k47.cz

Pod orlojem se strhla divoká řež, počet obětí neznámý

autor: kaja47 - © - publikováno: - sekce tvorba » grafika » foto #2603
štítky: a
předchozí: Russian Circles stahují kruhy (7. prosince 2016) - následující: Západní země (2. ledna 2017)

Musím se přiznat, že do včerejška jsem nebyl na žádném flashmobu. I když pořád jsem se nestal členem, alespoň jsem jeden viděl. Na staromáku pod orlojem byla naplánovaná polštářová bitva, všichni proti všem, žádní zajatci, až na krev a na peří. Šlo o rychlou operaci, začátek v 19:56, konec o čtyři minuty později, dovnitř, ven a hotovo. Kvůli těm 240 vteřinám jsem strávil přes dvě hodiny na cestách. Možná to za to stálo, možná že ne, ale to není důležité. Hlavní bylo, že si můžu odškrtnout účast/přítomnost. (A k tomu jsem na cestě dočetl Burroughosova Ohyzdného Ducha a začal s Hubitelem! znovu a pořádně.)

Moje plány byly čistě pacifistické: Vyrazil jsem jen s foťákem a bleskem. Chtěl jsem se dostat co nejblíž akci, nastřílet pár snímků a vypadnout. Robert Capa říkal něco ve smyslu „Když tvoje fotky nejsou dost dobré, nebyl jsi dost blízko.“ Ale pak v Indočíně šlápl na minu. Možná se nakonec přece jen dostal příliš blízko. Od první chvíle, kdy píšťalka odstartovala běsnění, se plán proximity ukázal jako neprůchodný. Polštáři ozbrojení rváči vytvořili kompaktní blok polstrovaného násilí, do kterého se nedalo proniknout. Musel jsem operovat na krajích spolu s milionem dalších fotogů, kteří kolem bloku obsadili pevný perimetr.

Na každé ohlášené akci mě překvapí poměr fotogů k počtu účastníků. Nemluvím o náhodných kolemjdoucích, kteří se uhánějí mobilem na selfie tyči, ale o žoldácích se sklem za 1000€. Vždycky jich je všude příliš mnoho. Příliš mnoho lidí se dívá, než aby se zúčastnili. Skoro nikdo nežije, jen nahrává život někdy pro příště. I já jsem spoluvinen tímhle hříchem.

Příště, až se naskytnu na podobné operaci, musím do toho jít gonzo stylem: V jedné ruce zrcadlovku, v druhé polstrovanou zbraň, po hlavě skočit do davu a stát se součástí operace. Může to být stupidní plán, který nejspíš skončí katastrofou, ale zase o sobě můžu tvrdit, že jsem nebyl jen jeden z pasivních čumilů.


Nakonec se pár fotek docela povedlo. Jestliže ne esteticky, tak aspoň technicky. To po nedávné výpravě na druhý Gopnik, kdy jsem neudělal jediný snímek, protože mi blesk ani jednou nespustil, považuji za velkou výhru.


komentáře RSS

Zatím žádné komentáře. Buďte první.

Napište komentář!

 

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016
65daysofstatic - první a poslední
hudební článek | 15. listopadu 2016
Zavřete oči a poslouchejte, hraje Mono
hudební článek | 31. října 2016
Post-rock a Ibuprofen
hudební článek | 19. října 2016

poslední komentáře

ASCII blog
Severák | 13. února 2017
Post-rocková věda
Severák | 28. ledna 2017
Sedm let post-rocku
kaja47 | 5. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Roman Štec | 1. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Anonym | 1. listopadu 2016
Náhoda tomu chtěla...
Severák | 31. srpna 2016
Now we are all sons of bitches
kaja47 | 7. června 2016
Now we are all sons of bitches
Severák | 7. června 2016

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47