k47.cz

William S. Burroughs - Nahý oběd

autor: kaja47 - CC by-nc-sa - publikováno: - sekce obsah » kultura #5
William S. Burroughs - Nahý oběd

William Burroughs se probral z Choroby po patnácti letech ve věku čtyřiceti pěti roků (Chorobou je míněna drogová závislost na tvrdých drogách). Stejně jako většina jiných, kteří delirium přežijí, si z té doby nic podrobně nepamatoval. Burrougs si však o průběhu deliria i o Chorobě dělal podrobné zápisky. Jack Kerouac – jiný dobře známý představitel Beat generation – mu posléze pomohl sesbírat a utřídit papíry s poznámkami (které se podle Burroughsových válely po celém jeho domě v Tangeru i přilehlé zahradě) a vybrat určitou část, která později vyšla pod názvem Nahý oběd.

Nahý oběd je opravdu velice podivná kniha. Neobsahuje skoro žádný souvislý příběh, zápletku ani jiné tradiční části, které známe a očekáváme. Hlavním hrdinou je sám autor. Příběh (pokud se tomu tak dá říkat) je situován do Interzóny, podivné země, která se tváří na první pohled docela fajn, ale ve skutečnosti je v ní všechno na hovno. Interzóna obsahuje všechny země kde Burroughs žil i několik čistě fiktivních. A to je všechno, co se dá říct. Kniha je pak tvořena tisíci feťáckými vizemi, drogovými halucinacemi staré buzny, nechutnými scénami znásilňování chlapců a skutečné sodomie, příběhy závislých lidí, popisy účinků drog a strašlivých nemocí, scénami z blázinců, odvykacích léčeben a nemocnicí (včetně neodolatelných popisů chirurgických zákroků doktora Benwaye) a dalšími neuvěřitelným příběhy. Jsou to miriády fascinujích slov…

Někdo by mohl říci, že Nahý oběd je jenom směska blábolů, halucinací drogově závislého buzeranta, homosexuální pornografie a jiných zvrhlostí. Je to trochu pravda – Nahý oběd je velice provokativní a každému se nemusí líbit. Ale jsou tady taky jiné roviny: jednak je to svérázně humorná knížka a druhak je to satira, která se naváží do některých amerických mýtů o policii, vládě a úřadech. Ale hlavně: Nahý oběd je fascinující kniha. Musíte ji buď milovat nebo nenávidět, nic mezi tím neexistuje. Člověk je úplně magnetizován slovním gulášem uvnitř. Tak třeba jí, když jsem přečetl několik prvních stránek, musel jsem číst dál a dál, pořád. Byl jsem ohromen neomezenou imaginací a podivnou náladou knihy, která je stejně nečekaná jako šokující. Ihned po přečtení jsem ji zařadil mezi nejoblíbenější knihy a vznikla tak trojice 451 stupňů Fahrenheita – Hlava XXII. – Nahý Oběd.

Moje doporučení zní: čtete!

add1: Nahý oběd byl v americkém státě Massachusetts na jednu chvíli zakázán s odůvodněním, že je to neumělecká obscenita, která pouze propaguje alkohol a drogy. Ale naštěstí proběhl soudní proces, který nakonec prokázal, že tomu tak není a zase umožnil knihu vydávat. Jen tak mimochodem to byl poslední soud s literaturou a také tato aféra byla pro Nahý Oběd ta nejlepší možná reklama.

add2: A aby se neřeklo, tak tady je malá (velká) ukázka.

HASSANOVA KRAVÁLNA

… ukázka …

Pozlátko a rudý plyš. Rokokový bar, v pozadí růžová mušle. Vzduch je přesycený odporně sladkou substancí připomínající zkažený med. Muži a ženy ve večerních šatech srkají alabastrovými brčky namíchané koktejly. Na barové stoličce, potažené růžovým hedvábím, sedí nahý Hlavoun z Blízkého východu. Dlouhým černým jazykem vylizuje z křišťálového poháru teplý med. Jeho genitálie mají dokonalé tvary – obřezaný úd, černé blyštivé ochlupení. Rty má tenké a modrofialové, jako hubičku penisu, oči prázdné hmyzím chladem. Hlavouni nemají játra a živí se výlučně sladkostmi. Hlavoun postrkuje štíhlého světlovlasého mladíka k divanu a zručně ho svléká.

„Stoupni si a otoč se,“ nařizuje mu telepatickými piktogramy. Pruhem rudého hedvábí svazuje chlapci ruce za zády. „Dneska večer to sjedeme až do konce.“

„Ne, ne!“ ječí chlapec. „Ano. Ano.“

Ocasy ejakulují v tichém „ano“. Hlavoun roztáhne hedvábný závěs a odkrývá šibenici z teakového dřeva před nasvícenou stěnou z rudého křemene. Šibenice stojí na stupínku z aztéckých mozaik

Hoch se s dlouhým „ÁÁÁÁÁÁÁCH“ hroutí na kolena, sere a chčije hrůzou. Mezi stehny cítí teplé sračky. Rty i hrdlo mu zalévá mohutná vlna horké krve. Jeho tělo se smršťuje do fetální polohy a do tváře mu stříká horké semeno. Hlavoun nabírá z alabastrové mísy teplou parfémovanou vodu a vážně a zadumaně omývá chlapcovu zadnici i ocas a pak ho osušuje hebkým modrým ručníkem. Chlapcovým tělem probíhá hladivý závan tepla a ježí se mu vlasy. Hlavoun chytá chlapce pod prsy a zvedá ho na nohy. Drží hocha za oba svázané lokty, postrkuje ho po schůdcích a pak pod oprátku. Stojí před ním a oběma rukama drží oprátku.

Hoch hledí do Hlavounových očí, prázdných jako obsidiánová zrcadla, jako tůně černé krve, jako – násypky ve stěnách toalety, do očí spějících k Poslední erekci.

Starý popelář, tvář jemnou a žlutou jako čínská slonovina, vytrubuje na svou promáčklou mosaznou trubku Zhoubu a mor a budí španělského pasáka, kterému stojí. Kurva se potácí ven, do prachu, sraček a chumlu mrtvých koťat, vleče žoky potracených plodů, potrhaných kondomů, zakrvácených vložek a sraček zabalených do ostře barevných komiksů.

Rozlehlý nehybný přístav s měňavou vodou. Na zakouřeném obzoru plane opuštěná naftová studna. Zápach ropy a výkalů. Černou vodou plují nemocní žraloci s absťákem, z hnijících jater se jim valí oblaka síry, a naprosto ignorují zkrvaveného padlého Ikara. Nahý Mr. Amerika, rozpálený láskou k vlastnímu tělu, vykřikuje: „Moje prdel přivede do rozpaků celý Louvre! Prdím ambrózii a seru hovna z ryzího zlata! Z ptáka mi v ranním slunci tryskají heboučké diamanty!“ Řítí se z osleplého majáku, libá se a honí si před černým zrcadlem ocas, plachtí šikmo dolů, s tajemnými kondomy a mozaikou tisíců i novin, potopeným městem z červených cihel, aby nakonec přistál v černém blátě mezi plechovkami a lahvemi od piva, gangstery zalitými do betonu a nesmyslnými pistolemi rozklepanými na placku, aby tak unikly kontrole krátkých palných zbraní prováděné chtivými balistickými experty. Čeká na pomalý striptýz eroze s fosilními pohlavními orgány.

Hlavoun přetahuje chlapci oprátku přes hlavu a mazlivě mu za levým uchem utahuje uzel. Hochův pyj je smrštěný, koule ztvrdlé. Hledí přímo před sebe a zhluboka oddechuje. Hlavoun se krade kolem hocha, oštipuje ho a mazlí se s jeho genitáliemi v hieroglyfech frašky. Přesunuje se v sérii nárazů za hocha a vráží mu svůj ocas do zadku. Stojí a pohybuje se s kývavým kroužením.

Hosté dělají jeden na druhého psst, šťouchají do sebe a hihňají se. Hlavoun náhle vystrkuje chlapce, osvobozeného od jeho ocasu, vpřed, do volného prostoru. S dlaněmi na jeho kyčelních kostech chlapce vyrovnává, natahuje stylizované hieroglyfické paže a láme mu vaz. Chlapcovým tělem probíhá chvění. Jeho přirození se zvedá ve třech velkých vzkypěních, které mu nadnáší pánev, a okamžitě ejakuluje.

Před očima mu explodují zelené záblesky. Sladká bolest zubů se řítí jako střela krkem a páteří do slabin a smrštuje tělo v křečích rozkoše. Celé tělo se valí ocasem ven. Vymrštěno konečnou křečí letí jeho sperma přes rudou stěnu jako povětroň.

S hebkým dráždivým sáním klesá bludištěm šestákových podloubí a sprostých obrázků.

Ze zadku mu tryskají sračky. Prdy otřásají jeho štíhlým tělem. Za velkou řekou vybuchují v zelených trsech ohňostroje a rakety. Slyší slabé pufání motorového člunu v přítmí džungle… Pod tichými křídly komárů Anopheles.

Hlavoun si opět navléká chlapcovo tělo na ocas. Hoch se svíjí, nabodený jako harpunovaná ryba. Hlavoun se pohybuje na chlapcových zádech a tělo se mu smrštuje v plynulých vlnách. Chlapci vytéká z polootevřených, sladkých a ve smrti vzpurných úst krev a stéká mu po bradě. Hlavoun klesá s pozvolným, ukojeným žuchnutím.


Místnost s modrými stěnami, bez oken. Dveře zakrývá špinavý růžový závěs. Po stěně se plazí červené štěnice a hromadí se v rozích. Uprostřed pokoje brnká nahý hoch na dvoustrunnou loutnu údem a sleduje arabesky na podlaze. Další chlapec leží na zádech, kouří hašiš a kouř vyfukuje na svůj ztopořený ocas. Hrají na posteli s tarokovými kartami o to, kdo bude koho šoustat. Švindl. Rvačka. Kouli se po podlaze, určí a prskají jako mladá zvířata. Poražený sedí na podlaze, bradu na kolenou a olizuje si zlomený zub. Vítěz se otočil na lůžku a předstírá spánek. Kdykoliv se k němu druhý chlapec přiblíží, kope po něm nohama a brání se. Ali ho chytá za holeň, strká si jeho kotník do podpaží a rukou mu obepíná lýtko. Chlapec hledí znepokojeně a vážně Alimu do tváře. Druhý kotník spoután. Ali překuluje chlapce na ramena. Chlapcův ocas se mu tyčí nad pupkem, volně se nadnáší a chvěje. Ali si pokládá jeho ruce za hlavu. Plive si na ocas. Když ho zasune, druhý hoch zhluboka zasténá. Ústa, potřísněná krví, se společně šklebí. Ostrý zatuchlý pach penetrovaného konečníku. Nimun zajíždí dovnitř jako klín a vymítá z druhého ocasu semeno, které vystřikuje v dlouhých žhavých dávkách. (Autor si všiml, že arabské ocasy bývají většinou široké a mají tvar klínu.)

Satyr a nahý řecký mladík, oba s akvalungy, vykreslují v obří váze z průhledného alabastru balet pronásledování. Satyr chytá chlapce zepředu a točí s ním dokola. Pohybují se trhavě jako ryby. Hoch vypouští z úst stříbrný proud bublinek. Bílé sperma tryská do zelené vody a líně se vznáší kolem proplétajících se těl.

Černoch něžně zvedá nádherného čínského chlapce do hamaky. Dává si jeho nohy za hlavu a sedá si. Zasouvá ocas do chlapcovy štíhlé a pevné zadnice. Houpe něžně hamakou sem a tam. Hoch ječí, podivně vysoké kvílení nesnesitelné rozkoše.

Javánský tanečník ve zdobeném otáčivém křesle teakového dřeva, zasazeném do lůžka z vápencových zadnic, si s rituálními pohyby stahuje na ocas amerického chlapce – rusé vlasy, jasně zelené oči. Hoch sedí, nabodnut, a hledí na tanečníka, jenž se vrhá v kruhových otočkách kupředu a zanechává po sobě na sedadle něco tekutého. „Jééééééé!“ vřeští chlapec a jeho sperma stříká tanečníkovi na hubenou hruď. Jeden cákanec zasáhl koutek tanečníkových úst. Chlapec mu ho otírá prstem a směje se: „Vole, teda tomu říkám vejcuc!“

Dvě arabské ženy se zvířecími rysy stáhly malému francouzskému chlapci trenýrky. Šoustají ho rudými gumovými ocasy. Hoch vrčí, hryže, kope a kroutí se v snách, zatímco se jeho ocas zdvihá a ejakuluje.

Hassanova tvář otéká, naběhlá krví. Rty mu fialoví. Svléká si oblek z bankovek a vrhá se do otevřeného sejfu, který se bezhlučně zavírá.

„Tady je Síň svobody, lidičky!“ ječí s falešným texaským přízvukem. Má desetigalonový klobouk a kovbojské boty, tančí Jig Rozpouštěčů a končí groteskním kankánem na melodii „She Started a Heat Wave“.

„Nechte to bejt! A odteďka není žádná díra zakázaná!!!“

Páry, zapřažené do barokních postrojů s umělými křídly, kopulují ve vzduchu a vřískají jako straky. Artisté na visutých hrazdách stříkají do prostoru jediným jistým vzájemným dotekem. Provazochodci kouří obratně jeden druhého, balancují riskantně na žerdích a židlích nakloněných nad prázdnem. Teplý vítr přináší z mlžných hloubek vůni řeky a džungle.

Chlapci se po stovkách propadají střechou, mrskají sebou na koncích lan a kopou okolo sebe. Hoši visí v různých úrovních, někteří těsně pod stropem, jiní ani ne deset centimetrů nad podlahou. Nádherní chlapci z Bali a Malajsie, mexičtí Indiáni s nelítostnými a nevinnými tvářemi a s jasně rudými dásněmi. Černoši (pozlacené prsty, nehty a ochlupení), Japonci, hladcí a bíli jako porcelán, benátští mladíci s vlasy jako od Tiziana, Američané s blonďatými nebo černými kudrnami, které jim padají do čela (hosté jim je něžně odhrnují zpátky), podmračení blonďatí Poláci se zvířecíma hnědýma očima, arabští a španělští chlapci z ulice, rakouští hoši, růžoví a jemní, s nepatrným stínem světlého ochlupení, jízliví němečtí výrostci s jasně modrýma očima křičí „Heil Hitler!“, když se pod nimi otvírají padací dveře. Sollubové serou a kňučí.

Mr. Prachy Vulgáro žvýká nechutně a oplzle havana, rozvalený na floridské pláži a obklopený samolibě se šklebícími blond'áčky, které všechny zneužívá:

"Tenhle maník má teda Lataha, co si ho dovez z Indočíny. Počítá totiž, že Lataha oběsí a pošle svejm přátelům televizní šot k Vánocum. Tak si teda pořídí dva špagáty – jeden pofírovanej tak, aby se vytáhnul, a ten druhej teda jako ten pravej. Ale ten Latah s nim byl na kordy, a tak se teda oblíknul jako Mikuláš a pořádně s nim zatočil. Začalo svítat. Ten chlapík si navlík jeden špagát, a Latah, jak už to Latahové dělaj, si teda navlík ten druhej. A když se propadlo otevřelo, chlapík se oběsil doopravdy a Latah tam zvostal se švindl vytahovací gumovou mašlí. No, a ten Latah pak napodobil každý jeho škubnutí a křeč. Vytek třikrát.

Pěkně mazanej mladej Latah, prostě si dal majzla. Nechám ho asi makat v jedný svý fabrice jako expedienta."


Aztéčtí kněží svlékají z Nahého mladíka roucho z modrého peří. Přehýbají ho zády přes vápencový oltář, přes hlavu mu nasazují křišťálovou lebku a obě hemisféry upevňují vpředu i vzadu křišťálovými šrouby. Přes lebku se valí vodopád a láme hochovi vaz. Ejakuluje v duze proti vycházejícímu slunci.

Vzduch vyplňuje ostré bílkovinné aroma semene. Hosté přejíždějí rukama po škubajících se chlapcích, kouří jim ocasy a věší se jim na záda jako vampýři.

Nazí ochránci přináší železné plíce, plné paralyzovaných mladíků.

Slepí hoši tápou z obrovských koláčů, zchátrali a zdegenerovaní schizofrenici se vymršťují z gumové kundy, z černé tůně vstávají chlapci se strašlivou kožní chorobou (líné ryby oťukávají žlutá lejna na hladině).

Muž s bílou vázankou ve frakové košili, až na černé podvazky od pasu dolů nahý, hovoří uhlazeným tónem se Včelí královnou. (Včelí královny jsou staré ženy, které se obklopují teplouši, aby tak vytvořily „roj“. Je to poněkud podivný mexický zvyk.)

„Ale kde je to sousoší?“ Mluví pouze jedna strana obličeje, druhou zmítá Mučení milionů zrcadel. Divoce masturbuje. Včelí královna o ničem neví a pokračuje v rozhovoru.

Pohovky, křesla i celá podlaha se začínají chvět a vytřásají hosty, až se z nich stávají rozmazaní šedí duchové, ječící v agonii ocasů.

Dva chlapci si honí pod železničním mostem ocasy. Vlak prochvívá jejich těly, ejakuluje je a mizí se vzdáleným hvizdem. Žáby kvákají. Chlapci si smývají semeno z hubených hnědých pupků.

Kupé: Dva mladí feťáci s absťákem na cestě do Lexingtonu ze sebe rvou kalhoty v křečích chtíče. Jeden z nich si potírá ocas mýdlem a vráží ho druhému do zadku jako vývrtku. „Jéééééééééžiš!“ Oba okamžitě ejakulují a vstávají. Oddalují se od sebe a natahují si kalhoty.

„Starej doktůrek v Marshallu píše tinkturu a olivový olej.“

„Hemeráky přestárlý matky, má je celý obnažený, krvácí a vříská po syrový Černý sračce, teda jako Černým haši… Doktore, ksakru, představte si, že by to byla vaše máma, olepená špitálskejma vyluhovadlama, a odporně by celá všade smrděla… Tak mámo, kdy už se ti ksakru ta pánev rozloží, už se mi teda parádně ekluješ.“

„Tak už dost, napište mu ten recept.“

Vlak se dál prodírá neony ozářenou mlhavou červnovou nocí.

Obrázky mužů a žen, chlapců a dívek, zvířat, ryb i ptáků, kopulační rytmus světa proplouvá místností, ohromný modrý příliv života. Vibrující bezhlasý bzukot hlubokého pralesa – náhlé ticho měst, když feták natahuje ruku po droze. Chvíle znehybnění a zázraku. Dokonce i těm, co dojíždějí z předměstí se vzrušením ucpou cholesterolové spoje, hučí a touží po styku.

Hassan vříská: „To je tvoje dí1o, A. J.! Zkazil jsi mi celý večírek!“

A. J. na něj hledí, tvář nepřístupnou jako vápenec: „Jdi do prdele, ty rozpouštěcí hnědá tlamo.“

Horda chtíčem šílených Američanek vniká dovnitř. Mokvající kundy, z farmy i z výletního ranče pro kovbojíčky, z bordelu, z fabriky, z venkovského klubu, z kůlny i předměstí, z motelu, jachty a koktejlového baru, ze sebe svlékají jezdecké obleky, lyžařské kombinézy, večerní šaty, džíny, odpolední šaty, šaty z kartounu, plavky a kimona. Ječí a řvou, vyjí a sápou se na hosty jako hárající čubky posedlé vzteklinou. Zahryzávají se do oběšených chlapců a ječí: „Ty buzíku jeden! Ty bastarde! Mrdej mě! Mrdej mě! Mrdej mě!“ Hosté se dávají s jekotem na útěk, kličkují mezi oběšenými hochy a převrhují železné plíce.

A. J.: „Přivolejte mé Švýcary, proklatě! Ochraňte mě před těma čubkama!“

Mr. Hyslop, sekretář A. J., vzhlíží od svého komiksu: „Švýcaři se už přece rozpustili.“ (Rozpouštění znamená v tomto případě štěpení bílkovin a rozložení na kapalinu, jež je pak absorbována jinou protoplazmickou bytostí. Hassan, nechvalně známý rozpouštěč, z toho měl v tomto případě zřejmě profit.)

A. J.: „Ulejvácký hulibrkové! Co si má člověk bez Švýcarů počít? Vážení pánové, stojíme zády ke zdi. V sázce jsou naše vlastní ocasy. Stůjte při mě, ať nemohou vtrhnout na palubu, Mr. Hyslop, a rozdejte mužům palné zbraně.“

J. tasí námořnickou šavli a začíná dekapitovat americká děvčata. Bujaře si přitom zpívá:

Patnáct mužů na hrudi mrtvýho
Johoho a láhev rumu
Chlastaj a dábel se už postaral o zbytek
Johoho a láhev rumu

Mr. Hyslop, otráveně a rezignovaně: „Ach, božíčku! Už v tom zase jede.“ Mává apaticky pirátskou vlajkou.

A. J., obkličen, bojuje proti zdrcující přesile. Zaklání hlavu a vydává ze sebe prasečí kvik. Do místnosti se okamžitě vhrne tisíc rujných Eskymáků, chrochtají a řičí, opuchlé tváře, žhavé rudé oči, fialové rty, a vrhají se na Američanky.

(Eskymáci mají rujné období, v němž se kmeny během krátkého léta setkávají a oddávají se orgiím. Obličeje jim přitom otečou a rty zfialoví.)

Tatík s doutníkem půl metru dlouhým proráží hlavou zeď: „Co to tady proboha máte za zvěřinec?“

Hassan lomí rukama: „Bordel! Hnusnej bordel a mrdník! Při Alláhovi, něco tak strašně nechutnýho sem ještě nikdá neviděl!“

Prudce se obrací na A. J., který sedí na lodním kufru, na rameni papouška, přes jedno oko pásku a nasává z korbele rum. Velkým mosazným dalekohledem bedlivě pozoruje obzor.

Hassan: „Ty mizerná faktualistická děvko! Zmiz a do mé kraválny už mi nikdy ani nepáchni!“


komentáře RSS

7 komentářů a můžete napsat další
ludmil
30. srpna 2008 19:46 #449
ludmil píše…

Zvrhlé.

Otaku Woodbin
23. února 2009 14:26 #546
Otaku Woodbin píše…

Vskutku odporné…neměl bych na to žaludek :)

Monii
15. března 2009 15:38 #562
Monii píše…

Je to tak nechutný až mě to nějak přitahuje.. divný co ? :)

Dančík
31. března 2009 20:01 #571
Dančík píše…

Já jsem se děsně nasmála a to jsem četa jenom kousek xD

david
3. listopadu 2009 21:31 #695
david píše…

to je taková srandaxD

Daniel
25. června 2012 18:16 #979
Daniel píše…

Nechápu proč, ale při četbě jsem měl tak velkou chuť na sex, navzdory tomu, že jsem heterosexuál mě ty debilně fetyšistický úryvky vyvolaly silnej priapismus.Nechá­pu. Č

Daniel
25. června 2012 18:18 #980
Daniel píše…

Jo a moje nej. společně s hlavou 22, mechanickým pomerančem a 1984

Napište komentář!

 

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016
65daysofstatic - první a poslední
hudební článek | 15. listopadu 2016

poslední komentáře

669e15
meadc | 21. dubna 2017
669.246
meadc | 21. dubna 2017
MySQL group by trik
meadc | 21. dubna 2017
669.335
meadc | 21. dubna 2017
669.264
meadc | 21. dubna 2017
669.102
meadc | 21. dubna 2017
Naivní holka
meadc | 21. dubna 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47