsou krásně animované zacé) jsou možná až moc dobře skryté. Kdo o nich věděl před touhle aktualizací zaslouží si lahodný dort.

A to je možná všechno.


Někoho by možná mohlo napadnout, že bych mohl uvolnit redakční systém, který pohání k47čku, a vydat ho jako open-source. Stejně jako to udělal Tomáš Dlouhý se svým blogem. Odpověď zní: to se nikdy nestane. Důvodů je hned několik: Zaprvé se mi nechce, což je důvod zcela ultimátní. Dále pak je tento red-sys příliš spjatý s k47čkou a aby ho bylo šlo snadno používat i někde jinde, bylo by potřeba udělat ještě hodně práce (některé věci řeším tak, že přímo hrábnu do konfigurace nebo do databáze, protože je to mnohem snadnější než si vytvářet nějakou pěknou administraci). A nakonec existuje spoustu jiných hotových řešení.

Jinak systém k47čky není žádný drobeček. Vlastní programový kód má 1,7MB, všechny používané knihovny mají 18,6MB (z toho Nette zabírá asi 700kB a Zend, který používám akorát ke generování RSS, má 17MB) a v databázi je 50 tabulek a 8 pohledů (do čehož se počítá i fel.log).

Odpověď číslo dvě zní: možná se to stane, ale bude to za hodně dlouho, za tisíc let, až skončí doba ledová nebo prostě jednou až se definitivně zblázním. Ale otázka zní: komu by se to hodilo. Kdo chce může nasadit Wordpress s miliardou pluginů a má vystaráno a nemusí nepachtit se s tou mojí věcí. Abych použil přirovnání: zaběhnuté red-systémy jsou jako krásné nové silniční kolo s uhlíkovým rámem – lehké, krásné, jede jako blázen. Kdežto systém k47čky se podobá sáňkám, ke kterým někdo přivázal raketový motor – můžou jet mnohem rychleji, můžou, ale pořád to jsou jenom sáňky, panebože.


Ještě jedna zpráva, která mě mile překvapila: na blogu blog.webnaklic­.com jsem se našel. Tedy autor uvádí k47čku jako doporučenou četbu. Skoro se červenám.


štítky: , , a | 3 | komentovat | #

Anomalocaris detrimentum reloaded

28. března 2009 17:24 | sekce novinky

Hej, hej, hej. Něco se stalo, něco málo: jaro se pořád cuká a ne a ne na to na nás vybalit, moje choroba se konečně začala lepšit a, co si tak vzpomínám, měla úplně stejný průběh jako ta minulá, která mě potkala plus mínus přesně před rokem: ze začátku mi bylo fakt mizerně, tak jsem celý dny ležel a kurýroval se, ve čtvrtek jsem si připadal OK, tak jsem stejně jako minule šel do školy, ale to jsem neměl dělat. V pátek jsem byl zase lazar a až dneska se lepším. Pointa: není nic jako skoro-zdravý. Buď jsem v pořádku nebo jsem marod. A když jsem marod, tak se sakra budu kurýrovat. Teď jenom abych si tohle přečetl přesně za rok znova.

Další věc: zase jsem zlehka zatlačil na klávesnici a trochu jsem pokročil s povídku, které říkám Terminalita a i když se to z názvu nemusí zdát, vůbec nepatří mezi Arytmie. Série Mortys Arytmia je taky už nějaký ten pátek rozepsaná a taky jsem v ní už dlouho dobu nepostoupil dál. Ale, a to je důležité, děje se s ní aspoň něco. (Ne)dávno jsem totiž na základě připomínek provedl (místy docela zásadní) korekci povídky Anomalocaris detrimentum, aby byla aspoň trochu čitelnější.

AD je doopravdy divný příběh, pra-po-divný, který se ani náhodou nemůže brát doslovně. Všechno je tak absurdně přehnané, že to snad ani nejde brát vážně. AD je šílenost, spontánní smršť slov, která se mi hnala hlavou, nejde tam vůbec o reálie, není to sci-fi (i když se tak jeví), není to primárně studie o vývoji techniky, ani žádná zkurvená vize. Jde ve své podstatě o vnitřní příběh – příběh o strachu & úzkosti & hledání jistot jednoho člověka, který se ztratil v odlidštěném svě­te.

Tolik k AD.


A nakonec možná přijde k dobru strip 669.259 o tom, jaké jsou skutečné plány Googlu.


štítky: , , a | 0 | komentovat | #

#19

24. března 2009 2:09 | sekce novinky

Stalo se několik věcí a všechny mají společné to, že se staly po dlouhé době.

Takže po dlouhé době jsem opět zavítal na SASPI (Sdružení amatérských spisovatelů, aby bylo jasno). Ani nevím, proč jsem na něj na pár měsíců úplně zanevřel, ale včera jsem se tam ukázal a zjistil jsem, že se nestalo skoro nic zajímavého. Pár lidí mi před měsícem poslalo zprávu, která mezitím úplně ztratila aktuálnost, několik grafomanů mi komentovalo povídky, které jsem tam už dávno vyvěsil a vyjadřovali se veskrze pozitivně, což mě trochu děsí. Nevím jak naložit s pochvalou nebo uznáním. Když čtu ty reakce, říkám si, že si musejí dělat srandu, že to pro-krista-pána nemůžou myslet vážně. Nevím, co na to říct a vůbec nemám ponětí, co jim na to odpovědět. A tohle je úplná pravda, dneska se ani nebudu pokoušet lhát.

Takže tak.

A teď bych rád oznámil, že po dvou měsíčním kulturním suchu zase dávám na k47čku jednu staronovou povídku, která nese jméno Pokoj číslo 19.

Jak to spolu souvisí vysvětlím oslím můstkem Khazad-dûm.

Někdy minulý rok na jaře jsem se zúčastnil dvoudenního srazu autorů SASPI, čehož jsem posléze těžce litoval. Ale během inkriminovaného pobytu někde v divočině byla vyhlášena rychlovka na téma Pokoj číslo 19. Pravidla byla jednoduchá: napiš, co chceš, aby musí se to nějak pojit se zadáním, máš na to 24 hodin. Napsal jsem tedy celkem krátkou povídku Pokoj číslo 19, která je něco mezi Kafkou a Orwellem (trochu nadnesené, vím, ale já si to nevymyslel, byla to jejich slova) – tedy téma mě blízké: otázky totality, svobody a možnosti sledování jednotlivců.

Později jsem povídku rozpracoval v něco většího, v příběh, který by byl sondou do – na první pohled šťastného – života v megapoli, která pokrývá celý povrch planety; v ságu o M., který žije ve světě, kde je něco špatně. Ale nikdy jsem to nedodělal.

A právě Pokoj číslo 19 je úplný konec celého příběhu.

Odložil jsem (pomyslné) pero, přestal psát a pak se dlouho nic nedělo, začátkem ledna jsem povídku prohnal korekcí, dal jsem ji na SASPI a zapomněl na ni. Teprve teď – po roce u ledu – jí vytahuji na světlo světa a říkám si, jaké by to bylo skvělé, kdybych dopsal celý Pokoj číslo 19 a další velké příběhy, které se mi zasekly v hlavě (Světlo v zádech, pre-Deníky, Arytmii, Na cestě nebo cokoli z Epizod).


A teď jenom drobnosti: po dlouhé době mě zase navštívila nějaká vlezlá choroba a zase přemýšlím jak by bylo krásné mít nějaký lék/drogu, která by způsobila, že bych necítil vůbec nic, žádné bolení v krku, žádné bolesti kloubů ani ztěžklé ruce, prostě nic. Možná že právě tohle je ta metaforická droga Y. o které jsem se už párkrát zmínil.

Po dlouhé době jsem zavítal jsem mezi Goony – kouzelníky s Photoshopem ze stránek somethingawful­.com – vzor našich českých a dávno mrtvých Kartinek a obdivoval jsem jejich mistrovské zvládnutí řemesla.

publikováno

  • povídka Pokoj číslo 19
    Pokoj číslo 19

    „V okamžiku, kdy jsem zabořil ten skalpel do svého předloktí a přestal jsme být poután pravidly Systému, jsem poprvé během padesáti let mlhavého života pocítil skutečnou svobodu.“
    číst dál…



štítky: , a | 0 | komentovat | #

Tak zadruhé, Sto roků samoty + další drobnosti

18. března 2009 0:18 | sekce novinky

Už mám zase zpátky svůj notebook a oprava byla provedena v záruce. Asi je pro HP lák od okurek v základní desce jenom maličkost, kterou běžně berou. Každopádně: díky za to.

Nicméně, dneska pro mě začalo jaro, což jsem oslavil sekáním gigantních špalků takovým velice těžkým a tupým nástrojem – něco mezi sekyrou a kladivem. Sranda. Škoda jenom, že začíná doba ledová a podobného jara se příště dočkáme možná až v červnu.


Další bod na pořadu dne: literatura. Začetl jsem se do pozoruhodné knihy Sto roků samoty, která je zkrátka pozoruhodná. 100RS je klenot magického realismu, kde se s naprostou samozřejmostí mísí realita a snová fikce. Všechno působí na jednu stranu naprosto zvláštně a na druhou strany naprosto přirozeně. Všechno včetně Rebeccy, která, když byla zoufalá, jedla hlínu a vápennou omítku; Nespavé nemoci končící zapomněním, která jednou přišla do městečka Macondo; Úrsuly, která ukončila hrůzovládu svého syna bičem napuštěným v dehtu nebo cikánů, kteří s sebou do bažin přinášejí podivuhodné vynálezy. Proud událostí a děje se valí dál a dál, mixuje skutečnost s neskutečností a vykresluje příběh několika generací rodiny Buendía.

100RS na mě působí podobně jako Ragtime, ale text plyne mnohem pomaleji a je vyprávěn tím správný způsobem, kdy se v čase skáče divoce vpřed a vzad – přesně tím způsobem, kterým se sám snažím psát.

Poslechněte si úplný začátek: O mnoho let později, když stál před popravčí četou, vzpomněl si plukovník Aureliano Buendía na ono vzdálené odpoledne, kdy ho otec vzal k cikánům, aby si prohlédl led. Macondo v oněch dobách sestávalo z dvaceti domků z hlíny a divokého rákosu, postavených na břehu řeky, jejichž průzračné vody se hnaly řečištěm plným ohlazených kamenů, bílých a obrovských jako předvěká vejce. Svět byl tak mladý, že řada věcí ještě ani neměla jméno, a kdo o nich chtěl hovořit, musel na ně ukázat prstem.


A dál už jenom, aby se neřeklo, vyhodím do vzduchu jeden strip (číslo 669.258, které je založeno na realitě a vůbec není vtipné). Dal bych online něco zásadnějšího (nebo třeba jenom zrekapituloval, jaké technologické novinky se tady staly), ale chce se mi spát. Už několik dní prospím deset hodin a jenom co vstanu, se mi chce zase usnout.


štítky: , a | 0 | komentovat | #

Tak zaprvé...

12. března 2009 3:24 | sekce novinky

Tak zaprvé se mi rozbil notebook, což je – pro geeka jako já – stav velive blízký smrti. Z nejhoršího mě zachránilo to, že jsem promptně ukradl cizí stroj a tohle všechno píšu na něm. I když prohlášení se mi rozbil notebook není tak úplně přesné. Spíš bych měl říct: přestal pracovat potom, co jsem do něj nalil lák od okurek.

Inu…

Ale ona to fakt není sranda, protože na prťavém disku uvnitř toho rok a půl starého laptopu je všechno, na čem mi záleží: povídky, grafika & tak. A hlavně tedy nepublikované věci, kterých není úplně málo. Řekl bych, že mi minimálně dvacet povídek hnije v šuplíku a čekána svůj okamžik, který nemusí nikdy přijít, protože ten zatracený stroj s logem HP teď putuje po všech čertech.

A tak rád bych dělal na dalších povídkách ze série DMM

A místo těchto klenotů vypluje na povrch dvojice stripů 669.256 a 669.257, které obsahují trochu toho našeho poctivého hejtu a jsou inspirované webkomiksem QC a nekonečnou moudrostí George Carlina.

---

Mimochodem: East Hastings od Godspeed You! Black Emperor je neuveřitelně neuvěřitelná skladba, která se pyšní snad vůbec nejlepší gradací, kterou jsem od post-rockové kapely kdy slyšel.

---

Příště vytáhnu z truhly jednu prastarou povídku nebo – v případě, že se mi do té doby notebook nevrátí – budu inprovizovat jako dneska.


štítky: , a | 3 + 1 | komentovat | #

Art, amputace a momenty štěstí

8. března 2009 14:28 | sekce novinky

Podívejte, k47čka není žádný blog, který vznikl za nějakým jasným účelem (prachy), ok? Už to tady vedu šest let, ztratil jsem tady mládí a nevydělal ani korunu. K47čka vznikla z touhy něco udělat. Prostě něco vytesat do binárního kamene a nehnít na místě. Byl bych rád, kdyby k47čka měla pořád jakousi hypotetickou nálepku ART, protože se tady snažím dělat pozoruhodné věci. Možná to může někomu připadat jako pozérství nebo třeba namyšlenost, ale myslím, že jsem začal chápat umění. Umění není jenom to vysoké umění v podobě nesrozumitelných obrazů, divných knih a ošklivých soch, ale je všude kolem nás. Třeba street art nebo graffiti jsou (někdy) taky touhou se vyjádřit. Všichni přece někdy máme nutkání něco vytvořit nebo vybudovat. Něco, něco, něco. Já taky a velice často nevím konkrétně co. Mám jenom tušení, jenom podvědomé nutkání. Častokrát se bohužel nestane vůbec nic. Ale tentokrát se stalo…


Nedávno jsem zase byl v hajzlu, topil jsem se v úzkosti (což zní pěkně pozérsky, ale věřte, že mi do zpěvu moc nebylo). Utekl jsem tedy do ledového exilu svojí posilovny na půdě a tam cvičil a čekal, až se něco stane, nebo umřu – podle toho co přijde dřív.

A potom jsem dostal nápad a byla to velká věc.

Však to určitě taky znáte, když vás najednou něco napadne, nějaká idea, myšlenka nebo cokoli se zaklíní v hlavě, nejde ven a vy nemůžete myslet na nic jiného a jenom si říkáte: „To je ono, to je ono, to je to pravé“. Zatraceně! Najednou v hlavě máte krásný obraz, který nemůže počkat a musí být hned namalován.

Konečně dostal nápad, jak vyjádřit tu všudypřítomnou úzkost, ten zkurvenej tlak v hlavě, napadlo mě udělat fotomontáž: Nechtěl jsem nic víc, než několik zkurvenejch momentů štěstí.

Nápady částečně pramenily z komiksu Nana's Everyday Life, který se opírá o mangu Elfen leid a vážně mě dohnal k slzám. Ale hlavně to zavinil jeden pocit – chci být jenom šťastný, jenom snít svoje malé sny, ale ani tohle mi nebude dopřáno. To je podstata úzkosti a anxu, to je kouzlo Nechtěl jsem nic víc, než několik zkurvenejch momentů štěstí. Nic, nic, nic.

Na té fotce jsem já. Pochopitelně. A když jsem to fotil, tak mi došlo, že jsem zkurvený monstrum, že jsem mnohem silnější než jsem si myslel. Ale to mi došlo, až když jsem si dobrovolně amputoval ruce a nohy.
Pro mě je to strašlivá montáž, vždycky když se na těch několik zkurvenejch momentů štěstí podívám, vždycky dostanu divný pocit: „Co kdyby to byla pravda? Potom už by všechno bylo jedno, pak už bych nebyl člověkem, už bych neměl naději.“

To jsem já. Zničili mě zevnitř. Zničil jsem se sám.

publikováno


štítky: a | 0 + 3 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

Rumové deníky
sdf | 20. května 2017
ASCII blog
Severák | 13. února 2017
Post-rocková věda
Severák | 28. ledna 2017
Sedm let post-rocku
kaja47 | 5. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Roman Štec | 1. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Anonym | 1. listopadu 2016

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47