Z poslední doby na nás přímo křičí dva rozsudky vynesené soudci, kteří nepochopili. Prvním případem je Italský sou …

Takže předně tady bylo to strašlivé zemětřesení na Haiti. Sto tisíc mrtvých černochů. A aby jim to nebylo líto, přišlo pro sychr ještě jedno. Svůj názor na tuto tragédii jsem pře pár dny vyjádřil graficky. Přesně tak: nikoho to ani v nejmenším nezajímá. To jenom naše humanistická setrvačnost nás nutila jim posílat nějakou pomoc. Už slyším ty hlasy: přeju ti, aby se to stalo tobě. Kdyby se to stalo mě tady v Čechách, pak by to byla katastrofa. Ale to se nestane. Výhoda tektonicky klidných oblastí.

Přiznejme si jednu věc: Haiti je díra, je to zdaleka nejhorší místo, kde žít. Nekonečná chudoba, dětská úmrtnost ohromná, průměrný věk dožití je jeden z nejmenších na planetě. Takže když budete mít štěstí, neumřete při porodu a nikdo vás v průběhu dospívání neprodá na orgány nebo nezastřelí, pak se stejně dožijete maximálně čtyřiceti let. Čtyřiceti let ve slumech. Kdo by tam chtěl žít? Mám podezření, že tam všichni zůstávají jedině z toho důvodu, že nemají prachy na cestu někam pryč. A všude jinde by bylo mnohem líp. Proto si myslím, že to zemětřesení bylo k tématu, taková třešnička na dortu místního pekla.

V novinách jsem se pak dočetl, že Češi už poslali 80 mega. Proboha proč? Ta země byla v prdeli už předtím, tohle jim nijak nepomůže. Neumřou teď, ale až potom. Přiznejme si to, humanismus je přeceňovaný. My tu máme vlastní republiku, která pomalu a nenápadně klesá ke dnu v podobě státního bankrotu a lidi posílají peníze do jednoho černého rozbořeného pekla. Nepomáhejte nějakým imaginárním lidem, jenom proto, abyste se pak cítili, že jste udělali dobrou věc. Pomozte tady.

--

A pak jsem se dočetl, že Venezuela má největší ropné zásoby na světě a lehce jsem pookřál. Proč? Protože takovéhle množství ropy v rukách autokratického hovada je pořád lepší než v rukách kohokoli, byť jenom vzdáleně spřáhnutého s Islámem a to i přes to, že se paktuje s Ruskem. Víte kam mířím? Ano, přesně tam.

--

Polský prezident Kaczyński, který jinak stojí za tou fraškoidní politikou v Polsku, se kterým je špatně všechno, co může být, udělal jednu fajn věc. Ve zkratce: řekl, že Klaus je pro EU potřeba, protože on je jeden z mála, kteří se nenechávají spoutávat politickou korektností, která často přerůstá v trapnost. Nechci hodnotit, nakolik je jeho tvrzení pravdivé, ale souhlasím s tím, že politická korektnost je novodobý mor, který mám svazuje ruce. Je to snaha nikoho nenaštvat. Jednat tak, aby nikdo nebyl dotčen, nikdo nebyl uražen, aby bylo všechno vybalancováno, aby všichni měli stejnou pravdu. Na první pohled to může znít krásně, ale mě je z toho na blití. V duchu postmodernismu má každý názor stejnou váhu a nemůžeme ho nikomu upřít i když je to hovadina, nemůžeme ho nikomu vzít i když je jeho přesvědčení nebezpečné. Co-je-tohle-kurva-zač?

Protože my jsme politicky korektní, Islám s námi vyjebává. My nemůžeme říct, jak to cítíme, ale oni můžou řvát. Politická korektnost je jednak fraška a druhak naše veliká slabina díky které všichni vychcípáme.

S politickou korektností souvisí nejnovější přírůstek do kolekce pavěd jednadvacátého století: genderová lingvistika. Už jenom ten název je docela síla. Na těch našich internetech jsem narazil na článek, kterak školství chce napravit češtinu ve prospěch žen. Moje první reakce byla: What. The. Fuck. Politicky korektní emancipace začíná jebat jazyk. A přesně o to tady jde. Protože i jazyk musí být politicky korektní, aby přikládal stejnou váhu mužům i ženám. Protože je tady to postmoderní nemocné přesvědčení absolutní rovnováhy všeho se vším. Hned nato jsem si vzpomněl na jedno vystoupení George Carlina, kde mluví o podobném zjemňování jazyka, aby zakryl pravdu, aby skutečnost nějak zaobalil, aby tolik nebolela. Velice k tématu.

Jednu věc nemůžeme zpochybnit: myslíme prostřednictvím řeči. Jazykové prostředky naší rodné řeči přímo ovlivňují uvažování, protože nám dávají různé nástroje, kterými se něco dá vyjádřit snáze, něco obtížněji a něco skoro vůbec. A když něco nedokážeme vyjádřit, nemůžeme o tom konkrétně přemýšlet (viz Orwell a jeho román 1984). Stejně to platí například i v případě programovacích jazyků.

Bohužel snaha genderových lingvistů mi přijde zcestná. To, že používáme běžně slova v mužském rodě z nich udělalo zástupné symboly za celou danou skupinu. Když někdo řekne učitelé, představím si učitele i učitelky. Ale když uslyším slovo učitelky, v žádném případě si nevybavím jediného muže-učitele. Když uvážíme tenhle pohled, pak mají ženy v jazyce výhodu exkluzivity. Tak sakra, kde je problém?

To bude ta politická korektnost, která zdeformuje češtinu do groteskní bezzubé podoby a místo učitelé budeme muset říkat vyučující i když v tom žádný rozdíl není.

--

A nakonec: Papež vzkázal svým kněžím, aby blogovali. Což dává smysl. Když chcete oslovit lidi téhle doby, musíte na ně mluvit jazykem téhle doby a používat k tomu její prostředky. Kdo to nepochopí, umře opuštěný. I když v případě papeže a jeho smečky bych byl radši pro druhou možnost.

…

Podívejte se na to takhle: Google má vlastní vyhledávač, má vlastní prohlížeč Chrome, něco jako operační systém Chrome OS, operační systém na mobily Android, free mailovou schránku Gmail, reklamní systém AdSense, RSS službu FeedBurner, online kancelářský balík Google Docs, online kalendář/diář/plá­novač, video server YouTube, mapy, video-hosting Picasa, IM Google Talk, blogo-server Blogger, RSS čtečku Google Reader, službu pro prozrazení aktuální polohy Latitude, sociální něco Friend Connect, wiki/encyklopedii Knol, soc-net Orkut, Wave, měření návštěvnosti Analytics a nedávno spustil vlastní DNS server. Co je na tom špatně? Nic. Pokud chcete, můžete žít v krásném Google světě, je to vaše volba. Ale uvědomte si, co o vás google ví: zná vaše maily, ví co na síti hledáte, na jaká se díváte videa, jaké píšete dokumenty, jaké odebíráte RSS kanály, jaké fotky si ukládáte do jeho galerií a pomocí Latitude doslova zná vaši polohu. Služba Analytics je nasazená na mnoha stránkách a na každé z nich si ukládá sledovací cookie, takže může sledovat pohyb vaší IP adresy napříč internetem a pokud se svěříte do péče jeho DNS, bude znát každý server, který jste navštívili. Není toho trochu moc?

Možná jsem staromilec, ale možná taky člověk, který má ještě funkční mozek a nenechá se unášet trendy (a dneska frčí cloud, ať už to znamená cokoli). Pro mě je zkrátka soukromí něco velice důležitého a v sousloví moje data dávám důraz na slovo moje. Nesouhlasím s výrokem Erica Schmidta – CEO googlu, který prohlásil něco ve stylu: Ten, kdo se nemá za co stydět, nemá co skrývat (viz The Register). Dává to smysl jenom do chvíle, něž se nad tím zamyslíte podruhé: pan CEO implikuje, že pokud chcete něco skrývat, musí to být něco špatného, nelegálního nebo nemorálního. Kurva, jsem sám, kdo se nestačí divit? Co když chci skrýt svoje soukromí jednoduše protože můžu, protože do toho nikomu nic není. Je snad tohle racionální myšlení považováno za staromódní? Byla snad zavedena společenská norma, která diktuje presumpci viny?

**

Abych jenom nemluvil do větru a něco udělal, nechal jsem ve své Opeře blokovat naprostou většinu reklam, javascripty vlezlých služeb ve style Analytics, sledovací cookie a všechno tohle smetí (což má navíc ten pozitivní efekt, že se stránky načítají rychleji). Místo Googlu vyhledávám na Yahoo, Bingu nebo na Seznamu, používám OpenDNS, na Youtube nejsem skoro nikdy přihlášen, po ruce mám neustále nějakou webovou Proxy. Zkrátka jsem udělal pár kroků, abych za sebou zanechával méně virtuálních stop. Zajímavé na tom je, že jde skutečně o drobnosti, které mě nijak neomezují, nechovám se výrazně jinak než předtím, nemusím něco pořád řešit. Jenom jsem více anonymní. Vím, že i přesto za sebou zanechám spoustu stop, ale teď už nepatří jedné jediné firmě.

**

Další úrovní zahlazování stop je TOR nebo VPN.

**

Logo zapůjčeno odsud (licencováno pod CC by-nc).

…

Plán akce byl následující:

1. Ze nějakých stránek jsem s pomocí utilitky Curl a seznamu proxy serverů …

O co jde? O muslimy a vyznavače dalších cizích náboženství a agresivní formu jakou se prezentují. Přišli sem a požadují víc, chtějí víc práv, víc možností, víc všeho. Neustále něco požadují, chtějí tady svojí kulturu, ale když se jich dotkneme, chovají se agresivně. Až příště budou chtít víc, řekněte ne. Zakažte symboly jejich náboženství, zakažte minarety, mešity, burky, půlměsíce. Oni jsou parazitickou formou života, cizopasníky. Řekněte jim už sakra ne, řekněte to nahlas, hrdě a beze strachu. Tohle není vaše země, vy jste odpad, primitivní paraziti, kteří vysávají západní civilizaci, jste mor, choroba, kterou je potřeba léčit. Jsou jenom dva důvody, proč se s muslimskými zeměmi někdo vůbec baví: mají ropu a jsou to zkurvený agresivní hovada. Pomluvte jim jejich víru a hned jsou všichni v ulicích a chtějí smrt západu. Primitivové. Vadí jim nějaké komiksy, vadí jim papežova slova, moderní svět je rozzuří, ale zacházení se ženami, sekání hlav zajatcům, sebevražedné bombové atentáty a glorifikace zabíjení ve jménu jejich víry je pro ně celkem fajn. Považujete tohle za projev civilizované společnosti? Ne. Jsou to šváby, kteří myšlením uvízli někde ve středověku. Viděli jste příslušníky jiného náboženství nebo názorových skupin pochodovat s transparenty, které požadovaly smrt a sekání hlav? Krajní křesťané taky někdy protestují, ale jejich forma je mnohem méně agresivní. Tady se pozná, jak je kdo civilizovaný. Tady se pozná, kdo patří do Západního světa.

Nedivím se, že nastává rozmach krajně pravicových stran a hnutí, jejichž lídři mají koule říkat nahlas, co si většina lidí stejně myslí. Oni vědí, že …

Podle mě, se nějaké variace na dané téma můžeme dočkat. Muslimové se tlačí do staré Evropy a rozmáhají se tady, zavádějí svoje středověké pořádky. Obyvatelům starého kontinentu se to nebude líbit, protimuslimské tendence budou sílit, dojde jim trpělivost a už nebudou dál chtít ustupovat a řeknou dost. Konec konců, zatím nás je tady pořád většina a většina vládne. Možná, že ustoupíme z postoje zcela otevřené společnosti a stane se z nás společnost euro-nacionalistická (lepší slovo mě nenapadlo), otevřená jenom těm, kdo ji a její obyvatele nechce nějak změnit.

Když se na to podíváte z druhé strany: Co nám může islám nabídnout? Nic. Je to zaostalé náboženství (stejně jako jakékoli jiné), které ideologicky setrvává někde ve středověku. Vezměte si například práva žen. Dále míchání politiky a víry, propojování náboženství s civilním životem je klasický znak zpátečnických systémů, které se snaží držet si moc – nemáte náboženství A vládu, tedy dvě oddělené instituce, ale všechno v jednom. Jediné, co mají islámské země, je ropa. Bohužel.

Abych nehaněl jenom jednu zúčastněnou stranu, tak musím říct, že my jsme byli v podobné situaci taky. Tím my, myslím společnost prorostlou morem křesťanství, které sťalo moderní římskou říši a uvrhlo Evropu do doby temna. Byli jsme stejní, pálili jsme čarodějnice, nenechali jsme si vymluvit, že Země je placatá a je středem vesmíru. Ale to bylo před stovkami let a od té doby jsme vychladli a posunuli se dál. Stali jsme se moderní společností více-méně ateistickou a agnostickou. Další zatahování striktního náboženství, jakým je dneska islám (a jakým kdysi bývalo i křesťanství) nás může jedině posunout zpátky. Pokrok nepřišel ruku v ruce s vírou v boha. Pokrok přišel, když jsme se zbavili víry a dogmatických pravd, které hlásala a začali poznávat skutečnou krystalickou pravdu.

Ať přijde nějaká další petice nebo referendum o zákazu nošení jejich závojů, slavení jejich svátků, stavení jejich sakrálních staveb, musíme říct ne. Nesmíme se nechat zastrašit, nesmíme se posrat strachy z jejich agresivního jednání. Vtip je v tom, že oni na své straně mají náboženství, které jasně určuje priority, vymylo jejich mozky a nutí je neuznávat jinou pravdu; my náboženství nemáme a proto musíme být silní sami o sobě. Bůh nás nepodrží, musí to udělat náš rozum.

Přijde mi neuvěřitelné, že i v jednadvacátém století může vzplanout konflikt, jehož roznětkou bude náboženství. Systém víry, který měl už dávno zaniknout.

++

Seděl jsem nad novinami a snil jsem si svůj Evropský sen.

++

K tématu: Video o úpadek vědy v Islámském světě 12. století a další video.(Neil deGrasse Tyson on Intelligent Design at Beyond Belief) o tom, jak se největší badatelé své doby obraceli na Boha, když nevěděli jak dál. Prohlásili, že se jedná záměr nějaké vyšší sily a tím jejich výzkum definitivně skončil (přednáší Neil deGrasse Tyson).

…

Mám rád stripy. O tom žádná. Vždyť už jsem taky několik stovek (více méně tragikomických) stripů …

Ok, začínáme.

Hrozba pandemie prasečí chřipky zase ukázala, že náš strach je přehnaný. Zpočátku je vybičovaný médii, ta ale po čase ztratí zájem, protože nechtějí referovat o tom, že se pořád nic neděje. Vzpomínám si, že o prvním nakaženém člověku v ČR jsem se dočetl v novinách v takovém miniaturním sloupečku zapadlém někde v moři textu. Už to nebyla hlavní zpráva, nikoho to nezajímalo. Přesně tak by se mělo postupovat. Žádná panika, pandemie zmutované chřipky se přes naší civilizaci převalila už několikrát, zemřely tisíce a někdy i miliony lidí, ale jako celek jsme to přežili. Stejné to bude i teď, lidé budou umírat, ale ve finále se změní jenom málo.

Víte, proč indiáni umírali na nemoci dovezené z Evropy? Protože na ně jejich imunitní systém vůbec nebyl zvyklý. Vůbec. Ale zato my tady v Evropě jsme na chřipkové viry zvyklí a prasečí chřipka je jenom další mutace chřipkového viru. To jenom pro začátek.

Když jsem pátral dál, narazil jsem na několik vyloženě srandovních skutečností ohledně téhle věci.

Za prvé: Stát má zásoby léků Tamiflu a Relenza pro 2 miliony lidí důležitých pro chod státu (policisté, lékaři a sestry, bankovní úředníci, vojáci a politici), což je moudré rozhodnutí, se kterým souhlasím. Abych to upřesnil: souhlasím s tou selekcí na potřebné a nepotřebné. Byla by nákladná blbost takhle chránit všechny občany republiky, ne všichni za to stojí. Musíme si tedy vybrat, kdo je důležitý a kdo ne. Jak je vidno, idea, že jsme si všichni rovni, zcela určitě neplatí. Stát také nakoupil první vlnu očkování pro milion lidí: zdravotníků, rizikových skupin (chronicky nemocní) a také asi 150000 osob nutných pro chod státu. Zase si vybral ty důležité. Já důležitý nejsem a případně umřu. Co naděláš.

Když už jsem v tom, dovolím si tvrdit, že ve skupině důležitých lidí nebude kupříkladu mnoho cikánů. Už se těším na hlasy prohlašující, že jde o diskriminaci. Inu, když jste negramotní negři, kteří jenom kradou, pak se nedivte, že nejste pro stát důležití. Když si musíme vybrat, vybereme si správně.

Jak se tedy bránit? Proboha, uvědomte si je to jenom chřipka. Stačí si často mýt ruce, neolizovat (si) špinavé prsty, nejíst nemytýma rukama, vyhýba …

Jak jste jistě pochopili, odměna za celé to nesmyslné snažení a utrpení je… nic. Vůbec nic. Člověk o sobě může říkat, že to dokázal a dostane i nějaký oficiální štempl, ale jinak naprosto vůbec nic.

Ale přesto do toho jdu. Mám nějaké nápady, jejichž zpracování jakoukoli konvenční cestou by bylo zcela absurdní. Ale budu potřebovat hodně ginu pro případ, kdyby došly nápady. Gin dokáže docela dobře vykompenzovat literární nadání a inspiraci. Podívejte: 50000 slov není málo, na to člověk musí být po zuby vyzbrojen.

Mému padesátitisícovému pokusu říkám Corporal Cortex a nemám ponětí, co by to mohlo znamenat. Corporal Cortex bylo první náhodné slovní spojení, které mi přišlo na mysl, znělo aspoň nějak zajímavě a bylo stejně nevyslovitelné a nezapamatovatelné jako Anomalocaris Detrimentum. Bude to příběh o spisovateli, jahož by bylo příznačnější označovat jako literárního sabotéra. Tomuto člověku vyjde kniha, která se čirou náhodou stane bestsellerem a on její zfilmování svěří tomu nejnekompeten­tnějšímu člověku na kterého narazí – nějakému režisérovi, který nemá ani nejmenší vzdělání v oboru, ale to vynahrazuje neuvěřitelným zápalem pro věc. V tom okamžiku začíná natáčení, které je cokoli jenom ne tradiční, organizované a jasné. To je startovní bod Corporal Cortex. Kam se budou věci odvíjet dál, není vůbec jasné.

O dalším dění vás budu včas informovat.

**

PS: cortex cerebri je označení pro mozkovou kůru.

PS2: Můj nano-profil.

…

Když už tady mluvím o konci světa nukleárními zbraněmi, musím zmínit britský dokument Threads („stahowacz“:[h …

Jak je u Unixu zvykem, dělá tuto jednu věc a nic dalšího. Udržuje stromový seznam úkolů a podúkolů. Úkoly je možné přidávat, měnit, mazat, prohlašovat za ukončené a nastavovat jim určitou prioritu. A to je všechno. Neumí nic víc ani nic míň. Navíc nemá žádné rozhraní – ani grafické, ani ncurses. Je dokonce tak jednoduchá, že ani neumožňuje nastavit termíny splnění úkolů (což je trochu škoda). Je to jenom prostý jednoduchý seznam kroků, které někdo musí udělat. Nemá žádné automatické oznamování a je na samotném člověku, aby se jím řídil.

Ale i tak může být velice užitečný.

DevTodo (jako můj první todo list) mi pomohl hned dvěma způsoby. Jednak se díky němu zredukoval počet míst, kam si píšu drobné poznámky, na jedno jedi …

Použití je intuitivní:

//vytvoříme instanci SpellCheckeru
//konstruktor má parametry odpovídající parametrům funkce pspell_config_ ...

Nejlepší snímek tohoto roku a nejoriginálnější sci-fi posledních let přichází. O filmu District 9 jsem napsal, že jde o zdaleka nejlepší film tohoto roku a za tímto tvrzením si stojím. District 9 (Sektor 9) je zkrátka něco nevídaného.

Nabízí originální pohled na invazi mimozemšťanů nebo spíš první kontakt s nimi. Mimozemšťané nejsou podáni jako agresoři, ale jako oběti, uprchlíci z vlastní planety, kteří před dvaceti lety přiletěli v téměř nefunkční vesmírné lodi a zakotvili nad jihoafrickým Johannesburgem. Lidé čekali, co se bude dít v tento velký okamžik, ale nedělo se nic. Byly vyslány týmy, aby se prořezaly dovnitř plavidla. Tam našly miliony zubožených a dezorientovaných stvoření, vypadajících jako přerostlé krevety. Z toho důvodu je označují jako prawn – kreveťáky. Mimozemšťané byly přesídleni do nouzových domovů v místě zvaném District 9.

Děj filmu začíná dvacet let po prvním kontaktu, kdy startuje veliká operace nuceného přesídlení skoro 2 milionů mimozemšťanů daleko od Johannesburgu. Operaci má na starosti soukromá vojenská organizace MNU, které nezáleží na osudu mimozemšťanů, ale na jejich zbraních, které jsou svázány s jejich genetikou a lidé je nemohou používat. Takto jsou rozdány karty na začátku příběhu, kterým se vine osud jednoho člověka – Wikuse van der Merweho, který se nakazí mimozemským virem a začne mutovat, stávat se jedním z nich a získá tak schopnost ovládat ničivé mimozemské zbraně. Najednou se z něj stává nejcennější obchodní artikl na útěku.

Ale osud konkrétního člověka a jeho boj o život je jenom jedním způsobem, jak na film nahlížet. Snímek je záměrně natočen částečně dokumentární kamero …

Network

Nemůžu jinak. Na zlatou příčku zkrátka musím umístit film Network z roku 19 …

Lidi z nepochopitelných důvodů rádi píšou bez háčků a bez čárek, někdy si vystačí jenom s velkými písmeny, vyprodukují spoustu chyb v y/i, mě/mně …

:[obrazky/hud­ba/65daysofsta …

Toto lakonické konstatování v sobě postihuje celou komplikovanou pravdu současnosti. Nejvíc ze všeho se změnila technologie. Přišel internet a způsobil, že okamžitý přístup ke všem myslitelným informacím bereme jako samozřejmost. Naše generace vnímá informace jako vzduch nebo vodu, jsou nezbytné, jsou všude kolem, každý je může podle chuti konzumovat. Toho částečně platilo i dříve v době před internetem, v době tištěných médií a televize. Informace tady byly, také. Ale internet a moderní komunikační prostředky zásadně změnily možnosti publikace. Kdysi dávno se musel člověk, aby mohl publikovat a aby ho bylo slyšet, dostat do novin, podepsat smlouvu s knihkupcem, popřípadě hudebním vydavatelem nebo se nějak vklínit do televize. Nebylo to lehké. Míst, kde se tvořila kultura bylo relativně málo a aby se člověk mohl zapojit do tohoto kolotoče, musel projít přes strážce brány. Musel se jim zalíbit.

Internet tohle všechno změnil. Dnes může každý z nás začít publikovat, tvořit a svoje dílo šířit mezi lidmi. Internet nám dal prostředky a infrastrukturu, která může doručit naše dílo komukoli na planetě. Každý z nás může natočit vlastní klip nebo zremixovat cizí materiál a dát ho na YouTube a nemusí se snažit dostat do televize, každý může začít psát povídky nebo odborné články a šířit je prostřednictvím svého blogu a nemusí se motat kolem knihkupců nebo se snažit stát se dopisovatelem nějakého deníku. Publikovat je jednoduché jako nikdy dřív.

Nejdůležitější slova minulého odstavce jsou: každý z nás. Člověk může začít tvořit a publikovat a ani nemusí mít talent v tom směru nebo jakékoli …

Zkracovač odkazů je další střípek, který zapadl do skládačky portfólia zóny k47. Trochu divný, že tu mám takový děsně nóbl řeči o portfóliu, ale heleďte, podívejte se na to takhle: kolik webů v zóně k47 vlastně existuje?

Docela dost a tady je rekapitulace:

• k47.cz – YOU ARE HERE. DON'T LEAVE THIS PLACE
• fel.k47.cz  – …

Před několika dny byli odsouzeni čtyři provozovatelé torrentového trackeru The Pirate Bay k jednomu roku vězení a náhradě škod (v přepočtu asi 60 milionů korun). Byli shledáni vinnými za to, že svým jednáním napomáhali porušování autorských práv.

Ale o tom psát nechci, bratři moji.

Chci psát o tom, jaké to mělo následky.

Krátce po rozsudku se stalo, přesně to, co jsme všichni čekali – protesty. Lidi nesouhlasili a z různých důvodů byli nasraní, někteří nechali svůj hně …

Rozumíte tomu?

Nějaká komerční organizace dostane podezření, že jsem něco spáchal, což se mohlo stát nebo taky nemuselo a přesně ta samá organiza …

Ve Francii hudební společnosti žalovali opensource P2P klienty a samotný server SourceForge, který se s nimi údajně spolčuje v přípravě šíření software, jež vědomě umožňuje přístup k souborům chráněným autorskými právy (link).

Něco se děje. O tom není sporu. Nahrávací společnosti a jiná uskupení zapojená do průmyslu prodávající plastové kotouče, získávají značný vliv a mají slovo při tvorbě zákonů. A možná proto přichází konec svobodné kultury.

Slyšíme to na každém rohu: hudební společnosti žalují IsoHunt, žalují Pirate bay, žalují rapidshare, žalují YouTube, žalují dokonce vl …

Ale přesto se našli lidé, kterým něco tu a tam chybělo. Věděli, že tady nebo tamhle by se dalo něco zlepšit. Tihle lidé se seskupili do takzvaného wog týmu a vytvořili In the wake of Gods – freeware fandovský datadisk, který se právem nazývá HOMAM 3,5. In the wake of Gods (zkráceně wog) zachovává princip původní hry, ale přidává neuvěřitelné množství vylepšení a nového obsahu.

Je tu všechno: nová monstra, nové artefakty, nové budovy na mapě, nové pozoruhodné objekty, ale i docela zásadní zásahy do pravidel a vybalancování ně …

Výsledek je zde (OBEY RAZR).

původní soubory:

• <a href="http://k47.cz//obrazky/mga/bit­mapa …

Výsledek je zde (Roborický RAZR).

původní soubory:

• <a href="http://k47.cz//obrazky/mga/ …