Vodník

autor:Kaja47

Úvod:

1. Vodník forever!

Stať:

2. Vodníkova vizáž
3. Kde domov vodníkův?
4. Duše vodníka
5. Moderní vodníci

Závěr:

6. Pozor na vodníky!

Tuto pohádkovou postavu jsem si k charakteristice vybral proto, že se s ní setkávám už od dětství téměř v každé lepší pohádce, ale i ve filmech, které nemají čistě pohádkový námět (viz. „Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách“).

Ale jak takový vodník vlastně vypadá? Názory se různí. Klasický pohádkový vodník, hanlivě nazývaný též Hastrman, má nazelenalou pleť, zelené oblečení, brčálově zelený klobouk a na něm pestrobarevné pentle. Někdy chodí bos, jindy obut, ale vždy mu z šosu ukapává voda a ustavičně pokuřuje z dýmky. Z toho lze odvodit, že jeho zdraví je podlomené a má značně zničené plíce, možná nějakou závažnou chorobu dýchacího ústrojí. Několik století kouření udělá své.

Vodníci, jak už to vyplývá z jejich jména, žijí ve vodě, v rybnících. Každý vodník má svůj rybník a je v něm pánem. Tam leží jeho podvodní panství i jeho poklad – rozsáhlá sbírka duší utopených lidí, o kterou se pečlivě stará a kterou zaníceně rozšiřuje. Jeho horlivost je ohromná a málokdo se mu může vyrovnat.
Má se za to, že vodníci často vylézají z vody a usedají na vrby a tam vyvíjejí jakési podivné činnosti.Málokdo dokáže vysvětlit proč šplhají na stromy, ale nejpravděpodobněji se jim tam líbí nebo tam prostě spí. Lze t toho vyvodit, že ve volných chvílích jsou povahou spíše lenošivý a pohodlní.

Vodníci jsou v drtivé většině případů špatní až zlí. Výjimka se týká pouze provedení vodníků v prapodivných pohádkách posledních let, v nichž jsou buď přihlouplí nebo trapní anebo obě dvě možnosti zároveň. Ale když se řekne vodník, všichni by si měli vybavit obávané zákeřné zlé zelené monstrum chorobně prahnoucí po duších lidí, které utopil. Zvláště si libuje v topení dětí a mladých žen. Nekoná tak zcela zjevně a očividně, nýbrž své záměry skrývá a nic netušící oběti láká k rybníku. Ti pak trochu vinou vlastní blbosti spadnou do žabince a to je pak s nimi amen. Následně se jich chopí zelený pán rybníka a udělá s nimi cosi, přičemž z lidí vyextrahuje duši a tu si pak uloží do hrníčku. Jsou známy případy, kdy svou oběť neutopil, ale oženil se s ní. Vodníci jsou obecně vlastníky velkých sbírek keramiky.

S moderními vodníky, hlavně co se týká v úvodu zmíněného filmu, se to má stejně, nebo alespoň dost podobně. Sice už nejsou zelení, ani nemají zelené oblečení a nežijí výhradně ve vodě, zato jejich charakter se moc nezlepšil. Pořád jsou zlí a prahnou po duších. Navíc si osvojili schopnost cestovat vodovodními trubkami. Holt nová doba si žádá nové dopravní prostředky.

Kdyby jste náhodou přišli na to, že u vás v rybníce žije jeden takový zelený, zavolejte na něj ihned policejní potápěče, neboť by to s vámi mohlo špatně skončit.

Díky pro: Jiřinku – za to, že nám zadala takto pitomou slohovku; sebe – že jsem, slohovku napsal, jako ještě větší pitomost než se původně jevila; neznačkové inkoustové bombičkové ocelové pero s iridiovým hrotem vyrobeným v Německu – za to, že psalo; a taky vodníkům – díky chlapi.