Hlava XXII.

Joseph Heller měl tak trochu štěstí i smůlu. Jako svojí prvotinu napsal skvělou knihu, ale na druhou stranu se mu už nikdy nepodařilo ji překonat. Tou knihou je Hlava XXII.

Hlava XXII. je nesmyslný vojenský předpis, který během 2. světové války dovoluje velení úplně všechno a řadovým vojákům prakticky znemožňuje se vrátit z války naživu.

A do tohoto kolotoče se dostává i bombometčík amerického letectva Yossarian, jehož letka sídlí na ostrově Pianosa nedaleko břehů Itálie. Po ničem jiném netouží víc, než se dostat z války domů, pokud možno naživu. Ale je tu pár překážek, předně válka, pak Hlava XXII. a nakonec velení, které nepůsobí dojmem, že by chtěli vyhrát váku, spíš se snaží si přilepšit v žebříčku hodností a to i za cenu, že obětují své mužstvo, například při neustálém zvyšování bojových náletů. Yossarian proto předstírá různé nemoce a pořád se zašívá do nemocnice.

Situace to není veselá, spíš tíživá a mohlo by se zdát, že v tomto prostředí nelze vytvořit nic jiného než dramatický a neveselý příběh. Je to trochu pravda, ale taky trochu omyl.

Heller na těchto základech postavil absurdní příběh protkaný humorem černým jako bezměsíčná noc. Absurdní věci jsou tu zcala běžné a ačkoli čtenář žasne, hrdinům románu všechno přijde naprosto normální a běžné. Postavy a charaktery jsou taktéž bizarní a podivné: generalita, která se vzájemně nenávidí, bývalý desátník Wintergreen, který je nejmocnějším mužem v celém středomoří, Milo – obchodník, který nakupuje vejce za sedm centů a prodává je za čtyři a přesto na nich vydělává a mnoho dalších.

Jak shrnout Hlavu XXII. jedinou větou? Možná něco jako: geniálně napsaný humorný příběh z nehumorné doby.