k47.cz

Archiv novinek říjen 2009

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Dvě minuty nenávisti

30. října 2009 22:20 | sekce novinky

Co se stalo v poslední době? Hmm… Tak například jsem se naučil polykat… prášky… pochopitelně. Na co jste sakra mohli jenom myslet? Nezačal jsem úplně nejlépe. Takže znovu.

Co se stalo v poslední době? V cerebris cortex se mi nahromadilo několik věcí. Všechno telegraficky. Pointa se nekoná, ale na konci bude možná dort.

**

Během dnešních dvou minut nenávisti bych chtěl hejtovat na deviantArt. Je to tak: největší komunita tvořivých lidí a největší internetová galerie je plná sraček. Bohužel. Sraček a pózy. Někdy mě přepadne nutkání na dA najít kousky umění z kterých bych cítil syrové emoce, opravdovost, nepopsatelné TO. Ale když se pustím do hledání, ve výsledcích na mě padá hlavně vyumělkovaná módní stylizovaná sterilní póza. Jiným slovem sračky.

Občas se poštěstí a na páté stránce výsledků najdu konečně něco zásadního a pak na tu fotku deset minut zírám a snažím se přijít na důvod proč (interní poznámka: nikdy nehrát soutěž v zírání s fotkou, výhra je velice nepravděpodobná).

**

Pomaličku připravuji nějaké změny na K47čce. Nejsou nijak zásadní, ale uskutečňují moji Zatraceně Velkou Vizi. Interně to obnáší nasazování třetí verze toho, čemu vznešeně říkám AtroxFramework – tedy nástroje, který je těsně spjat s Nette a dibi. Zpočátku mělo jít o nějakou formu objektově relačního mapperu (které jsem říkal AtroxPersistent), ale tento přístup se ukázal jako špatný, protože SQL jde plnohodnotně nahradit jenom těžko. První dvě verze dopadly tak, že jsem napsal tisíce řádků kódu, které ukázaly, že tudy cesta nevede a všechno jsem zahodil. Úplně stejný scénář se opakoval dvakrát. Současná třetí verze se stará jenom o základní databázové operace, ale zato zahrnula mnoho jiných věcí, například vylepšuje formuláře, provádí scaffolding atd. Zaměřuje se na data-centrickou aplikaci.

Řešením bylo začínat nízko, udělat všechno velice jednoduché, řešit skutečné problémy, zaměřovat se na to, co je opravdu užitečné a co skutečně ulehčí život. Zkrátka se se nesnažit postavit univerzální nástroj, ale vyvinout něco malého a užitečného a postupně rozšiřovat, zkoušet a vymýšlet nové cesty. Některé budou slepé, jiné se zase můžou ukízat jako překvapivě užitečné. Už jsem o tom několikrát psal, respektive shrnoval jsem předchozí neúspěchy.

Mimochodem Atrox je latinské slovo, které znamená hrozný, strašlivý, děsivý. To jenom, aby bylo mezi námi jasno.


Na plánu hned po Atrox3 je další věc. Jde o to, že poznámky k povídkám a příběhům si uchovávám chaoticky a nekonzistentně v mnoha souborech na disku. Bylo by ideální je nějak sjednotit, dát jim formu a strukturu. Když už jsem u toho, proč to rovnou nedat na net a odhalit propletené podhoubí příběhů a minulost a motivace jednotlivých hlavních postav. Někoho by to třeba mohlo zajímat.

Když říkám někoho, myslím pochopitelně sám sebe.

**

Do Unicode byly konečně začleněny Egyptské hieroglyfy. Takže teď můžeme v jedné znakové sadě zobrazit překlad z klingonštiny do hieroglyfů. Přesně po tom tisíce lidí na světě toužili.

**

We're trapped in the belly of this horrible machine // And the machine is bleeding to death. Pro dnešní noc hraje: Godspeed You! Black Emperor – The Dead Flag Blues. Genialita někdy bývá zatraceně dobře skrytá. Kompletní lyrics zde.



štítky: , , , a | 4 | komentovat | #

Filmy o jaderné válce

28. října 2009 23:42 | sekce obsah » kultura » filmy
Filmy o jaderné válce

Jak už jsem twittnul, opět jsem se díval na film Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a milovat bombu a musím znova říct, že ten film je zatraceně dobrý i když jeho naléhavost časem musela nepatrně vyblednout. Nemám ani ponětí, jaké film musel budit reakce během premiéry v roce 1964, kdy byl svět zasažen studenou válkou a hrozba vyhlazení civilizace jadernými zbraněmi byla bezprostřední. Ale na druhou u stranu tehdy byl na Doomsday clock – pomyslných hodinách, které ukazují čas do zničení světa atomovou válkou – čas 11:48 v noci, tedy dvanáct minut před půlnocí symbolizující jadernou apokalypsu. Dneska tyto hodiny ukazují 5 minut do půlnoci a jsme tedy o 7 minut blíž vyhlazení, než v době uvedení filmu do kin. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že hrozba jaderného konfliktu je vnímána jako vzdálená a nepravděpodobná.


Když už tady mluvím o konci světa nukleárními zbraněmi, musím zmínit britský dokument Threads (stahowacz), který velice přesvědčivě ukazuje následky takového konfliktu. A není to žádná sranda, to vám povím. Taková příhoda by civilizaci vyřadila na desítky let, než by se opět dokázala postavit na nohy. Jenom si to představte: žádná elektřina (výbuch vyřadí rozvody), žádná tekoucí voda, žádné topení, žádný plyn, možnosti komunikace naprosto minimální, doprava neexistuje, zpočátku je všude nebezpečný radioaktivní spad. Vlákna, která spojují naši civilizaci a ekonomiku jsou přetrhána a najednou svět, jako ho známe, přestává existovat. Výbuchem pum celý řetězec teprve začíná. Průmysl je vyřazený. (Zajímavé je, že hlavní cíle bombardování jsou vybírány podle jejich ekonomické důležitosti: energetika, komunikace, chemie, ocel). V poválečné ekonomice peníze ztrácejí smysl, hodnotu má jedině jídlo, ale zásoby potravin jsou malé, následná jaderná zima má za následek malou úrodu, pak zase následuje rok, kdy na zemi dopadá více ultrafialového záření, což má za následek rakovinu kůže a onemocnění očí. Ale zdravotnictví nefunguje: bez elektřiny, moderních léků a přístrojů nejsou schopni doktoři vykonávat svojí profesi a stávají se z nich v podstatě řezníci.

Nejhorší na tom všem je, že jaderná válka není problém armády, ale postiženo je hlavně civilní obyvatelstvo.

**

Znáte nějaké další nukleárně apokalyptické filmy? Podělte se v komentářích.


štítky: a | 6 | komentovat | #

Humot

28. října 2009 2:44 | sekce novinky

Jestliže chcete humor, musíte jít někam jinam.



štítky: a | 0 + 1 | komentovat | #

Čištění trubek neboli update

20. října 2009 19:28 | sekce novinky

Dneska přináším další update povídky Y3F. Nic úplně zásadního, jenom pasáže s K. (přestřelka ve vlaku) byly znatelně „vyhlazeny“, aby více vypovídaly o proměně jeho osobnosti, která začala už před Y3F, pokračovala v průběhu celé Terminality a bude dovršena v post-Terminalitě, ke které teď sbírám nápady.

++ Někde jsem vyhrabal článek o jednoduchém konzolovém todo listu devtodo, který jsem napsal už kdysi dávno, ale zase zapadl ve frontě a v bezedné složce rozpracováno.


publikováno

  • Konzolové aplikace: DevTodo

    Mám rád jednoduché věci a DevTodo je zatraceně jednoduchá linuxová konzolová aplikace, která spravuje seznam pracovních úkolů.

    Jak je u Unixu zvykem, dělá tuto jednu věc a nic dalšího. Udržuje stromový seznam úkolů a podúkolů. Úkoly je možné přidávat, měnit, mazat, prohlašovat za ukončené a nastavovat jim určitou prioritu. A to je všechno. Neumí nic víc ani nic míň. Navíc nemá žádné rozhraní – ani grafické, ani ncurses. Je dokonce tak jednoduchá, že ani neumožňuje nastavit termíny splnění úkolů (což je trochu škoda). Je to jenom prostý jednoduchý seznam kroků, které někdo musí udělat. Nemá žádné automatické oznamování a je na samotném člověku, aby se jím řídil.

    Ale i tak může být velice užitečný. číst dál…



štítky: , a | 0 + 5 | komentovat | #

Hot shotz!

16. října 2009 16:37 | sekce tvorba » grafika » foto

Ve složce ‚rozpracováno‘ jsem objevil 4 fotky z červencového cvičení/fotičky, které jsem chtěl v Photoshopu trochu doladit (nějak ve stylu relativně nedávného Napětí) a výsledky pak přihodit do sekce grafika. Ale pořád jsem se k tomu neměl a na zlepšování/zhor­šování fotek nakonec nedošlo.

Ale na druhou stranu zase nechci, aby mi tu strašily nevyřešené záležitosti (už jich je beztak dost) a dám fotky online v nezměněné podobě.

A aby bylo jasno, nejsou to jediné čtyři fotky z toho dne, ale jenom tohle kvarteto bylo vybráno z běžné dávky více než tří set kousků. Poměr jedna ku stu je běžný. Ne, že bych(om) tak špatně fotil(i), ale jenom jsem vybíravý a výstupní kontrola je přísná.


štítky: , , a | 1 | komentovat | #

Madness? This is Twitter!

10. října 2009 22:20 | sekce novinky

Dneska dosáhl můj Twitter kanál vtipů @twitt_vtipy stěžejní mety tří set followerů.

Víte, co to znamená?

Madness? This is Twitter!


štítky: a | 0 | komentovat | #

2 stripy (zcela bez humoru)

9. října 2009 3:46 | sekce novinky

Dneska hodím do online placu stripy číslo 669.290 a 669.291, které jsem v únoru tohoto roku opsal z pivních tácků.



štítky: | 0 + 3 | komentovat | #

Videa: Alive in Joburg, Psychopath, GNU/Linux

8. října 2009 4:18 | sekce novinky

Dneska půjde jenom o videa.

Před nedávnem jsem si pochvaloval výjimečný film District 9, který jsem se nebál prohlásit zdaleka nejlepším filmem tohoto roku. Zajímavostí je, že nejde o původní nápad. Režisér Neill Blomkamp už v roce 2005 natočil krátký snímek Alive in Joburg v němž načrtl obrácený pohled na mimozemskou invazi, který byl později rozveden do celovečerního provedení v District 9. Právě o Alive in Joburg jsem na Youtube nedávno zavadil a nemůžu se nepodělit. Velice přesvědčivé.

**

Dalším videem je dokument o psychopatii. Psychopatie je taková zajímavá mrcha, postižený například není schopen vnímat emoce, nestará se o ostatní, jde mu jenom o vlastní prospěch, dokáže s ostatními manipulovat. Někdy to dojde tak daleko, že postižený nevidí problém někoho jen tak bodnout nožem nebo chladnokrevně zavraždit. Ta logika je zvrácená: oni v tom nevidí nic špatného. Nedokážou vnímat skutečnost jako my „normální“.

Navíc psychopatie, stejně jako všechny ostatní poruchy osobnosti a duševní choroby mají tu blbou vlastnost, že nejsou vidět. Člověka, který kašle jasně poznáme, ale toho, kdo trpí třeba depresí většina lidí nedokáže identifikovat jako nemocného. Stejně tak psychopata.

Na konci videa se zmiňuje jeden způsob jak defektní chování odstranit: mikročipem nahradit nebo stimulovat ty části mozku, které se podílejí na poruše osobnosti, napravit tak chování jedince a vyléčit ho. Ale to s sebou nese zásadní morální otázky: na jednu stranu je to prospěšné pro společnost, ale můžeme si dovolit změnit samotnou podstatu člověka a jeho svobodné vůle? Vyléčený pacient nebude ten stejný člověk jako před zákrokem, nedovede se chovat jako dřív i když by se sebevíce snažil. Stejné otázky se řešily např. ve filmu Mechanický pomeranč. Alex je ze svého násilného chování vyléčen Ludovicovou metodou, ale už není schopen jakéhokoli násilí a stává se bezbranným. Přestal být člověkem schopným samostatného rozhodnutí. Ptám se: Můžeme si to dovolit?

**

Další dva dokumenty na které jsem narazil, jsou Revolution OS a The code. Oba jsou zajímavými pohledy do světa Linuxu, GNU, „hnutí“ free software, open source a jejich ekonomickými dopady. První jmenovaný dokument je mnohem zajímavější, zaměřuje se totiž více na všeobecné otázky a nezabývá se Linuxem The Code.

Kdo by se chtěl dozvědět další info na toto téma, zajímavosti z vývoje Linuxu a života Linuse Torvaldse, pak ať sáhne po knize Just for fun nebo její audio-verzi.

**

Když už mluvím o těch videích – ze seriálu Dva a půl chlapa se vyklubala kombinace nudy, stereotypu, občasného překvapení, trapnosti a sem tam dobrých hlášek. Dávám 1/10. Krev mi pilo hlavně, když si dělali srandu z deprese a psychiatrů. Pravidlo číslo jedna zní: nikdy si v komedii nedělejte srandu z nemocných. Těžko by si dělali srandu z jednonohých kriplů. „Jé hele on má rakovinu, no to je sranda.“ Zajímavé, že u duševních chorob to neplatí. Navíc karikovat doktory je doopravdy napřesdržku. Hej lidi, oni jsou na naší straně. Oni nám vždycky pomáhají (a pak se případně domáhají peněz u nepojištěných, ale to nechme stranou).

**

Konec. Už za tmy jsem odvozil dvě tuny písku a chce se mi spát.



štítky: , a | 0 | komentovat | #

Druhý díl Terminality je online

3. října 2009 4:47 | sekce novinky

Další díl povídkové série Terminalita, tentokrát s podtitulem Peo je online. Děj příběhu tří depresivních studentů na alkoholické cestě za svobodou, smyslem života, Šílenstvím nebo prostě čímkoli, co zrovna dávalo smysl se pomalu rozjíždí a cestou stihne poodhalit něco málo o dvou hlavních hrdinech: Peovi, Ruby a o prostředí Fakulty elektrotechnické. Čtěte pozorně, protože maličkosti mohou mít později zcela zásadní význam. Stále nechávám čtenáře trochu tápat. Je cítit napínavé chvění, je tu tušit něco podivného.

Terminalita #2 je rozsahem podobná prvnímu úlomku a i další díly (kterých může být klidně před čtyřicet) chci stříhat podobně nakrátko. Důvody jsou jednoduché: dlouhé texty odrazují. Na druhou stranu se všechno bude posouvat po malých kouscích. Další díly také ponesou jména jednotlivých hlavních a vedlejších postav. Tímto jsem se inspiroval ve slavné Hlavě XXII.

Pomalé tempo vydávání je nutné. Všechno je totiž poněkud složitější a nejisté. Celý text se mění, pomalu, ale vytrvale vybrušuji postavy; do již dopsaných pasáží vkládám detaily, které všechno vzájemně propojují a přemýšlím co a jak. To všechno proto, že jsem už začal psát úryvky textu, který jsem zkusmo nadepsal post-Terminalita. Já vím, jsem nepoučitelný a moje schopnost něco dotáhnout do konce je silně limitovaná, ale v hlavě mi zuří chaos a nemůžu přestat. Zatím jde jen o nesouvislé úryvky, nápady a vize (zčásti okopírované odjinud, ale mezi námi tomu budeme říkat inspirace), jak by se všechno mohlo vyvíjet dál.

Další díl Terminality uvolním záhy.


publikováno

  • Terminalita #2 - Peo

    Seděli jsme ve škole, v malé místnosti zastrčené někde v bloku A3 a hodina se táhla jako karamelová řeka. Byl jsem unavený a skoro jsem nevnímal. Otevřel jsem laptop, zkontroloval Twitter, koukl na /b/ a zkusil jsem se lognout na náš server – poslední svobodný přístav v internetovém oceánu.

    „Buď se celý svět zbláznil nebo se všechny ty internety spikly proti nám.“

    „Útoky pokračují, co?“

    „Přes SSH se nepřipojím a stěží si pingnu. Server je mrtvý a router nejspíš už nestíhá ani přesměrovávat.“

    „Co říká traceroute.“

    „Vypadá normálně: FEL, Nix, Cortex a pak náš hraniční router. Cestou nic nestojí.“

    „Ale no tak, pánové…“ řekl cvičící a naznačil, abychom se ztišili.

    „Nedá se svítit, musíme vypnout všechny stroje a počkat, až se bouře přežene,“ zašeptal jsem a do konce hodiny jsem se pokoušel připojit a shodit server. Marně. Zaklapl jsem víko notebooku a nepřítomně se díval z okna. číst dál…




graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

Rumové deníky
sdf | 20. května 2017
ASCII blog
Severák | 13. února 2017
Post-rocková věda
Severák | 28. ledna 2017
Sedm let post-rocku
kaja47 | 5. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Roman Štec | 1. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Anonym | 1. listopadu 2016

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47