k47.cz

Archiv novinek prosinec 2009

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Avatar v deseti slovech, seriály, dopisy čtenářů a další drobnosti

31. prosince 2009 1:41 | sekce novinky

megalomanském filmu Avatar se zmíním jenom telegraficky: líbil se mi úplně cizí svět, který má jinou atmosféru, jinou gravitaci, jinou a značně předimenzovanou flóru a faunu (která má navíc většinou o 2 končetiny víc, než by se slušelo).

Všechno je fajn, ale proč jsou modráci zrovna humanoidi. Představte si, že se tamní život vyvíjeli miliardy let zcela odděleně od toho pozemského a to nejlepší, co vyprodukoval zdejší evoluční proces, se velice podobá lidem – sice mají tři metry a jsou modří, ale pořád jsou to lidi – a to není žádná výhra. To nemohli narazit na levitující koule slizu, které se dorozumívají pomocí vibrací? No nic. Taky měli štěstí, že na modrácké planetě našli civilizaci zrovna v tomhle stádiu vývoje. Jenom si vezměte ty miliardy let, po které existuje vesmír a kdykoli během téhle nesmírné doby se mohl vyvinout inteligentní život. To že teď existujeme my, neznamená, že tahle doba je příznivá pro inteligentní formy života. Když dorazíte na nějakou cizí obyvatelnou planetu, může být tamější život pravděpodobně ještě ve formě trilobitů nebo už miliardy let vyhynulý. Narazit na civilizaci přibližně na stejné úrovni, tomu se říká zatracené štěstí. Ok, modráci odpovídají paleolitu, ale přesto se to bere jako docela dobrá trefa, mnohem lepší než narazit na cedulku: „vymřeli jsme před dvaceti miliony lety, promiňte.“

Planeta Pandora
Avatar a jeho 'řidič'

Dál: buldozery velikosti paneláku velice potěšily a vůbec všechna technika je taková pěkná, ale závěrečný boj je jenom komedie. Neustále jsem přemýšlel, jak by probíhal skutečný kontakt paleolitické společnosti s civilizací, která uskutečnila mezihvězdné lety. Došel jsem k názoru, že by se podobal kontaktu člověka a mravence.

Modráci
Strom

Vizuály jsou náležitě epické, ale film na mě byl příliš dlouhý a jímavé scény nudily. Nejlepší byl začátek, kdy jsem nevěděl nic a najednou přede se mnou rozprostírala celá neznámá planeta. Bohužel tohle nadšení vzalo za své a film se zvrhl na neskutečně efektní enviromentalis­tickou pohádku. Nakonec se dozvíme, že modráci jsou něco jako borgové a jejich internet je spojený přes kořeny stromů. A budou ještě další dva díly.

Jízda valkýr
Neytiri

Musím se přiznat, že jediné na co jsem v průběhu filmu skutečně myslel, bylo pravidlo 34 (naštěstí se dočkáme modráckého téměř-sexu, hej).

Finální verdikt zní: ale jó + zkuste hledat někde tady.

++

Poslední dobou sleduji na Youtube seriál The Nanny (česky Chůva k pohledání). Originální dabing je fantastický a české znění je také velice podaření i když se v něm bohužel ztratil fantastický anglický přízvuk některých herců. Už jsem psal, že mám divnou úchylku na všechny druhy anglických akcentů? Ne? Tak tady to máte.

Pozn: Nikdy se nedívejte na víc jak dvacet epizod libovolného seriálu v kuse. Nikdy! Sežere vám to mozek.

++

Můj poslední hejt na musliny sklidil nevídaný úspěch. Dokonce se mi jeden rozhořčený čtenář ozval mailem a toho si cením. Do vosího hnízda se zkrátka bodat musí + ještě jednu tematickou momentku.

++

Jestliže jsem se na 4chanu něčemu naučil, pak je to netečnost k cizímu utrpení, které je vlastně docela legrační. Viz tohle nebo třeba tohle.

++

Proběhla akce Nette@home (nedostává se mi duševní kapacita na formulování složitějších vět, sorry).

++

A na konec strip číslo 669.304 s trochu letní tematikou a jako obvykle zcela bez humoru.


publikováno

  • nezařazený článek Nette@home
    Nette@home

    Napadlo mě, že bych mohl najít všechny .cz domény na nichž běží běží weby poháněné frameworkem Nette. Ten nápad mi připadal dostatečně zbytečný a tak nic nebránilo realizaci.
    číst dál…




Rasismus, xenofobie a náboženství

24. prosince 2009 17:57 | sekce obsah » dojmy & názory



Corporal Cortex - The end

22. prosince 2009 1:42 | sekce novinky

Podívejte na to, málem bych zapomněl dorazit povídkovou sérii Corporal Cortex, to moje listopadové šílenství. Už neřeknu nic víc, než že tady máte desátý a jedenáctý díl a já se těším zase za rok, až NaNoWriMo vypukne nanovo.

Písničku The end od The doors znáte? Ta se teď náramně hodí.

This is the end
Beautiful friend
This is the end
My only friend, the end
Of our elaborate plans, the end
Of everything that stands, the end
No safety or surprise, the end
I'll never look into your eyes… again


publikováno

  • Corporal Cortex #10

    „Ok,“ řekl jsem. „Měl jsem psa, který občas kouřil crack.“ Obočí všech pozorovatelů se zvedlo o jeden stupínek pozornosti. Byl jsem ve slepé uličce. Ať jsem udělal cokoli, udělal jsem to podle nich dobře. „Tahle paralela naprosto vystihuje celou knihu i její psaní.“ Panebože, dokázal jsem splnit jejich sny jako naprosto nekompetentní spisovatel i osobnost jako taková. „Dobrou třetinu knížky jsem psal opilej, psal jsem když mi bylo zle, když jsem skřípal zubama přetlakem v hlavě. Nekonečnej smutek. Na tom příběhu není nic veselýho a když se dívám zpětně, je mi jasný, že ještě neskončil. Doufal jsem, že aspoň nějak šťastně uzavřu jednu kapitolu mýho trmácení, ale není to pravda. Utrpení pokračuje. Teď už víte všechno a můžete jít domů.“ Bohužel nešli, chtěli ještě něco slyšet a na něco se snad i zeptat. Dokonce chtěli, abych přečetl nějaký část knihy. Ptali se jaká je moje nejoblíbenější pasáž, nebo jakou jsem psal nejraději a jakou mám zpětně nejradši. „Na co se to sakra ptáte? Všechny části mi během psaní přinášely přibližně stejnou míru utrpení. Ty nekonečný korekce a znovu-čtení a další kolo opravování a dopisování a zpětných a dopředných referencí a slepování kousků textu, který jsem psal na zadní strany účtenek z potravin. Ale přesto jsem neskončil. Ale když se nad tím tak zamýšlím, napadá mě, že k údivu mě vždycky přivedou ty kusy, který jsem napsal nalitej. Ty jsou doopravdy úžasný. Jestli víte, jak – ale vy jste to asi četli – například jak na konci naprosto bez důvodu jedou k P. domů a další den ráno se zase vrátí. Hodně se tam vysvětlí, mimochodem. Ale všechny slova tý pasáže k sobě dokonale pasujou a fungujou. dokonalá synergie.“ Chtěli po mě autorský čtení a nějaký poznámky ke všemu možnýmu, abych řekl jak se věci mají a dekódoval tisíc a jedna drobností. číst dál…


  • Corporal Cortex #11

    „Stopáž bude neuvěřitelná,“ řekl můj režisér. „Předevčírem jsme dělali nějaké hrubé kalkulace a vyšlo vám to na pět… až šest…“

    „Hodin?“ uměle užasl moderátor.

    „Ne, dnů.“ Na chvíli zavládlo ticho. „Máme toho tolik, co říct, tolik variant, tolik možností, tolik fantazie. Jediné, co nám schází jsou vizionáři. Blázniví lidé s krystalicky čistou vizí, dokonalým kalkulem logického myšlení, předvídavostí, odhadem, bez potřeby spánku a nespoutanou, šílenou, halucinační fantazií. Potřebujeme desítky, možná stovky geniálních goonů, kteří by do toho šli s námi.“ Zase ticho. číst dál…



štítky: a | 0 | komentovat | #

Vypadám snad jako někdo, kdo má plán

15. prosince 2009 3:19 | sekce novinky

Pokud hledáte nějaký hodnotný obsah a ne jenom nahodilý spontánní proud postřehů a poznámek o životě, vesmíru a tak vůbec, teď je správný okamžik přestat číst a věnovat se aktivitám, které jsou pro lidstvo důležitější (jako třeba chov šneků, tučňáků, robotizovaných ropuch atd).

**

Poslední dobou přemýšlím, že bych to tady nějak předělal. Tedy spíš nějak jasně definoval o co tady vlastně jde, abych (konečně) určil identitu stránek, aby každému nově příchozímu bylo jasné, co tady může čekat. Teď to vypadá jako: k47čka – náhodné výkřiky jednoho (podivného) člověka, který očividně píše povídky, píše o tom jak píše a dělá i nějaké další věci. To by chtělo trochu uhladit. Nápady (i špatné, ty jsou většinou nejlepší) směřujte do komentářů nebo poštovním holubem směrem k metropoli.

**

Ludwig van Beethoven

Na stará kolena jsem se dal na vážnou hudbu. Je to tak. Beethovenovy symfonie číslo 9, 7, 5 nebo Moonlight sonata jsou ukázky překrásné hudby, nádherné, fascinující.

Zajímavý je komentář pod jedním z odkazovaných videí: It's wonderful that this music can fascinate even 16-year-old girls like me :3. Inu!

**

Nedávno jsem chtěl usnout a tak jsem dělal, to co obvykle dělávám: zašel jsem na YouTube, pustil si nějakou hodinovou přednášku z cyklu Google tech talks a s notebookem jsem si lehl do postele. Obvykle se tam probírají zajímavá témata, což je přínos a pak mě taky hlas dokáže pomalu dovést až ke spánku, což je ten hlavní efekt. Ale tentokrát jsem narazil na velice zajímavou přednášku o návrhu sloupcově orientované relační databáze MonetDB/X100. Docela specifické téma, ale zatraceně zajímavé. MonetDB a pak i X100 navrhoval jeden zatraceně chytrý chlapík a využil velkého množství triků a rychlostních optimalizací, včetně chytrého využití RAM, cache procesoru, komprese, pipeline zpracování atd atd. Ve specifických testech je X100 řádově 100× rychlejší než MySQL.

A abych to shrnul: zaujalo mě to tolik, že jsem od té doby už neusnul.

**

Dál: To byste ani nevěřili, jaká je sranda si natáhnout záda při mrtvém tahu. První den jsem to jenom trochu cítil a říkal si, že to do rána přejde. Ale druhý den začalo to pravé utrpení. Když jsem strnulý v jedné pozici, nic necítím, žádnou bolest, nic, ale jakmile se pohnu nebo nedej bože zlehka zaberu zády, nastává skutečně pekelná chvíle. Potřebuji Tramadol. Když už jsou ty vánoce…

Nicméně miluji, když pustím tu těžkou obouruční činku na zem a na betonu se objeví praskliny.

**

Někde na internetech jsem četl tenhle žvást: „… ale vím, že každý kdo tu myšlenku chtěl správně pochopit, ji také pochopil tak, jak byla myšlená.“ Jsem jediný, komu logika toho tvrzení připadá zvrácená? Kdo chtěl něco správně pochopit. Asi si můžu vybrat jestli něco chci pochopit správně nebo špatně. Záleží na tom, co chci slyšel a to taky uslyším. Pravda a holá skutečnost je zatlačena do pozadí. Není důležitá.

**

A jako za starých časů nakonec strip číslo 669.298, které se podrobně zabývá dialogem člověk – šílený počítač.

**

The konec. (PS: na všechny maily jednou odpovím.)




Corporal Cortex - další várka

12. prosince 2009 21:49 | sekce novinky

Hej nebudu to nijak dlouze protahovat a do vln internetu hned vyklopím další várku povídek z NaNoWriMo série Corporal Cortex. Všechno, co jsem chtěl dodat, jsem napsal už dřív, takže bych se jenom opakoval. Ale přesto: Corporal Cortex má zvláštní vazbu na Terminalitu (které se začnu věnovat hned, jak odbudu Corporal Cortex, přísahám). Tato vazba je doopravdy velice těsná. Schválně, pozná někdo o jakou spojitost jde.

Takže tady máte další 3 díly CC #7, CC #8 a CC #9. Zbytek příště.


publikováno

  • Corporal Cortex #7

    Nepatřili jsme tam. Vyvrhelové v sametové kóji pokované zlatem. Nikdo z nás se speciálně nechystal, nikdo z nás se nepřevlékl, nebo neučesal. Přišli jsme v tom, v čem jsme běžně pracovali a někteří v tom v čem se probudili na podlaze. Já jsem se už aspoň týden neholil, málo jsem spal a pohled na mě musel být zoufalý. Modřiny na tváři, zápěstí obvázaná obvazy, některé prsty obtočené špinavými náplastmi, hrubé rozedrané ruce, potrhané a špinavé oblečení, na krku šátek a boty, které taky pamatovali lepší časy. Můj režisér, R., CS. K. vypadali velice podobně: zmlácení, nevyspalí, unavení. A tahle chátra je Nová A Zaručená Naděje Třetí Vlny Kinematografie nebo jak absurdně nás pojmenovávali? Zato P. a MM. byli jako ze škatulky. Tedy aspoň oproti ostatním zářili. Navoskované bílé úsměvy, které jsme na záznamech ještě digitálně bělili, ikonické magazínové obličeje, úzké košile s vyhrnutými rukávy, nějaké ty náramky kolem zápěstí, sem tam masivní ocelový prsten, delikátní ruce s tetováním. Možná, že šlo jenom o tohle; možná jsem jenom snil o ideálních tělech mladých mužů uprostřed bezmezného chaosu svět, kteří v sobě mají něco pravého, ryzího, čirého, skutečného. Čím víc jsem o věcech přemýšlel, tím méně jsme si byl jistý. číst dál…


  • Corporal Cortex #8

    Jestliže se dalo něco o Švábovi říct, tak hlavně to, že jeho názory byli silně nekonzistentní. Klidně nadával na to, co vždycky miloval a hájil své nepřátele proti jiným. Dělal to jenom proto, že mu to přišlo jako velice špatný nápad. Nedělal si s tím starosti. Z toho důvodu nikdy neměl žádný vážný vztah, skoro žádné přátele a uvědomoval si, že ho dřív nebo později někdo velice naštvaný zastřelí. Ani s tím si moc nedělal starosti. Jediné na čem mu záleželo, bylo mlácení lidí. Miloval to. Miloval i bolest, přímo zářil, když se rval, když byl v ringu, když nelogicky riskoval. Podle mě musel mimo jiné trpět silnou agresivní a hraniční poruchou osobnosti – v manuálu MKN-10 označované jako F60.3, které přerostla do obludných rozměrů a už se ztrácelo spojení s jejím původem v raném dětství. On tento chaos a napětí a adrenalin potřeboval k životu, jenom tehdy si připadal naživu, byl zase plný energie. Byl šťastný. Z toho důvodu také boxoval. Nebyl to box, ale nějaký druh organizované rvačky, kde bylo jenom velice málo omezení a dva bojovníci se řezali hlava nehlava. Šváb nikdy nebyl favoritem na to byl příliš zbrklý, netaktizoval, on ze srdce toužil toho druhého chlapa zmlátit do krve a byla to děsivá podívaná, když se mu jeho kolotoč podařilo rozjet. Ale málokdy v tom viděl něco osobního. „Byl to jenom zkurvenej nesmyslnej sport pro pobavení lidí a já a ten druhej chlap jsme se prostě v jeden čas vyskytli na místě, kde do sebe máme mlátit a když to za to stojí, pak stojí za to to dělat pořádně.“ Někdy se s chlapem, kterému zlomil nohu klidně zašel napít. Velice nekonzistentní goon. číst dál…


  • Corporal Cortex #9

    „Ale jak…“ řekl moderátor a okamžitě začal formulovat svojí otázku z jiného konce. „Vaše práce na tolika projektech najednou musí být časově náročná, jak to ovlivnǔje váš soukromý život? O kterém pochopitelně nemáme žádné informace i když by je někdo velice rád znal.“

    K. se zasmál a kroutil hlavou. „Jaký soukromý život? Nic takového neexistuje.“

    „Je to pravda?“ zeptal se bleskově moderátor.

    „Je to tak,“ řekl Škrtič, který se první chopil slova. „Podívejte se na nás: banda neurotickejch chaotickejch vyvrhelů, který nejsou schopný žít klidný konformní životy. Neměli jsme se čeho vzdát, neměli jsme co ztratit, byli jsme zkrachovalý existence, IRL trolové, goonové, některý na útěku, některý rozvedení, jiný v depresích nebo s bohatou sbírkou poruch osobnosti, nemocných, bláznivých. Tahle věc byla pro nás pro všechny potřeba, byla jediná možná. Když jsme přestali používat svoje skutečný jména, nebylo to pro nic za nic. Museli jsme se do toho ponořit naplno. Mě si taky možná nikdo nebude pamatovat pod mým skutečným jménem, možná, že nikoho z nás, možná, že K. bude mít na hrobu napsaný tohle jedno jediný písmeno a rok 2014.“ číst dál…



štítky: a | 0 | komentovat | #

669.297

11. prosince 2009 19:51 | strip » 669

štítky: a | 0 | komentovat | #

Ateistický speciál

10. prosince 2009 21:14 | sekce novinky
Ateistický speciál

V poslední době se dějou divné věci: Já – okázalý bezvěrec – jsem pronikl do bible. Víceméně náhodou.

Abych věci uvedl na pravou míru: všechno začalo, když jsem se začal seznamovat s programovacím jazykem Go, který nedávno vzešel z dílen Googlu. Z Go mám takový zvláštně pozitivní pocit. Na jednu stranu vím, že sedím u jazyka na podobné úrovni jako C, ale v hlavě mi nezní varovný hlas: Pozor, na každém rohu číhají pointery. Pointery jsou pochopitelně přítomny, ale neházejí klacky pod nohy. Připadá mi skoro jako kdybych programoval v nějakém skriptovacím jazyku (jako např. PHP nebo Ruby) Přesto jde o kompilovaný, typově a paměťově bezpečný zázrak s garbage collectorem. Během prvního dne programování jsem nezažil jediný segfault nebo podobně milé překvapení.

Go ale překvapuje i dál a obsahuje několik zajímavých nápadů, například implicitní typování proměnných nebo určování viditelnosti metod a proměnných podle toho, zdali je první písmeno velké nebo malé + podpora paralelního programování. A navíc ta rychlost! Všechno se kompiluje rychlostí blesku.

Myslím, že tvůrci dosáhli svých cílů, které jsou zmíněny i v této video-prezentaci.

Z těchto námluv s jazykem Go vzešel twitter robot @komplet_bible, který za pomoci databáze CouchDB a malého shellového skriptu automaticky twittuje verše z bible. Neptejte se mě proč zrovna tohle. Potřeboval jsem nějakou aspoň vzdáleně užitečnou aplikaci, kterou bych v Go naprogramoval a první mi na mysl přišlo zrovna tohle. No, co už jsem měl horší nápady.

Na rozdíl od Stripbota, který je napsaný v Javě/Groovy a používá několik externích knihoven, je @komplet_bible bleskový drobeček, který nezabírá skoro žádnou paměť.

Jinak Bible je jenom kopec sraček. Nestojí za to se jí zabývat.

+++

Mimochodem, když mluvím o absenci víry a atheismu, doporučuji shlédnout tato videa Richarda Dawkinse a jeho kamarádů: The New Atheism, We Few, We Happy Few, We Band of Brothers, sérii Root of All Evil a Good Reasons for ‚Believing‘ in God. Velice cenný materiál, který prohloubil můj ateismus a přesvědčil mě, že náboženství není jenom zbytečné, ale i škodlivý a nebezpečný přežitek, který je nutné zničit. Víra v boha je ve své podstatě memetický virus, mentální nákaza, která se šíří prostřednictvím slov.

A když už budete v ráži, podívejte se na poslední stand-up vystoupení komika Eddiho Izzarda Stripped, kde o náboženství taky mluví velice mile. Stručně všechno shrnul takto: If there is a God, his plan is very similar to someone not having a plan.



štítky: , , , a | 0 | komentovat | #

Nanowrimo - konec

6. prosince 2009 19:45 | sekce novinky

Skončil listopad a skončilo i literární šílenství NaNoWriMo. Někomu se podařilo práci dotáhnout do konce a skutečně napsat román o 50000 slovech. Mě ne. Několik dnů před koncem jsem se se zastavil na čísle 26500. Řekl jsem si, že nemá cenu se snažit to šílenství dotáhnout do konce. Stejně jsem s příběhem neměl žádný konkrétní plán, co jsem chtěl napsat jsem napsal. Dokončil jsem všechny načaté věty, zakončil je tečkou nebo jiným vhodným interpunkčním znaménkem, provedl kontrolu pravopisu a dal jsem od toho ruce pryč.

Všem autorů, kterí se účastnili NaNoWriMa 2009, se podařilo dohromady vygenerovat dvě a půl miliardy slov prózy, které nikdo nebude číst (jak jsem podotkl už dříve).

Bez dalších řecí dávám online další tři díly zmíněné povídky Corporal Cortex + opravu prvních tří dílů (jde jenom o kontrolu pravopisu, takže proud myšlenk zůstal ve své surové podobě). Zbytek příště.


publikováno

  • Corporal Cortex #4

    „Počítám,“ začal můj režisér, když jsme si užívali taky svojí pomalou chvíli na červeném koberci, „že tak v polovině promítání z K. ta sedativa vyprchají a jestli pak bude mít špatnou chvíli, bůh s námi. To ho už nezastaví ani ta holka.“ číst dál…


  • Corporal Cortex #5

    Seděl jsem v sále na svém místě někde v zadních řadách, vedle mě můj režisér a na druhé straně P. Přímo pode mnou seděl K. lemovaný R. z jedné a MM. z druhé strany. Zbytek týmu nás obklopoval, ale nebyl jsem si jistý, kde kdo je. Byl to nepříjemný pocit. Během měsíců, kdy jsme natáčeli náš film, jsme si vypěstovali zvláštní lokalizační cit, mystický šestý smysl, který se objeví u lidí, které k sobě poutá hluboké přátelství nebo jiné neobvyklé pouto. Vždycky jsme věděli, kde kdo je. Nemusel jsem se dívat nebo ohlížet, věděl jsme, kdo stojí za nmnou, kdo vedle mě, kdo je ve vedlejší místnosti, kdo je za kamerou, podvědomně, jako kdybych měl v mozku radar. Ale teď, tady v kinosálu společnosti Corporal Cortex jsem nedokázal vycítit ničí přítomnost, ani když seděli hned vedle mě, když zářili na okraji zorného pole. Jako kdyby tady ze strachu před odposloucháváním nainstalovali nějakou psionickou rušičku. Byl to divný pocit, naprostá bezradnost, osamění, paranoia. číst dál…


  • Corporal Cortex #6

    Seděl jsem v té akvarijní kóji a najednou hodiny poskočily. Někam zmizelo dvacet minut. Seděl jsem tam zase, stejně nepřítomný jako před tím střihem, ale okolní osazenstvo se změnilo, přemístilo se a změnilo tváře. Můj režisér se někam vypařil, Šváb a Škrtič někam odešli a pak se zase vrátili, protože si prohodili místa. Vedle mě seděl P., MM., Mu a R. Příliš velká skrumáž lidí na jednom malém místě. Ty mladé ptice tam byly stále, možná se mi podařilo zjistit, kolik jim vlastně je, ale na tom nezáleželo. Nebyly to děvky a od toho jsem se mohl odrazit. Přišly na film a sledovaly ho z jiné perspektivy, jinýma očima, viděly jiné obrazy a vnímaly jiný příběh. Použily jiný filtr a z dějového šumu jim vystoupil reliéf příběhu, který chtěly vidět. To nebyla moje slova, ale poskládal jsem to z jejich vět a velice mě to udivilo. Ten film byl divný a nepoužitelný podle všech měřítek mainsteamu, byl složitý a komplikovaný, David Lynch na drogách vystřelený na oběžnou dráhu Venuše v kostýmu zajíce, ale oni stejně přišly, nalákané sladkými bonbónky čekaly něco jiného, ale stejně je výsledek zaujal a svojí část, svojí verzi, svojí interpretaci si prožily naplno, rozhodně víc než gumové hlavy kamerových závisláků. Udivilo mě to. „Vážně, vážně, vážně. Podle mě je to neuvěřitelně silný, všechen ten shon a neviditelný nebezpečí světa ve kterým se oba dva tak marně snaží najít klid a samotu.“ Jo, tak by se to dalo taky vyložit. Natrefili jsme pravděpodobně na literární ptice, čtenářky, možná i autorky. Rozhodně mi přišlo, že se vyznají v psaném slovu. „Já sám nevím, jak si všechny drobnosti vyložit,“ říkal jsem, „heleďte, já jsem postupoval úplně naopak: nejdřív jsem napsal tisíc samostatných pasáží a pak jsem teprve hledal spojnice a když se mi nějakou nepodařilo najít, nechal jsem tu pasáž v textu volně vidět. Byl jsem na tom jako vy. Když najdete jiné spojnice, je to stejně správně. Možná najdete lepší variantu, která nepraská v logických švech.“ A měly velice úhledný rukopis. Jedna z nich začala kreslit schéma postav a dějů a sám jsem žasl, že to dává dokonalý smysl. číst dál…



štítky: a | 0 | komentovat | #

Evropský sen

2. prosince 2009 3:18 | sekce obsah » dojmy & názory
Evropský sen

Seděl jsem nad novinami a četl článek o zákazu minaretů ve Švýcarsku a pak mě napadlo: myslíte si, že je možné, aby se někdy v budoucnosti opakoval holokaust, ale tentokrát s Evropou a muslimy v hlavních rolích?


Podle mě, se nějaké variace na dané téma můžeme dočkat. Muslimové se tlačí do staré Evropy a rozmáhají se tady, zavádějí svoje středověké pořádky. Obyvatelům starého kontinentu se to nebude líbit, protimuslimské tendence budou sílit, dojde jim trpělivost a už nebudou dál chtít ustupovat a řeknou dost. Konec konců, zatím nás je tady pořád většina a většina vládne. Možná, že ustoupíme z postoje zcela otevřené společnosti a stane se z nás společnost euro-nacionalistická (lepší slovo mě nenapadlo), otevřená jenom těm, kdo ji a její obyvatele nechce nějak změnit.

Když se na to podíváte z druhé strany: Co nám může islám nabídnout? Nic. Je to zaostalé náboženství (stejně jako jakékoli jiné), které ideologicky setrvává někde ve středověku. Vezměte si například práva žen. Dále míchání politiky a víry, propojování náboženství s civilním životem je klasický znak zpátečnických systémů, které se snaží držet si moc – nemáte náboženství A vládu, tedy dvě oddělené instituce, ale všechno v jednom. Jediné, co mají islámské země, je ropa. Bohužel.

Abych nehaněl jenom jednu zúčastněnou stranu, tak musím říct, že my jsme byli v podobné situaci taky. Tím my, myslím společnost prorostlou morem křesťanství, které sťalo moderní římskou říši a uvrhlo Evropu do doby temna. Byli jsme stejní, pálili jsme čarodějnice, nenechali jsme si vymluvit, že Země je placatá a je středem vesmíru. Ale to bylo před stovkami let a od té doby jsme vychladli a posunuli se dál. Stali jsme se moderní společností více-méně ateistickou a agnostickou. Další zatahování striktního náboženství, jakým je dneska islám (a jakým kdysi bývalo i křesťanství) nás může jedině posunout zpátky. Pokrok nepřišel ruku v ruce s vírou v boha. Pokrok přišel, když jsme se zbavili víry a dogmatických pravd, které hlásala a začali poznávat skutečnou krystalickou pravdu.

Ať přijde nějaká další petice nebo referendum o zákazu nošení jejich závojů, slavení jejich svátků, stavení jejich sakrálních staveb, musíme říct ne. Nesmíme se nechat zastrašit, nesmíme se posrat strachy z jejich agresivního jednání. Vtip je v tom, že oni na své straně mají náboženství, které jasně určuje priority, vymylo jejich mozky a nutí je neuznávat jinou pravdu; my náboženství nemáme a proto musíme být silní sami o sobě. Bůh nás nepodrží, musí to udělat náš rozum.

Přijde mi neuvěřitelné, že i v jednadvacátém století může vzplanout konflikt, jehož roznětkou bude náboženství. Systém víry, který měl už dávno zaniknout.

++

Seděl jsem nad novinami a snil jsem si svůj Evropský sen.

++

K tématu: Video o úpadek vědy v Islámském světě 12. století a další video o tom, jak se největší badatelé své doby obraceli na Boha, když nevěděli jak dál. Prohlásili, že se jedná záměr nějaké vyšší sily a tím jejich výzkum definitivně skončil (přednáší Neil deGrasse Tyson).



graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

669e15
meadc | 21. dubna 2017
669.246
meadc | 21. dubna 2017
MySQL group by trik
meadc | 21. dubna 2017
669.335
meadc | 21. dubna 2017
669.264
meadc | 21. dubna 2017
669.102
meadc | 21. dubna 2017
Naivní holka
meadc | 21. dubna 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47