Přiznávám, že způsob vyprávění je poněkud převrácený. Na povrchu leží zdánlivě všední příběh o třech (teď už vlastně jenom dvou) studentech. Ten „skutečný“ a zásadní děj se odehrává někde jinde, na jiných místech, není přímo zmíněn ani pořádně vysvětlen, je doslova zakopán v textu, skrytý v jednotlivých vrstvách vyprávění a hlavní hrdinové do něj jenom pomaličku nahlíží. Dějových linek, které se vzájemně proplétají a ovlivňují, je přibližně šest. To jenom, aby bylo jasno.

Podobně jako David Lynch nabízel deset klíčů k rozluštění svého filmu Mulholland Drive, také nabídnu postupně několik vodítek/otázek k Terminalitě.

Takže první vodítko: Kdo všechno sleduje Pea a Adama K.?

Ale na tom nesejde, nic z toho není teď důležité. Teď jsou podstatné následující věci:

1. Zase jsem rozjel svoje dva staré a víc jak měsíc neaktivní twitter-roboty: stripbota a twitt_vtipy. Stripbot pravidelně twitoval o nejčerstvějších stripech, které se objevily na internetech a robot twitt_vtipy denně vybral několik vtipů ze své rozsáhlé databáze.
2. Znáte konferenci TED? Já taky dlouho nevěděl, o čem je řeč. V podstatě je to událost, kdy se jednou za čas sejdou významní lidé a představují svoje vize, jak se světa udělat o trochu lepší místo. Viz podtitul Ideas worth spreading. Zajímavé na celé věci je, že se to všechno nahrává a je dostupné na stránce ted.com a za těch pár let, co se TED koná (od roku 1984) se tam nashromáždila veliká spousta zajímavého/in­spirativního materiálu na dlouhé zimní večery. Namátkou vybírám z poslední doby třeba The paradox of choice, Surviving a nuclear attack nebo Michael Shermer on strange beliefs.
3. Nedávno jsem si uvědomil, že jsem se díky pirátství dozvěděl o neuvěřitelné skupině kapel, o které bych jinak ani nezavadil. Tak třeba nedávno jsem na Youtube slyšel (ano Youtube používám jako rádio) nahrávku Medusa od španělské post-něco skupiny Toundra, která zněla zcela neuvěřitelně. Kdyby ji nějaký pirát nenahrál, nikdy by se o ní nedozvěděla celá řádka lidí. Je to docela morálně ambivalentní situce: pirátství je na jedné straně (v principu) špatné, ale na druhé straně je to vlastně reklama. Na jedné straně neztrácet tržby na pirátech, na druhé straně vyvolat zájem, který může později přinést mnohem větší hodnotu. Ani jeden přístup není absolutně správný. Vezměte si třeba moje milované SID-metalové mágy Machinae Supremacy. Dozvěděl jsem se o nich prostřednictvím hry Jets'n'guns, kde se postarali o soundtrack, ale opravdu jsem si je zamiloval až díky třiceti trackům, které od roku 2000 zveřejnili na svých stránkách zcela zdarma. Kdyby se členové MaSu nerozhodli k tomuto kroku, nepodařilo by se jim získat tolik pozornosti.

Cory Doctorow říkal něco ve smyslu, že pro spisovatele není největší hrozbou pirátství, ale to, že ho nikdo nezná. Asi to tak bude.

4. Zase nějaké ty stripy. A rovnou čtyři, ať nežeru: 669.305, 669.306, 669.307 a 669.308.

• Každý článek, jehož diskuze ho rozsahem přesáhne, je dobrý článek. V poslední době se to podařilo u těchto kousků: Život a smrt (tady jsou komentáře dokonce 4× delší), Rasismus, xenofobie a náboženství (3× delší), Geometry wars: retro evolved, Google je Zlo a It was my final mission, nothing can save me. Zajímavé, že se dlouze debatuje pod články popírajícími Boha, ale pod jinými, kde by se mi to líbilo více, se neukáže ani noha. Smutné.
• Dál: Apple představil svoje nové iZařízení iPad, jedna část světa začala jásat, druhá si z nich začala dělat srandu. Hej lidi, je to jenom počítač, nic víc. Žádná technologie nikdy nikoho neudělala šťastným. Nikdy.
• Kód K47čky v poslední době doznal některých zlepšení. Sice rozdíl nevidíte, ale věřte, že srdce tohoto webu je teď 24 karátová bestie posázená diamanty. Hotový klenot.
• A nakonec dva stripy, abysme už dorazili třetí stovku – čísla 669.299 a 669.300, která naznačují, že nás technologie nejenom neudělá šťastnějšími, ale taky se nás pravděpodobně bude snažit zabít + otázka pro znalce? Shodan nebo GLaDOS?

Takže předně tady bylo to strašlivé zemětřesení na Haiti. Sto tisíc mrtvých černochů. A aby jim to nebylo líto, přišlo pro sychr ještě jedno. Svůj názor na tuto tragédii jsem pře pár dny vyjádřil graficky. Přesně tak: nikoho to ani v nejmenším nezajímá. To jenom naše humanistická setrvačnost nás nutila jim posílat nějakou pomoc. Už slyším ty hlasy: přeju ti, aby se to stalo tobě. Kdyby se to stalo mě tady v Čechách, pak by to byla katastrofa. Ale to se nestane. Výhoda tektonicky klidných oblastí.

Přiznejme si jednu věc: Haiti je díra, je to zdaleka nejhorší místo, kde žít. Nekonečná chudoba, dětská úmrtnost ohromná, průměrný věk dožití je jeden z nejmenších na planetě. Takže když budete mít štěstí, neumřete při porodu a nikdo vás v průběhu dospívání neprodá na orgány nebo nezastřelí, pak se stejně dožijete maximálně čtyřiceti let. Čtyřiceti let ve slumech. Kdo by tam chtěl žít? Mám podezření, že tam všichni zůstávají jedině z toho důvodu, že nemají prachy na cestu někam pryč. A všude jinde by bylo mnohem líp. Proto si myslím, že to zemětřesení bylo k tématu, taková třešnička na dortu místního pekla.

V novinách jsem se pak dočetl, že Češi už poslali 80 mega. Proboha proč? Ta země byla v prdeli už předtím, tohle jim nijak nepomůže. Neumřou teď, ale až potom. Přiznejme si to, humanismus je přeceňovaný. My tu máme vlastní republiku, která pomalu a nenápadně klesá ke dnu v podobě státního bankrotu a lidi posílají peníze do jednoho černého rozbořeného pekla. Nepomáhejte nějakým imaginárním lidem, jenom proto, abyste se pak cítili, že jste udělali dobrou věc. Pomozte tady.

--

A pak jsem se dočetl, že Venezuela má největší ropné zásoby na světě a lehce jsem pookřál. Proč? Protože takovéhle množství ropy v rukách autokratického hovada je pořád lepší než v rukách kohokoli, byť jenom vzdáleně spřáhnutého s Islámem a to i přes to, že se paktuje s Ruskem. Víte kam mířím? Ano, přesně tam.

--

Polský prezident Kaczyński, který jinak stojí za tou fraškoidní politikou v Polsku, se kterým je špatně všechno, co může být, udělal jednu fajn věc. Ve zkratce: řekl, že Klaus je pro EU potřeba, protože on je jeden z mála, kteří se nenechávají spoutávat politickou korektností, která často přerůstá v trapnost. Nechci hodnotit, nakolik je jeho tvrzení pravdivé, ale souhlasím s tím, že politická korektnost je novodobý mor, který mám svazuje ruce. Je to snaha nikoho nenaštvat. Jednat tak, aby nikdo nebyl dotčen, nikdo nebyl uražen, aby bylo všechno vybalancováno, aby všichni měli stejnou pravdu. Na první pohled to může znít krásně, ale mě je z toho na blití. V duchu postmodernismu má každý názor stejnou váhu a nemůžeme ho nikomu upřít i když je to hovadina, nemůžeme ho nikomu vzít i když je jeho přesvědčení nebezpečné. Co-je-tohle-kurva-zač?

Protože my jsme politicky korektní, Islám s námi vyjebává. My nemůžeme říct, jak to cítíme, ale oni můžou řvát. Politická korektnost je jednak fraška a druhak naše veliká slabina díky které všichni vychcípáme.

S politickou korektností souvisí nejnovější přírůstek do kolekce pavěd jednadvacátého století: genderová lingvistika. Už jenom ten název je docela síla. Na těch našich internetech jsem narazil na článek, kterak školství chce napravit češtinu ve prospěch žen. Moje první reakce byla: What. The. Fuck. Politicky korektní emancipace začíná jebat jazyk. A přesně o to tady jde. Protože i jazyk musí být politicky korektní, aby přikládal stejnou váhu mužům i ženám. Protože je tady to postmoderní nemocné přesvědčení absolutní rovnováhy všeho se vším. Hned nato jsem si vzpomněl na jedno vystoupení George Carlina, kde mluví o podobném zjemňování jazyka, aby zakryl pravdu, aby skutečnost nějak zaobalil, aby tolik nebolela. Velice k tématu.

Jednu věc nemůžeme zpochybnit: myslíme prostřednictvím řeči. Jazykové prostředky naší rodné řeči přímo ovlivňují uvažování, protože nám dávají různé nástroje, kterými se něco dá vyjádřit snáze, něco obtížněji a něco skoro vůbec. A když něco nedokážeme vyjádřit, nemůžeme o tom konkrétně přemýšlet (viz Orwell a jeho román 1984). Stejně to platí například i v případě programovacích jazyků.

Bohužel snaha genderových lingvistů mi přijde zcestná. To, že používáme běžně slova v mužském rodě z nich udělalo zástupné symboly za celou danou skupinu. Když někdo řekne učitelé, představím si učitele i učitelky. Ale když uslyším slovo učitelky, v žádném případě si nevybavím jediného muže-učitele. Když uvážíme tenhle pohled, pak mají ženy v jazyce výhodu exkluzivity. Tak sakra, kde je problém?

To bude ta politická korektnost, která zdeformuje češtinu do groteskní bezzubé podoby a místo učitelé budeme muset říkat vyučující i když v tom žádný rozdíl není.

--

A nakonec: Papež vzkázal svým kněžím, aby blogovali. Což dává smysl. Když chcete oslovit lidi téhle doby, musíte na ně mluvit jazykem téhle doby a používat k tomu její prostředky. Kdo to nepochopí, umře opuštěný. I když v případě papeže a jeho smečky bych byl radši pro druhou možnost.

Ve svém rozsáhlém archivu nikdy nedokončených povídek jsem našel a dopsal kousek s názvem P14

P14 těsně navazuje na Neděli třináctého (jejíž název běžně zkracuji na N13 – odtud tedy P14) a odehrává se tak později toho samého dne v dubnu 2007.

N13 a P14 jsou součástí úvodu do delšího příběhového celku s názvem Deníky mrtvého muže (DMM), z nějž jsem napsal jenom pár příběhů převážně z konce DMM, který se časově klene až do konce roku 2007. Deníky pak přecházejí do jakéhosi turbulentního mezičasí, aby posléze přešli rovnou do Terminality. Jak je vidno, všechno je se vším propojené a tím, že jsem dopsal příběh odehrávající se skoro tři roky v minulosti, jsem vlastně načrtl nejhlubší základy na kterých staví příběhy mnohem pozdější.

A jenom aby bylo jasno, P14 jsem psát na sklonku roku 2007. Ale když se na to zpětně dívám, napadá mě, že to čekání bylo důležité, protože jenom čas dokázal vyplnit celé ty roky různými příběhy. Kdybych P14 dolámal už kdysi dávno, byla by to zcela jiná povídka. V té době jsem neznal důvody, motivace hrdinů a celé pozadí vypravování. To mi poskytlo až ohlédnutí ze vzdálenosti dvou roků.

Suma sumárum: prostě si to přečtěte.

Podívejte se na to takhle: Google má vlastní vyhledávač, má vlastní prohlížeč Chrome, něco jako operační systém Chrome OS, operační systém na mobily Android, free mailovou schránku Gmail, reklamní systém AdSense, RSS službu FeedBurner, online kancelářský balík Google Docs, online kalendář/diář/plá­novač, video server YouTube, mapy, video-hosting Picasa, IM Google Talk, blogo-server Blogger, RSS čtečku Google Reader, službu pro prozrazení aktuální polohy Latitude, sociální něco Friend Connect, wiki/encyklopedii Knol, soc-net Orkut, Wave, měření návštěvnosti Analytics a nedávno spustil vlastní DNS server. Co je na tom špatně? Nic. Pokud chcete, můžete žít v krásném Google světě, je to vaše volba. Ale uvědomte si, co o vás google ví: zná vaše maily, ví co na síti hledáte, na jaká se díváte videa, jaké píšete dokumenty, jaké odebíráte RSS kanály, jaké fotky si ukládáte do jeho galerií a pomocí Latitude doslova zná vaši polohu. Služba Analytics je nasazená na mnoha stránkách a na každé z nich si ukládá sledovací cookie, takže může sledovat pohyb vaší IP adresy napříč internetem a pokud se svěříte do péče jeho DNS, bude znát každý server, který jste navštívili. Není toho trochu moc?

Možná jsem staromilec, ale možná taky člověk, který má ještě funkční mozek a nenechá se unášet trendy (a dneska frčí cloud, ať už to znamená cokoli). Pro mě je zkrátka soukromí něco velice důležitého a v sousloví moje data dávám důraz na slovo moje. Nesouhlasím s výrokem Erica Schmidta – CEO googlu, který prohlásil něco ve stylu: Ten, kdo se nemá za co stydět, nemá co skrývat (viz The Register). Dává to smysl jenom do chvíle, něž se nad tím zamyslíte podruhé: pan CEO implikuje, že pokud chcete něco skrývat, musí to být něco špatného, nelegálního nebo nemorálního. Kurva, jsem sám, kdo se nestačí divit? Co když chci skrýt svoje soukromí jednoduše protože můžu, protože do toho nikomu nic není. Je snad tohle racionální myšlení považováno za staromódní? Byla snad zavedena společenská norma, která diktuje presumpci viny?

**

Abych jenom nemluvil do větru a něco udělal, nechal jsem ve své Opeře blokovat naprostou většinu reklam, javascripty vlezlých služeb ve style Analytics, sledovací cookie a všechno tohle smetí (což má navíc ten pozitivní efekt, že se stránky načítají rychleji). Místo Googlu vyhledávám na Yahoo, Bingu nebo na Seznamu, používám OpenDNS, na Youtube nejsem skoro nikdy přihlášen, po ruce mám neustále nějakou webovou Proxy. Zkrátka jsem udělal pár kroků, abych za sebou zanechával méně virtuálních stop. Zajímavé na tom je, že jde skutečně o drobnosti, které mě nijak neomezují, nechovám se výrazně jinak než předtím, nemusím něco pořád řešit. Jenom jsem více anonymní. Vím, že i přesto za sebou zanechám spoustu stop, ale teď už nepatří jedné jediné firmě.

**

Další úrovní zahlazování stop je TOR nebo VPN.

**

Logo zapůjčeno odsud (licencováno pod CC by-nc).

Něco hodnotnějšího předhodím příště.

Všechno je fajn, ale proč jsou modráci zrovna humanoidi. Představte si, že se tamní život vyvíjeli miliardy let zcela odděleně od toho pozemského a to nejlepší, co vyprodukoval zdejší evoluční proces, se velice podobá lidem – sice mají tři metry a jsou modří, ale pořád jsou to lidi – a to není žádná výhra. To nemohli narazit na levitující koule slizu, které se dorozumívají pomocí vibrací? No nic. Taky měli štěstí, že na modrácké planetě našli civilizaci zrovna v tomhle stádiu vývoje. Jenom si vezměte ty miliardy let, po které existuje vesmír a kdykoli během téhle nesmírné doby se mohl vyvinout inteligentní život. To že teď existujeme my, neznamená, že tahle doba je příznivá pro inteligentní formy života. Když dorazíte na nějakou cizí obyvatelnou planetu, může být tamější život pravděpodobně ještě ve formě trilobitů nebo už miliardy let vyhynulý. Narazit na civilizaci přibližně na stejné úrovni, tomu se říká zatracené štěstí. Ok, modráci odpovídají paleolitu, ale přesto se to bere jako docela dobrá trefa, mnohem lepší než narazit na cedulku: „vymřeli jsme před dvaceti miliony lety, promiňte.“

---

Dál: buldozery velikosti paneláku velice potěšily a vůbec všechna technika je taková pěkná, ale závěrečný boj je jenom komedie. Neustále jsem přemýšlel, jak by probíhal skutečný kontakt paleolitické společnosti s civilizací, která uskutečnila mezihvězdné lety. Došel jsem k názoru, že by se podobal kontaktu člověka a mravence.

---

Vizuály jsou náležitě epické, ale film na mě byl příliš dlouhý a jímavé scény nudily. Nejlepší byl začátek, kdy jsem nevěděl nic a najednou přede se mnou rozprostírala celá neznámá planeta. Bohužel tohle nadšení vzalo za své a film se zvrhl na neskutečně efektní enviromentalis­tickou pohádku. Nakonec se dozvíme, že modráci jsou něco jako borgové a jejich internet je spojený přes kořeny stromů. A budou ještě další dva díly.

---

Musím se přiznat, že jediné na co jsem v průběhu filmu skutečně myslel, bylo pravidlo 34 (naštěstí se dočkáme modráckého téměř-sexu, hej).

Finální verdikt zní: ale jó + zkuste hledat někde tady.

++

Poslední dobou sleduji na Youtube seriál The Nanny (česky Chůva k pohledání). Originální dabing je fantastický a české znění je také velice podaření i když se v něm bohužel ztratil fantastický anglický přízvuk některých herců. Už jsem psal, že mám divnou úchylku na všechny druhy anglických akcentů? Ne? Tak tady to máte.

Pozn: Nikdy se nedívejte na víc jak dvacet epizod libovolného seriálu v kuse. Nikdy! Sežere vám to mozek.

++

Můj poslední hejt na musliny sklidil nevídaný úspěch. Dokonce se mi jeden rozhořčený čtenář ozval mailem a toho si cením. Do vosího hnízda se zkrátka bodat musí + ještě jednu tematickou momentku.

++

Jestliže jsem se na 4chanu něčemu naučil, pak je to netečnost k cizímu utrpení, které je vlastně docela legrační. Viz tohle nebo třeba tohle.

++

Proběhla akce Nette@home (nedostává se mi duševní kapacita na formulování složitějších vět, sorry).

++

A na konec strip číslo 669.304 s trochu letní tematikou a jako obvykle zcela bez humoru.

O co jde? O muslimy a vyznavače dalších cizích náboženství a agresivní formu jakou se prezentují. Přišli sem a požadují víc, chtějí víc práv, víc možností, víc všeho. Neustále něco požadují, chtějí tady svojí kulturu, ale když se jich dotkneme, chovají se agresivně. Až příště budou chtít víc, řekněte ne. Zakažte symboly jejich náboženství, zakažte minarety, mešity, burky, půlměsíce. Oni jsou parazitickou formou života, cizopasníky. Řekněte jim už sakra ne, řekněte to nahlas, hrdě a beze strachu. Tohle není vaše země, vy jste odpad, primitivní paraziti, kteří vysávají západní civilizaci, jste mor, choroba, kterou je potřeba léčit. Jsou jenom dva důvody, proč se s muslimskými zeměmi někdo vůbec baví: mají ropu a jsou to zkurvený agresivní hovada. Pomluvte jim jejich víru a hned jsou všichni v ulicích a chtějí smrt západu. Primitivové. Vadí jim nějaké komiksy, vadí jim papežova slova, moderní svět je rozzuří, ale zacházení se ženami, sekání hlav zajatcům, sebevražedné bombové atentáty a glorifikace zabíjení ve jménu jejich víry je pro ně celkem fajn. Považujete tohle za projev civilizované společnosti? Ne. Jsou to šváby, kteří myšlením uvízli někde ve středověku. Viděli jste příslušníky jiného náboženství nebo názorových skupin pochodovat s transparenty, které požadovaly smrt a sekání hlav? Krajní křesťané taky někdy protestují, ale jejich forma je mnohem méně agresivní. Tady se pozná, jak je kdo civilizovaný. Tady se pozná, kdo patří do Západního světa.

Písničku The end od The doors znáte? Ta se teď náramně hodí.

This is the end
Beautiful friend
This is the end
My only friend, the end
Of our elaborate plans, the end
Of everything that stands, the end
No safety or surprise, the end
I'll never look into your eyes… again

**

Poslední dobou přemýšlím, že bych to tady nějak předělal. Tedy spíš nějak jasně definoval o co tady vlastně jde, abych (konečně) určil identitu stránek, aby každému nově příchozímu bylo jasné, co tady může čekat. Teď to vypadá jako: k47čka – náhodné výkřiky jednoho (podivného) člověka, který očividně píše povídky, píše o tom jak píše a dělá i nějaké další věci. To by chtělo trochu uhladit. Nápady (i špatné, ty jsou většinou nejlepší) směřujte do komentářů nebo poštovním holubem směrem k metropoli.

**

Na stará kolena jsem se dal na vážnou hudbu. Je to tak. Beethovenovy symfonie číslo 9, 7, 5 nebo Moonlight sonata jsou ukázky překrásné hudby, nádherné, fascinující.

Zajímavý je komentář pod jedním z odkazovaných videí: It's wonderful that this music can fascinate even 16-year-old girls like me :3. Inu!

**

Nedávno jsem chtěl usnout a tak jsem dělal, to co obvykle dělávám: zašel jsem na YouTube, pustil si nějakou hodinovou přednášku z cyklu Google tech talks a s notebookem jsem si lehl do postele. Obvykle se tam probírají zajímavá témata, což je přínos a pak mě taky hlas dokáže pomalu dovést až ke spánku, což je ten hlavní efekt. Ale tentokrát jsem narazil na velice zajímavou přednášku o návrhu sloupcově orientované relační databáze MonetDB/X100. Docela specifické téma, ale zatraceně zajímavé. MonetDB a pak i X100 navrhoval jeden zatraceně chytrý chlapík a využil velkého množství triků a rychlostních optimalizací, včetně chytrého využití RAM, cache procesoru, komprese, pipeline zpracování atd atd. Ve specifických testech je X100 řádově 100× rychlejší než MySQL.

A abych to shrnul: zaujalo mě to tolik, že jsem od té doby už neusnul.

**

Dál: To byste ani nevěřili, jaká je sranda si natáhnout záda při mrtvém tahu. První den jsem to jenom trochu cítil a říkal si, že to do rána přejde. Ale druhý den začalo to pravé utrpení. Když jsem strnulý v jedné pozici, nic necítím, žádnou bolest, nic, ale jakmile se pohnu nebo nedej bože zlehka zaberu zády, nastává skutečně pekelná chvíle. Potřebuji Tramadol. Když už jsou ty vánoce…

Nicméně miluji, když pustím tu těžkou obouruční činku na zem a na betonu se objeví praskliny.

**

Někde na internetech jsem četl tenhle žvást: „… ale vím, že každý kdo tu myšlenku chtěl správně pochopit, ji také pochopil tak, jak byla myšlená.“ Jsem jediný, komu logika toho tvrzení připadá zvrácená? Kdo chtěl něco správně pochopit. Asi si můžu vybrat jestli něco chci pochopit správně nebo špatně. Záleží na tom, co chci slyšel a to taky uslyším. Pravda a holá skutečnost je zatlačena do pozadí. Není důležitá.

**

A jako za starých časů nakonec strip číslo 669.298, které se podrobně zabývá dialogem člověk – šílený počítač.

**

The konec. (PS: na všechny maily jednou odpovím.)

Takže tady máte další 3 díly CC #7, CC #8 a CC #9. Zbytek příště.

Abych věci uvedl na pravou míru: všechno začalo, když jsem se začal seznamovat s programovacím jazykem Go, který nedávno vzešel z dílen Googlu. Z Go mám takový zvláštně pozitivní pocit. Na jednu stranu vím, že sedím u jazyka na podobné úrovni jako C, ale v hlavě mi nezní varovný hlas: Pozor, na každém rohu číhají pointery. Pointery jsou pochopitelně přítomny, ale neházejí klacky pod nohy. Připadá mi skoro jako kdybych programoval v nějakém skriptovacím jazyku (jako např. PHP nebo Ruby) Přesto jde o kompilovaný, typově a paměťově bezpečný zázrak s garbage collectorem. Během prvního dne programování jsem nezažil jediný segfault nebo podobně milé překvapení.

Go ale překvapuje i dál a obsahuje několik zajímavých nápadů, například implicitní typování proměnných nebo určování viditelnosti metod a proměnných podle toho, zdali je první písmeno velké nebo malé + podpora paralelního programování. A navíc ta rychlost! Všechno se kompiluje rychlostí blesku.

Myslím, že tvůrci dosáhli svých cílů, které jsou zmíněny i v této video-prezentaci.

Z těchto námluv s jazykem Go vzešel twitter robot @komplet_bible, který za pomoci databáze CouchDB a malého shellového skriptu automaticky twittuje verše z bible. Neptejte se mě proč zrovna tohle. Potřeboval jsem nějakou aspoň vzdáleně užitečnou aplikaci, kterou bych v Go naprogramoval a první mi na mysl přišlo zrovna tohle. No, co už jsem měl horší nápady.

Na rozdíl od Stripbota, který je napsaný v Javě/Groovy a používá několik externích knihoven, je @komplet_bible bleskový drobeček, který nezabírá skoro žádnou paměť.

Jinak Bible je jenom kopec sraček. Nestojí za to se jí zabývat.

+++

Mimochodem, když mluvím o absenci víry a atheismu, doporučuji shlédnout tato videa Richarda Dawkinse a jeho kamarádů: The New Atheism, We Few, We Happy Few, We Band of Brothers, sérii Root of All Evil a Good Reasons for ‚Believing‘ in God. Velice cenný materiál, který prohloubil můj ateismus a přesvědčil mě, že náboženství není jenom zbytečné, ale i škodlivý a nebezpečný přežitek, který je nutné zničit. Víra v boha je ve své podstatě memetický virus, mentální nákaza, která se šíří prostřednictvím slov.

A když už budete v ráži, podívejte se na poslední stand-up vystoupení komika Eddiho Izzarda Stripped, kde o náboženství taky mluví velice mile. Stručně všechno shrnul takto: If there is a God, his plan is very similar to someone not having a plan.

Všem autorů, kterí se účastnili NaNoWriMa 2009, se podařilo dohromady vygenerovat dvě a půl miliardy slov prózy, které nikdo nebude číst (jak jsem podotkl už dříve).

Bez dalších řecí dávám online další tři díly zmíněné povídky Corporal Cortex + opravu prvních tří dílů (jde jenom o kontrolu pravopisu, takže proud myšlenk zůstal ve své surové podobě). Zbytek příště.

Podle mě, se nějaké variace na dané téma můžeme dočkat. Muslimové se tlačí do staré Evropy a rozmáhají se tady, zavádějí svoje středověké pořádky. Obyvatelům starého kontinentu se to nebude líbit, protimuslimské tendence budou sílit, dojde jim trpělivost a už nebudou dál chtít ustupovat a řeknou dost. Konec konců, zatím nás je tady pořád většina a většina vládne. Možná, že ustoupíme z postoje zcela otevřené společnosti a stane se z nás společnost euro-nacionalistická (lepší slovo mě nenapadlo), otevřená jenom těm, kdo ji a její obyvatele nechce nějak změnit.

Když se na to podíváte z druhé strany: Co nám může islám nabídnout? Nic. Je to zaostalé náboženství (stejně jako jakékoli jiné), které ideologicky setrvává někde ve středověku. Vezměte si například práva žen. Dále míchání politiky a víry, propojování náboženství s civilním životem je klasický znak zpátečnických systémů, které se snaží držet si moc – nemáte náboženství A vládu, tedy dvě oddělené instituce, ale všechno v jednom. Jediné, co mají islámské země, je ropa. Bohužel.

Abych nehaněl jenom jednu zúčastněnou stranu, tak musím říct, že my jsme byli v podobné situaci taky. Tím my, myslím společnost prorostlou morem křesťanství, které sťalo moderní římskou říši a uvrhlo Evropu do doby temna. Byli jsme stejní, pálili jsme čarodějnice, nenechali jsme si vymluvit, že Země je placatá a je středem vesmíru. Ale to bylo před stovkami let a od té doby jsme vychladli a posunuli se dál. Stali jsme se moderní společností více-méně ateistickou a agnostickou. Další zatahování striktního náboženství, jakým je dneska islám (a jakým kdysi bývalo i křesťanství) nás může jedině posunout zpátky. Pokrok nepřišel ruku v ruce s vírou v boha. Pokrok přišel, když jsme se zbavili víry a dogmatických pravd, které hlásala a začali poznávat skutečnou krystalickou pravdu.

Ať přijde nějaká další petice nebo referendum o zákazu nošení jejich závojů, slavení jejich svátků, stavení jejich sakrálních staveb, musíme říct ne. Nesmíme se nechat zastrašit, nesmíme se posrat strachy z jejich agresivního jednání. Vtip je v tom, že oni na své straně mají náboženství, které jasně určuje priority, vymylo jejich mozky a nutí je neuznávat jinou pravdu; my náboženství nemáme a proto musíme být silní sami o sobě. Bůh nás nepodrží, musí to udělat náš rozum.

Přijde mi neuvěřitelné, že i v jednadvacátém století může vzplanout konflikt, jehož roznětkou bude náboženství. Systém víry, který měl už dávno zaniknout.

++

Seděl jsem nad novinami a snil jsem si svůj Evropský sen.

++

K tématu: Video o úpadek vědy v Islámském světě 12. století a další video.(Neil deGrasse Tyson on Intelligent Design at Beyond Belief) o tom, jak se největší badatelé své doby obraceli na Boha, když nevěděli jak dál. Prohlásili, že se jedná záměr nějaké vyšší sily a tím jejich výzkum definitivně skončil (přednáší Neil deGrasse Tyson).

Předevčírem v půl čtvrté ráno jsme se s povídkou Corporal Cortex dostal na 25600 slov, tedy těsně za polovinu a zbývá už jenom sedm dní. Situace nevypadá nijak vesele a pokud se nestane zázrak (nebo na těch prvních 25 tisíc slov neudělám kouzlo Ctrl-C Ctrl-V) tak letošní NaNoWriMo nevyhraju. Ale pořád mě to nějakým zvráceným způsobem baví. Můžu si psát co mě napadne, nejsem vázaný nějakým cílovým dojmem, nemusím si to po sobě kontrolovat, tempo a stylistické prostředky jsou zcela libovolné, na konzistenci nikdo nehledí, nemusím pilovat jednotlivé věty a co víc, stále mám co psát.

A abych jenom nemluvil od větru dávám online druhý a třetí kousek povídky Corporal Cortex. Každý z nich má opět přibližně 2500 slov a opět neprošly žádnou kontrolou. Kdyby někdo mermomocí chtěl povídku opravit, zkontrolovat pravopis a překlepy. Může. Je to na něm.

PS: mojí neslavnou kariéru grafomana si můžete prohlédnout na přiloženém grafu.

Ok, začínáme.

Hrozba pandemie prasečí chřipky zase ukázala, že náš strach je přehnaný. Zpočátku je vybičovaný médii, ta ale po čase ztratí zájem, protože nechtějí referovat o tom, že se pořád nic neděje. Vzpomínám si, že o prvním nakaženém člověku v ČR jsem se dočetl v novinách v takovém miniaturním sloupečku zapadlém někde v moři textu. Už to nebyla hlavní zpráva, nikoho to nezajímalo. Přesně tak by se mělo postupovat. Žádná panika, pandemie zmutované chřipky se přes naší civilizaci převalila už několikrát, zemřely tisíce a někdy i miliony lidí, ale jako celek jsme to přežili. Stejné to bude i teď, lidé budou umírat, ale ve finále se změní jenom málo.

Víte, proč indiáni umírali na nemoci dovezené z Evropy? Protože na ně jejich imunitní systém vůbec nebyl zvyklý. Vůbec. Ale zato my tady v Evropě jsme na chřipkové viry zvyklí a prasečí chřipka je jenom další mutace chřipkového viru. To jenom pro začátek.

Když jsem pátral dál, narazil jsem na několik vyloženě srandovních skutečností ohledně téhle věci.

Za prvé: Stát má zásoby léků Tamiflu a Relenza pro 2 miliony lidí důležitých pro chod státu (policisté, lékaři a sestry, bankovní úředníci, vojáci a politici), což je moudré rozhodnutí, se kterým souhlasím. Abych to upřesnil: souhlasím s tou selekcí na potřebné a nepotřebné. Byla by nákladná blbost takhle chránit všechny občany republiky, ne všichni za to stojí. Musíme si tedy vybrat, kdo je důležitý a kdo ne. Jak je vidno, idea, že jsme si všichni rovni, zcela určitě neplatí. Stát také nakoupil první vlnu očkování pro milion lidí: zdravotníků, rizikových skupin (chronicky nemocní) a také asi 150000 osob nutných pro chod státu. Zase si vybral ty důležité. Já důležitý nejsem a případně umřu. Co naděláš.

Když už jsem v tom, dovolím si tvrdit, že ve skupině důležitých lidí nebude kupříkladu mnoho cikánů. Už se těším na hlasy prohlašující, že jde o diskriminaci. Inu, když jste negramotní negři, kteří jenom kradou, pak se nedivte, že nejste pro stát důležití. Když si musíme vybrat, vybereme si správně.

Mimochodem: všichni účastníci dohromady zatím vygenerovali neuvěřitelný objem textu: jednu a čtvrt miliardy slov. Slov, které si nikdo nikdy nepřečte. Smutné, ale pravdivé.

**

A aby toho nebylo málo, dávám online prvních 2500 slov mojí NaNoWriMo povídky jménem Corporal Cortex. Bez korekcí, bez kontroly pravopisu, bez úprav, přesně tak jak mi ta slova vyhřezla z hlavy. Číst jenom na vlastní nebezpečí.