dojmy & názory
- rok 2010
-
Elektronický policejní stát
Sedmnáct klíčových faktorů při posuzování rozvoje elektronického policejního státu (přeloženo z anglické Wikipedie, kurzívou jsou za jednotlivými body moje poznámky):
- Doklady: Požadovány státem vydané doklady totožnosti a registrace.
- Přechod hranic: Kontroly na hranicích, prohledávání počítačů, požadováno dešifrování dat. – Ano, v rámci dohody ACTA se plánují přesně takovéhle věci.
- Finance: Stát má pravomoci zaznamenávat a vyhledávat veškeré finanční transakce: použitá šeků, kreditních karet, elektronické platby, atd.
- Nařízení mlčenlivosti: Trestní sankce, pokud někomu prozradíte, že stát prohledává jeho záznamy.
- Zákony proti kryptografii: Zákaz nebo omezení kryptografie a/nebo technologií zajišťujících online soukromí (anonymizující sítě). – V USA byly v minulosti silné šifry považovány za zbraně a byl zakázán jejich „vývoz“ do zahraničí. Jsou tu také snahy politiků a lobby Velkého Obsahu o zákaz online anonymizérů a celkovou deanonymizaci internetu.
- Ústavní ochrana: Nedostatečná právní ochrana jednotlivce, či nerespektování těchto ochran.
- Pravomoc uchovávat data: Pravomoc státu na uchování shromažďovaných dat.
- Pravomoc prohledávat data: Pravomoc státu na prohledávání takto shromážděných dat.
- ISP data retention: Státem nařízená povinnost poskytovatelů internetového připojení (ISP) uchovávat podrobné záznamy o užívání internetu všech svých zákazníků. – Ano.
- Záznamy telefonů: Státem nařízená povinnost telefonních operátorů nahrávat a uchovávat záznamy o telefonátech všech svých zákazníků. – Ano.
- Záznamy mobilních telefonů: Státem nařízená povinnost mobilních operátorů nahrávat a uchovávat záznamy využití mobilních sítí všech svých zákazníků. – Ano. Navíc u mobilů lze zaznamenávat i jejich aktuální polohu. Z těchto dat se pak dají odvodit další, např: s kým se člověk stýká.
- Lékařské záznamy: Stát požaduje záznamy od všech poskytovatelů lékařské péče, které se pak dále uchovávají.
- Donucovací prostředky: Pravomoc státu využívat zdrcující síly (např. zásahové SWAT týmy) k zatčení kohokoli chtějí, kdykoli chtějí.
- Habeas Corpus: Chybějící právo nebýt zadržován ve vězení bez spravedlivého procesu nebo nerespektování těchto práv.
- Oddělení policie a rozvědky: Nedostatečné oddělení policie a zpravodajských organizací.
- Covert Hacking: Státní agenti mohou tajně odstraňovat nebo přidávat digitální důkazy do/ze soukromých počítačů. Tato činnost může z kohokoli udělat toho zločince, který je žádoucí.
- Neurčité soudní příkazy: Soudní příkaz může být vydán bez policejního šetření a potvrzení skutečně nezávislým soudcem. Francouzské HADOPI a další návrhy na urychlené odpojování pirátů od internetu.
Jenom říkám, že jsme možná dál, než se nám může líbit.
PS: A jestli vám to nezvedlo žluč, tak tady je pár odkazů k tématu: cenzura internetu, mizející svoboda internetu v Anglii, návrh novely autorského zákona a jeho pozitivní přijetí v programovém prohlášení vlády.
-
Trocha čísel k volbám, zodpovědnost, anarchismus, atd.
Člověk má tak nějak pocit, že na jednom hlasu vlastně nesejde, ale na druhou stranu mu musí být jasné, že kdyby tak přemýšleli všichni, nikam se nedostaneme. Tahle ambivalence se nevyhnula ani mě, ale když jsem si šel nedávno zaběhat, začal jsem o problému přemýšlet v číslech. Takže tedy…
Ve volbách v roce 2006 hlasovalo 5.348.976 lidí z celkového počtu 8.333.305 oprávněných voličů – tedy celých 64%. Co z toho plyne? Například to, že jedno procento ve výsledném koláči představuje 53500 hlasů – něco přes padesát tisíc lidí a to není zas tak moc. Pětiprocentní minimum nutné, aby se s tou kterou stranou někdo vůbec bavil, přestavuje 270 tisíc volebních lístků. To není málo ani náhodou, ale zase na druhou stranu…
Zkrátka nepřemýšlejte o sobě jako o jednom osamoceném voliči v desetimilionovém moři, ale jako o jednom z 270 tisíc. To už jsou trochu jiná čísla.
Na vůli každého jednotlivce totiž záleží a není to tak, že oni vládnou nám, ale my jsme zdrojem veškeré státní moci, která je prostřednictví nich jenom vykonávána, oni jsou jenom prostředníci, všechna moc je v našich rukách. Ale připadá mi, že si to nikdo neuvědomuje a společnost rezignuje před jakousi virtuální vládnoucí kastou.
-
Knihy, sebevraždy, apatie, činy, goonové a další
Trochu hutnější úvaha/hejt/braindump. Pro zorientování doporučeno prvních pár stránek knihy „S elegancí ježka“, ale ani to nemusí pomoct. Stejně doporučuji nečíst.
-
Nepochopení problému
Když někdo nepochopí problém, je to vždycky blbý. Když ho nepochopí soud, je zaděláno na problém.
-
Haity, ropa, politická korektnost, genderová lingvistika a blogující papež
V poslední době se ve světě stalo několik věcí, které volají po komentáři. Tady je…
Takže předně tady bylo to strašlivé zemětřesení na Haiti. Sto tisíc mrtvých černochů. A aby jim to nebylo líto, přišlo pro sychr ještě jedno. Svůj názor na tuto tragédii jsem pře pár dny vyjádřil graficky. Přesně tak: nikoho to ani v nejmenším nezajímá. To jenom naše humanistická setrvačnost nás nutila jim posílat nějakou pomoc. Už slyším ty hlasy: přeju ti, aby se to stalo tobě. Kdyby se to stalo mě tady v Čechách, pak by to byla katastrofa. Ale to se nestane. Výhoda tektonicky klidných oblastí.
Přiznejme si jednu věc: Haiti je díra, je to zdaleka nejhorší místo, kde žít. Nekonečná chudoba, dětská úmrtnost ohromná, průměrný věk dožití je jeden z nejmenších na planetě. Takže když budete mít štěstí, neumřete při porodu a nikdo vás v průběhu dospívání neprodá na orgány nebo nezastřelí, pak se stejně dožijete maximálně čtyřiceti let. Čtyřiceti let ve slumech. Kdo by tam chtěl žít? Mám podezření, že tam všichni zůstávají jedině z toho důvodu, že nemají prachy na cestu někam pryč. A všude jinde by bylo mnohem líp. Proto si myslím, že to zemětřesení bylo k tématu, taková třešnička na dortu místního pekla.
V novinách jsem se pak dočetl, že Češi už poslali 80 mega. Proboha proč? Ta země byla v prdeli už předtím, tohle jim nijak nepomůže. Neumřou teď, ale až potom. Přiznejme si to, humanismus je přeceňovaný. My tu máme vlastní republiku, která pomalu a nenápadně klesá ke dnu v podobě státního bankrotu a lidi posílají peníze do jednoho černého rozbořeného pekla. Nepomáhejte nějakým imaginárním lidem, jenom proto, abyste se pak cítili, že jste udělali dobrou věc. Pomozte tady.
--
A pak jsem se dočetl, že Venezuela má největší ropné zásoby na světě a lehce jsem pookřál. Proč? Protože takovéhle množství ropy v rukách autokratického hovada je pořád lepší než v rukách kohokoli, byť jenom vzdáleně spřáhnutého s Islámem a to i přes to, že se paktuje s Ruskem. Víte kam mířím? Ano, přesně tam.
--
Polský prezident Kaczyński, který jinak stojí za tou fraškoidní politikou v Polsku, se kterým je špatně všechno, co může být, udělal jednu fajn věc. Ve zkratce: řekl, že Klaus je pro EU potřeba, protože on je jeden z mála, kteří se nenechávají spoutávat politickou korektností, která často přerůstá v trapnost. Nechci hodnotit, nakolik je jeho tvrzení pravdivé, ale souhlasím s tím, že politická korektnost je novodobý mor, který mám svazuje ruce. Je to snaha nikoho nenaštvat. Jednat tak, aby nikdo nebyl dotčen, nikdo nebyl uražen, aby bylo všechno vybalancováno, aby všichni měli stejnou pravdu. Na první pohled to může znít krásně, ale mě je z toho na blití. V duchu postmodernismu má každý názor stejnou váhu a nemůžeme ho nikomu upřít i když je to hovadina, nemůžeme ho nikomu vzít i když je jeho přesvědčení nebezpečné. Co-je-tohle-kurva-zač?
Protože my jsme politicky korektní, Islám s námi vyjebává. My nemůžeme říct, jak to cítíme, ale oni můžou řvát. Politická korektnost je jednak fraška a druhak naše veliká slabina díky které všichni vychcípáme.
S politickou korektností souvisí nejnovější přírůstek do kolekce pavěd jednadvacátého století: genderová lingvistika. Už jenom ten název je docela síla. Na těch našich internetech jsem narazil na článek, kterak školství chce napravit češtinu ve prospěch žen. Moje první reakce byla: What. The. Fuck. Politicky korektní emancipace začíná jebat jazyk. A přesně o to tady jde. Protože i jazyk musí být politicky korektní, aby přikládal stejnou váhu mužům i ženám. Protože je tady to postmoderní nemocné přesvědčení absolutní rovnováhy všeho se vším. Hned nato jsem si vzpomněl na jedno vystoupení George Carlina, kde mluví o podobném zjemňování jazyka, aby zakryl pravdu, aby skutečnost nějak zaobalil, aby tolik nebolela. Velice k tématu.
Jednu věc nemůžeme zpochybnit: myslíme prostřednictvím řeči. Jazykové prostředky naší rodné řeči přímo ovlivňují uvažování, protože nám dávají různé nástroje, kterými se něco dá vyjádřit snáze, něco obtížněji a něco skoro vůbec. A když něco nedokážeme vyjádřit, nemůžeme o tom konkrétně přemýšlet (viz Orwell a jeho román 1984). Stejně to platí například i v případě programovacích jazyků.
Bohužel snaha genderových lingvistů mi přijde zcestná. To, že používáme běžně slova v mužském rodě z nich udělalo zástupné symboly za celou danou skupinu. Když někdo řekne učitelé, představím si učitele i učitelky. Ale když uslyším slovo učitelky, v žádném případě si nevybavím jediného muže-učitele. Když uvážíme tenhle pohled, pak mají ženy v jazyce výhodu exkluzivity. Tak sakra, kde je problém?
To bude ta politická korektnost, která zdeformuje češtinu do groteskní bezzubé podoby a místo učitelé budeme muset říkat vyučující i když v tom žádný rozdíl není.
--
A nakonec: Papež vzkázal svým kněžím, aby blogovali. Což dává smysl. Když chcete oslovit lidi téhle doby, musíte na ně mluvit jazykem téhle doby a používat k tomu její prostředky. Kdo to nepochopí, umře opuštěný. I když v případě papeže a jeho smečky bych byl radši pro druhou možnost.
-
Google je Zlo
Prohlásil jsem Google za svého nepřítele.
Podívejte se na to takhle: Google má vlastní vyhledávač, má vlastní prohlížeč Chrome, něco jako operační systém Chrome OS, operační systém na mobily Android, free mailovou schránku Gmail, reklamní systém AdSense, RSS službu FeedBurner, online kancelářský balík Google Docs, online kalendář/diář/plánovač, video server YouTube, mapy, video-hosting Picasa, IM Google Talk, blogo-server Blogger, RSS čtečku Google Reader, službu pro prozrazení aktuální polohy Latitude, sociální něco Friend Connect, wiki/encyklopedii Knol, soc-net Orkut, Wave, měření návštěvnosti Analytics a nedávno spustil vlastní DNS server. Co je na tom špatně? Nic. Pokud chcete, můžete žít v krásném Google světě, je to vaše volba. Ale uvědomte si, co o vás google ví: zná vaše maily, ví co na síti hledáte, na jaká se díváte videa, jaké píšete dokumenty, jaké odebíráte RSS kanály, jaké fotky si ukládáte do jeho galerií a pomocí Latitude doslova zná vaši polohu. Služba Analytics je nasazená na mnoha stránkách a na každé z nich si ukládá sledovací cookie, takže může sledovat pohyb vaší IP adresy napříč internetem a pokud se svěříte do péče jeho DNS, bude znát každý server, který jste navštívili. Není toho trochu moc?
Možná jsem staromilec, ale možná taky člověk, který má ještě funkční mozek a nenechá se unášet trendy (a dneska frčí cloud, ať už to znamená cokoli). Pro mě je zkrátka soukromí něco velice důležitého a v sousloví moje data dávám důraz na slovo moje. Nesouhlasím s výrokem Erica Schmidta – CEO googlu, který prohlásil něco ve stylu: Ten, kdo se nemá za co stydět, nemá co skrývat (viz The Register). Dává to smysl jenom do chvíle, něž se nad tím zamyslíte podruhé: pan CEO implikuje, že pokud chcete něco skrývat, musí to být něco špatného, nelegálního nebo nemorálního. Kurva, jsem sám, kdo se nestačí divit? Co když chci skrýt svoje soukromí jednoduše protože můžu, protože do toho nikomu nic není. Je snad tohle racionální myšlení považováno za staromódní? Byla snad zavedena společenská norma, která diktuje presumpci viny?
**
Abych jenom nemluvil do větru a něco udělal, nechal jsem ve své Opeře blokovat naprostou většinu reklam, javascripty vlezlých služeb ve style Analytics, sledovací cookie a všechno tohle smetí (což má navíc ten pozitivní efekt, že se stránky načítají rychleji). Místo Googlu vyhledávám na Yahoo, Bingu nebo na Seznamu, používám OpenDNS, na Youtube nejsem skoro nikdy přihlášen, po ruce mám neustále nějakou webovou Proxy. Zkrátka jsem udělal pár kroků, abych za sebou zanechával méně virtuálních stop. Zajímavé na tom je, že jde skutečně o drobnosti, které mě nijak neomezují, nechovám se výrazně jinak než předtím, nemusím něco pořád řešit. Jenom jsem více anonymní. Vím, že i přesto za sebou zanechám spoustu stop, ale teď už nepatří jedné jediné firmě.
**
Další úrovní zahlazování stop je TOR nebo VPN.
**
Logo zapůjčeno odsud (licencováno pod CC by-nc).
- rok 2009
-
Rasismus, xenofobie a náboženství
Nedávno jsem si otevřeně přiznal, že jsem rasista a xenofob. Jsem, stejně jako mnoho dalších lidí, kteří si to nepřiznávají. Já to říkám veřejně a nestydím se za to.
O co jde? O muslimy a vyznavače dalších cizích náboženství a agresivní formu jakou se prezentují. Přišli sem a požadují víc, chtějí víc práv, víc možností, víc všeho. Neustále něco požadují, chtějí tady svojí kulturu, ale když se jich dotkneme, chovají se agresivně. Až příště budou chtít víc, řekněte ne. Zakažte symboly jejich náboženství, zakažte minarety, mešity, burky, půlměsíce. Oni jsou parazitickou formou života, cizopasníky. Řekněte jim už sakra ne, řekněte to nahlas, hrdě a beze strachu. Tohle není vaše země, vy jste odpad, primitivní paraziti, kteří vysávají západní civilizaci, jste mor, choroba, kterou je potřeba léčit. Jsou jenom dva důvody, proč se s muslimskými zeměmi někdo vůbec baví: mají ropu a jsou to zkurvený agresivní hovada. Pomluvte jim jejich víru a hned jsou všichni v ulicích a chtějí smrt západu. Primitivové. Vadí jim nějaké komiksy, vadí jim papežova slova, moderní svět je rozzuří, ale zacházení se ženami, sekání hlav zajatcům, sebevražedné bombové atentáty a glorifikace zabíjení ve jménu jejich víry je pro ně celkem fajn. Považujete tohle za projev civilizované společnosti? Ne. Jsou to šváby, kteří myšlením uvízli někde ve středověku. Viděli jste příslušníky jiného náboženství nebo názorových skupin pochodovat s transparenty, které požadovaly smrt a sekání hlav? Krajní křesťané taky někdy protestují, ale jejich forma je mnohem méně agresivní. Tady se pozná, jak je kdo civilizovaný. Tady se pozná, kdo patří do Západního světa.
-
Evropský sen
Seděl jsem nad novinami a četl článek o zákazu minaretů ve Švýcarsku a pak mě napadlo: myslíte si, že je možné, aby se někdy v budoucnosti opakoval holokaust, ale tentokrát s Evropou a muslimy v hlavních rolích?
Podle mě, se nějaké variace na dané téma můžeme dočkat. Muslimové se tlačí do staré Evropy a rozmáhají se tady, zavádějí svoje středověké pořádky. Obyvatelům starého kontinentu se to nebude líbit, protimuslimské tendence budou sílit, dojde jim trpělivost a už nebudou dál chtít ustupovat a řeknou dost. Konec konců, zatím nás je tady pořád většina a většina vládne. Možná, že ustoupíme z postoje zcela otevřené společnosti a stane se z nás společnost euro-nacionalistická (lepší slovo mě nenapadlo), otevřená jenom těm, kdo ji a její obyvatele nechce nějak změnit.
Když se na to podíváte z druhé strany: Co nám může islám nabídnout? Nic. Je to zaostalé náboženství (stejně jako jakékoli jiné), které ideologicky setrvává někde ve středověku. Vezměte si například práva žen. Dále míchání politiky a víry, propojování náboženství s civilním životem je klasický znak zpátečnických systémů, které se snaží držet si moc – nemáte náboženství A vládu, tedy dvě oddělené instituce, ale všechno v jednom. Jediné, co mají islámské země, je ropa. Bohužel.
Abych nehaněl jenom jednu zúčastněnou stranu, tak musím říct, že my jsme byli v podobné situaci taky. Tím my, myslím společnost prorostlou morem křesťanství, které sťalo moderní římskou říši a uvrhlo Evropu do doby temna. Byli jsme stejní, pálili jsme čarodějnice, nenechali jsme si vymluvit, že Země je placatá a je středem vesmíru. Ale to bylo před stovkami let a od té doby jsme vychladli a posunuli se dál. Stali jsme se moderní společností více-méně ateistickou a agnostickou. Další zatahování striktního náboženství, jakým je dneska islám (a jakým kdysi bývalo i křesťanství) nás může jedině posunout zpátky. Pokrok nepřišel ruku v ruce s vírou v boha. Pokrok přišel, když jsme se zbavili víry a dogmatických pravd, které hlásala a začali poznávat skutečnou krystalickou pravdu.
Ať přijde nějaká další petice nebo referendum o zákazu nošení jejich závojů, slavení jejich svátků, stavení jejich sakrálních staveb, musíme říct ne. Nesmíme se nechat zastrašit, nesmíme se posrat strachy z jejich agresivního jednání. Vtip je v tom, že oni na své straně mají náboženství, které jasně určuje priority, vymylo jejich mozky a nutí je neuznávat jinou pravdu; my náboženství nemáme a proto musíme být silní sami o sobě. Bůh nás nepodrží, musí to udělat náš rozum.
Přijde mi neuvěřitelné, že i v jednadvacátém století může vzplanout konflikt, jehož roznětkou bude náboženství. Systém víry, který měl už dávno zaniknout.
++
Seděl jsem nad novinami a snil jsem si svůj Evropský sen.
++
K tématu: Video o úpadek vědy v Islámském světě 12. století a další video.(Neil deGrasse Tyson on Intelligent Design at Beyond Belief) o tom, jak se největší badatelé své doby obraceli na Boha, když nevěděli jak dál. Prohlásili, že se jedná záměr nějaké vyšší sily a tím jejich výzkum definitivně skončil (přednáší Neil deGrasse Tyson).
-
Pár srandovních skutečností o prasečí chřipce
Článek je vysoce politicky nekorektní, když se vám nebude líbit nebo vás bude uráže, jděte do hajzlu.
Ok, začínáme.
Hrozba pandemie prasečí chřipky zase ukázala, že náš strach je přehnaný. Zpočátku je vybičovaný médii, ta ale po čase ztratí zájem, protože nechtějí referovat o tom, že se pořád nic neděje. Vzpomínám si, že o prvním nakaženém člověku v ČR jsem se dočetl v novinách v takovém miniaturním sloupečku zapadlém někde v moři textu. Už to nebyla hlavní zpráva, nikoho to nezajímalo. Přesně tak by se mělo postupovat. Žádná panika, pandemie zmutované chřipky se přes naší civilizaci převalila už několikrát, zemřely tisíce a někdy i miliony lidí, ale jako celek jsme to přežili. Stejné to bude i teď, lidé budou umírat, ale ve finále se změní jenom málo.
Víte, proč indiáni umírali na nemoci dovezené z Evropy? Protože na ně jejich imunitní systém vůbec nebyl zvyklý. Vůbec. Ale zato my tady v Evropě jsme na chřipkové viry zvyklí a prasečí chřipka je jenom další mutace chřipkového viru. To jenom pro začátek.
Když jsem pátral dál, narazil jsem na několik vyloženě srandovních skutečností ohledně téhle věci.
Za prvé: Stát má zásoby léků Tamiflu a Relenza pro 2 miliony lidí důležitých pro chod státu (policisté, lékaři a sestry, bankovní úředníci, vojáci a politici), což je moudré rozhodnutí, se kterým souhlasím. Abych to upřesnil: souhlasím s tou selekcí na potřebné a nepotřebné. Byla by nákladná blbost takhle chránit všechny občany republiky, ne všichni za to stojí. Musíme si tedy vybrat, kdo je důležitý a kdo ne. Jak je vidno, idea, že jsme si všichni rovni, zcela určitě neplatí. Stát také nakoupil první vlnu očkování pro milion lidí: zdravotníků, rizikových skupin (chronicky nemocní) a také asi 150000 osob nutných pro chod státu. Zase si vybral ty důležité. Já důležitý nejsem a případně umřu. Co naděláš.
Když už jsem v tom, dovolím si tvrdit, že ve skupině důležitých lidí nebude kupříkladu mnoho cikánů. Už se těším na hlasy prohlašující, že jde o diskriminaci. Inu, když jste negramotní negři, kteří jenom kradou, pak se nedivte, že nejste pro stát důležití. Když si musíme vybrat, vybereme si správně.
-
Informační infrastruktura
Svět se změnil.
Toto lakonické konstatování v sobě postihuje celou komplikovanou pravdu současnosti. Nejvíc ze všeho se změnila technologie. Přišel internet a způsobil, že okamžitý přístup ke všem myslitelným informacím bereme jako samozřejmost. Naše generace vnímá informace jako vzduch nebo vodu, jsou nezbytné, jsou všude kolem, každý je může podle chuti konzumovat. Toho částečně platilo i dříve v době před internetem, v době tištěných médií a televize. Informace tady byly, také. Ale internet a moderní komunikační prostředky zásadně změnily možnosti publikace. Kdysi dávno se musel člověk, aby mohl publikovat a aby ho bylo slyšet, dostat do novin, podepsat smlouvu s knihkupcem, popřípadě hudebním vydavatelem nebo se nějak vklínit do televize. Nebylo to lehké. Míst, kde se tvořila kultura bylo relativně málo a aby se člověk mohl zapojit do tohoto kolotoče, musel projít přes strážce brány. Musel se jim zalíbit.
Internet tohle všechno změnil. Dnes může každý z nás začít publikovat, tvořit a svoje dílo šířit mezi lidmi. Internet nám dal prostředky a infrastrukturu, která může doručit naše dílo komukoli na planetě. Každý z nás může natočit vlastní klip nebo zremixovat cizí materiál a dát ho na YouTube a nemusí se snažit dostat do televize, každý může začít psát povídky nebo odborné články a šířit je prostřednictvím svého blogu a nemusí se motat kolem knihkupců nebo se snažit stát se dopisovatelem nějakého deníku. Publikovat je jednoduché jako nikdy dřív.
-
Bratři moji, sestry moje, musíme vytrvat
Na jednu stranu se situace zhoršuje a oni* se snaží utahovat okovy. Na druhou stranu se něco začíná dít a to je důležité. Navíc každé jejich vítězství nás jen posiluje, bratři moji. Oni nikdy nemůžou vyhrát.
Před několika dny byli odsouzeni čtyři provozovatelé torrentového trackeru The Pirate Bay k jednomu roku vězení a náhradě škod (v přepočtu asi 60 milionů korun). Byli shledáni vinnými za to, že svým jednáním napomáhali porušování autorských práv.
Ale o tom psát nechci, bratři moji.
Chci psát o tom, jaké to mělo následky.
-
Bratři moji, setry moje, situace je den ode dne horší
Ve Francii málem prošel zákon, který by umožňoval bez soudu odpojovat od internetu uživatele, kteří sdílejí obsah chráněný autorským právem. Jediný, kdo by rozhodoval, koho odpojit a koho ne, by byli organizace, které o sobě prohlašují, že chrání autory. K odpojení by přitom stačilo jenom podezření.
- rok 2008
-
Konec svobodné kultury
Ve Francii prošel zákon, který umožňuje poskytovatelům internetu (ISP), od sítě odpojit piráty, kteří stahují obsah chráněný autorským zákonem. A dovoluje jim, aby to dělali zcela bez přítomnosti soudů, čímž se z ISP samých stávají soudci, kteří si rozhodují, kdo je vinen a kdo ne.
Ve Francii hudební společnosti žalovali opensource P2P klienty a samotný server SourceForge, který se s nimi údajně spolčuje v přípravě šíření software, jež vědomě umožňuje přístup k souborům chráněným autorskými právy (link).
Něco se děje. O tom není sporu. Nahrávací společnosti a jiná uskupení zapojená do průmyslu prodávající plastové kotouče, získávají značný vliv a mají slovo při tvorbě zákonů. A možná proto přichází konec svobodné kultury.
-
Šablony a stereotypy
Poslední dobou stále víc přemýšlím o šablonách a stereotypech všude okolo nás (do spirály úvah mě uvrhl pochopitelně deviantArt, kde se to u mangových fanartistů šablonami jenom hemží) a čím díl tím víc mě začíná srát ten souhlasný svět, který v našich hlavách vybudovala média, ten fantastický iluzorní svět, ve kterém je každý fajn a nikdo nemá problém. Ale každý z nás má problém. Minimálně ten jeden finální a terminální problém. Nejsnazší řešení je pochopitelně všechno popřít a jednoduše o tom nemluvit, pak můžeme podlehnout iluzi, že problém přestává existovat. Ale to je jednak hovadina a druhak sebeklam.
-
Namiřte na sebe kamery
Vždycky jsem dumal nad tím, jak lidi donutit, aby se dobrovolně vzdali určité části svého soukromí, aniž by jim připadalo, že je to nějak omezuje. Nikdy jsem nevymyslel nic nového, ale byli tu jiní, kteří na něco kápli.
-
Tvorba
Odjakživa jsem měl chuť něco tvořit – vytvářet obsah. A každý den, když jdu spát, říkám si, že jsem nic neudělal, nebo jsem toho udělal málo. Nikdy nejsem spokojený. Je toho potřeba vytvořit mnohem víc.
Ačkoli jsme téhle výspě internetu věnoval neskutečné množství času rozšiřováním zdejšího obsahu a formy, neustále zjišťuji, že není zájem (teď se nesnažím lamentovat nad tím, jak je na mě osud krutej, ale jen konstatuji prostá fakta, která se navíc netýkají světlých výjimek).
-
život a smrt
Svojí smrtelnost jsem si poprvé uvědomil asi ve dvanácti letech. Najednou mi došlo, že jednou definitivně umřu a nebude to jenom jako. Byl jsem konsternovaný a všechno mi přišlo nějakým způsobem nepodstatné. Najednou rána: tohle je skutečnost. Co mě čeká? Nic, prostě chcípnu. A nelze se tomu vyhnout. Poprvé mi došlo, že jsem v pasti.
-
Svobodná kultura, komunity, Wikipedia a ti druzí
-
Dědictví
-
Sjednocení soc-netů
-
Tady máte to své zlato!
-
Svoboda volby
-
Vytloukání klínu klínem
-
Nepřestávejte nenávidět 2
- rok 2007
-
Nepřestávejte nanávidět
o autorovi:
Jmenuji se K., v síti také známý jako kaja47 - tak trochu spisovatel, trochu programátor, trochu webař, ateista, milovník divné hudby atd atd.
mail: kaja47@k47.cz
jabber: kaja47@jabbim.cz
homepage: k47.cz
twitter: kaja47
výhružky
Jakékoliv užití obsahu, včetně převzetí článků nebo jejich částí, je bez předchozího písemného svolení autora zakázáno.další projekty
živě z twitteru
K. na Twitteru
poslední články
poslední komentáře
největší kecalové
helbion
Radar
Tombuben Agnus