k47.cz

Vědomí uchvácené hudbou

autor: kaja47 - CC by - publikováno: - sekce obsah » kultura » hudba #2513
štítky: , a
předchozí: Zlo a naděje (vol. 2) (13. července 2013) - následující: Samé dobré zprávy a jenom minimum špatných vtipů (7. srpna 2013)

(malý exkurz do světa hudby)

Je to 5 nebo 6 let, co moje zvukové nervy zcela ovládl post-rock. Učarovala mi dynamika žánru, které může posluchače v jedné chvíli uspat, aby mu vzápětí ustřelila hlavu. Neříkám, že se mi líbí všechen post-rock, který kdy spatřil světlo světa (a je dost možné, že jsem už všechny post-kapely a všechny post-alba slyšel), často je to jenom jeden nebo dva tracky v albu, ale kvantita je vynahrazena kvalitou. Jsou to právě tyhle klenoty, které mi ustřelí hlavu, které mě probudí, po kterých mi naskakuje husí kůže a nemůžu popadnout dech, protože každý takt a akord evokuje vodopády emocí, které nemám jak ventilovat. Dřív mě tenhle pocit donutil dělat kliky, okamžitá jednoduchá fyzická činnost, která na chvíli otupila nože v mojí hlavě.

A pak je tu druhá stránka post-rocku, která má zcela odlišný modus operandi, kdy mě hudba uchvátí aniž bych si toho byl vědom. Je to jako příliv, stoupající tak pomalu, že si lidé na pláži všimnou, až když mají vody po kolena – pomalá, vytrvalá, ale surová gradace, která začíná docela nenápadně.

Crème de la crème exemplářem je East Hastings od Godspeed You Black Emperor – osmiminutový výsek delšího tracku, který v první polovině uspává, ale pak se něco zlomí a hudba už jenom graduje a stoupá a zrychluje a nabývá na intenzitě. Pamatuji si, jak jsem jednoho dávného večera jenom ležel na posteli a rukama svíral sluchátka na uších a říkal si, že už přece nemůžou přidat, že nemůžou zesílit. Ale oni přidali a zesílili. Hudba přišla jako bouře a ukradla mi vědomí. A pak přijde další předěl, vzlet k nebi skončí a následuje pád, který si vždycky vizualizuji jako doslovné plachtění vzduchem po dlouhém útěku, pomalé, tiché a zcela osamocené.

Dlaším exemplářem, který dokáže potajmu uchvátit mysl je Passenger Killed In Hit And Run (Magasit Remix) od Our Ceasing Voice. Out ceasing voice se podařilo vytvořit zvukový ekvivalent čiré nostalgie, který na svém publiku používají jako zbraň hromadného ničení. Ale jeden konkrétní remix tracku Passenger Killed In Hit And Run je nebezpečný ve zcela jiném ohledu. Zase začne nenápadně, jako každá druhá post-rocková skladba, ale přejde do pomalé a vytrvalé gradace, která uchvátí mysl a ducha. A pak zase zlom a pomalé plachtění vzduchem na konci času, které nechá posluchače vyčerpaného a zničeného. Často si při poslechu právě téhle skladby vybavím hry Canabalt nebo rComplex (video), jejichž stěžejní motiv je právě útěk.

Dalším podobně nebezpečným trackem je March Into The Sea od Pelicanu. Tady je situace trochu odlišná, protože mysl nepohltí nečekaná a vytrvalá gradace, ale hlavně rytmus. March Into The Sea má tři části, první slouží ke zmatení nepřítele a druhá a třetí nic netušícího pak posluchače zcela pohltí.

Podobně zafungovala jedna písnička (myslím, že šlo o Dépate, ale jistý si tím být nemůžu) na koncertu Rosetty. Kdy mě zcela ovládl rytmus a v tranzu jsme jenom slyšel, jak jím probleskuje řev zpěváka. Nepotřeboval jsem nic vidět, stačilo poslouchat a být. Ale to jednak není post-rock, druhak to fungovalo jenom v ten moment a třeťak na tom může mít vliv uměle pozměněný stav vědomí.

Stav uchvácení hudbou je vlastně docela dobře popsaný v písničce Punk Rock od Mogwai, která je tvořená hudbou podbarvenými fragmenty rozhovoru s Iggy Popem:

[…] And that music is so powerful that it's quite beyond my control and when I'm in the grips of it I don't feel pleasure and I don't feel pain, either physically or emotionally. Do you understand what I'm talking about? Have you ever felt like that? When you just couldn't feel anything and you didn't want to either. You know? Like that? Do you understand what I'm saying sir?


komentáře RSS

Zatím žádné komentáře. Buďte první.

Napište komentář!

 

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016
65daysofstatic - první a poslední
hudební článek | 15. listopadu 2016
Zavřete oči a poslouchejte, hraje Mono
hudební článek | 31. října 2016
Post-rock a Ibuprofen
hudební článek | 19. října 2016

poslední komentáře

ASCII blog
Severák | 13. února 2017
Post-rocková věda
Severák | 28. ledna 2017
Sedm let post-rocku
kaja47 | 5. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Roman Štec | 1. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Anonym | 1. listopadu 2016
Náhoda tomu chtěla...
Severák | 31. srpna 2016
Now we are all sons of bitches
kaja47 | 7. června 2016
Now we are all sons of bitches
Severák | 7. června 2016

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47