Sedmnáct klíčových faktorů při posuzování rozvoje elektronického policejního státu (přeloženo z anglické Wikipedie, kurzívou jsou za jednotlivými body moje poznámky):

• Doklady: Požadovány státem vydané doklady totožnosti a registrace.
• Přechod hranic: Kontroly na hranicích, prohledávání počítačů, požadováno dešifrování dat. – Ano, v rámci dohody ACTA se plánují přesně takovéhle věci.
• Finance: Stát má pravomoci zaznamenávat a vyhledávat veškeré finanční transakce: použitá šeků, kreditních karet, elektronické platby, atd.
• Nařízení mlčenlivosti: Trestní sankce, pokud někomu prozradíte, že stát prohledává jeho záznamy.
• Zákony proti kryptografii: Zákaz nebo omezení kryptografie a/nebo technologií zajišťujících online soukromí (anonymizující sítě). – V USA byly v minulosti silné šifry považovány za zbraně a byl zakázán jejich „vývoz“ do zahraničí. Jsou tu také snahy politiků a lobby Velkého Obsahu o zákaz online anonymizérů a celkovou deanonymizaci internetu.
• Ústavní ochrana: Nedostatečná právní ochrana jednotlivce, či nerespektování těchto ochran.
• Pravomoc uchovávat data: Pravomoc státu na uchování shromažďovaných dat.
• Pravomoc prohledávat data: Pravomoc státu na prohledávání takto shromážděných dat.
• ISP data retention: Státem nařízená povinnost poskytovatelů internetového připojení (ISP) uchovávat podrobné záznamy o užívání internetu všech svých zákazníků. – Ano.
• Záznamy telefonů: Státem nařízená povinnost telefonních operátorů nahrávat a uchovávat záznamy o telefonátech všech svých zákazníků. – Ano.
• Záznamy mobilních telefonů: Státem nařízená povinnost mobilních operátorů nahrávat a uchovávat záznamy využití mobilních sítí všech svých zákazníků. – Ano. Navíc u mobilů lze zaznamenávat i jejich aktuální polohu. Z těchto dat se pak dají odvodit další, např: s kým se člověk stýká.
• Lékařské záznamy: Stát požaduje záznamy od všech poskytovatelů lékařské péče, které se pak dále uchovávají.
• Donucovací prostředky: Pravomoc státu využívat zdrcující síly (např. zásahové SWAT týmy) k zatčení kohokoli chtějí, kdykoli chtějí.
• Habeas Corpus: Chybějící právo nebýt zadržován ve vězení bez spravedlivého procesu nebo nerespektování těchto práv.
• Oddělení policie a rozvědky: Nedostatečné oddělení policie a zpravodajských organizací.
• Covert Hacking: Státní agenti mohou tajně odstraňovat nebo přidávat digitální důkazy do/ze soukromých počítačů. Tato činnost může z kohokoli udělat toho zločince, který je žádoucí.
• Neurčité soudní příkazy: Soudní příkaz může být vydán bez policejního šetření a potvrzení skutečně nezávislým soudcem. Francouzské HADOPI a další návrhy na urychlené odpojování pirátů od internetu.

Jenom říkám, že jsme možná dál, než se nám může líbit.

PS: A jestli vám to nezvedlo žluč, tak tady je pár odkazů k tématu: cenzura internetu, mizející svoboda internetu v Anglii, návrh novely autorského zákona a jeho pozitivní přijetí v programovém prohlášení vlády.

Post-rockovému kvartetu z nitra rakouských alp Our Ceasing Voice vyšel nový singl Passenger Killed in Hit and Run a je fantastický! Opět!

Stejně jako z minulé nahrávky Steadied Stars In The Morphium Sky, na mě dýchla skličující, ale přesto nepochopitelně krásná hudba, která je pro Our Ceasing Voice tak typická. Perfektní kombinace hypnotizujícího ambientu a epických vzplanutí protkaných melancholií.

Poslechněte si Passenger Killed in Hit and Run (Magasit remix). Je to zatraceně intenzivní věc, který mi v mnohém připomíná East Hastings od Godspeed You! Black Emperor. Obě skladby mají klidnější první polovinu, ale v jednom bodě se odrazí a pak neustále gradují, až si říkám, že už není kam, ale přesto to tlačí ještě výš a výš až k naprostému šílenství, katarznímu post-rockovému bordelu. Pak nastane finále, hudba se zlomí, skladba končí v tichu a já se z toho tak nějak nemůžu vzpamatovat.

A obě skladby se mi v hlavě sami vizualizují, představuju si apokalyptické výjevy, konec světa, šílenství a osamoceného člověka, který prchá i když už není kam. Závěrečný zlom ticha je jako pád z útesu vstříc záhubě, svištění chladným vzduchem, poslední tiché myšlenky.

Takže asi tak.

Další věci k poslechu jsou na MySpace stránkách skupiny. Jinak můžete hledat tady.

Tak jsem se na stará kolena dal na tuhletu blogerskou todlencto – řetězovku.

Všechno to začalo tady, respektive na tomhle místě celá iniciativa zmutovala do české jazykové varianty. To jenom, aby bylo mezi námi jasno.

Můj první post

Do archivu se snad umíte podívat sami, to vám přece nemusím ukazovat.

Ale radši: První online věcí byl post #15 z 23. června 2003 12:57. To bylo už zatraceně dávno, kdy všechny ty internety byly ještě mladý, vesele jsme si užívali webu 1.0 a já byl ještě v larválním stádiu vývoje. V tomto prvním postu jsem se mimo jiné zmínil o airsoftu, který se mnou vydržel až doteď, ale metamorfoval do podivné formy fetišismu/sbě­ratelství, a pak taky o Quake 3, kterou nahradil Quake Live – stejný engine, stejné mapy. Sedm let a nic se nezměnilo, hmm-hmm-hmm.

Článek, který mě nejvíc bavilo psát

Vždycky mi přijde, že dřív jsem psal mnohem líp a když ne líp, tak určitě s větší elegancí. Prostě jsem sedl k počítači, prsty zatančil po klávesnici a bylo to. Text převeden jedna ku jedné ze surreálného trezoru podvědomí. Taky jsem se vyjadřoval tak nějak rafinovaněji.

A jelikož jsem taky tak trochu spisovatel-diverzant a mezi články započítám i povídky a podobné prozaické smetí, nejvíc mě bavilo psát první Arytmii. Bez diskuzí.

Článek, který měl skvělou diskusi

Každý článek, který má aspoň nějakou diskuzi, se dá do téhle kategorie počítat. Jsem hold skromnější. Další kritérium docela fajn diskuze je, když délka komentářů výrazně přesáhne délku článku, což se na k47čce párkrát povedlo. Takže asi tak.

Cizí článek, který bych si přál napsat sám

Popravdě řečeno, nevím, žádný mi nikdy neutkvěl v paměti natolik silně, abych na něj i po týdnech/měsících vzpomínal. Články (a hlavně tedy ty cizí, pochopitelně) čtu v takovém množství, že se není ani čemu divit. Jde o průtokovou komoditu – text proteče neuronovým sítem a zůstanou jenom koncepty, slova zapomenu.

Jediné, čím mohu sloužit, je oblast tištěné prózy. Tam bych si přál napsat téměř cokoli z toho, co kdy stvořil Ray Bradbury – skutečný kouzelník se slovy.

Můj nejužitečnější článek

Žádný. Vážně. Máte snad jiný názor?

Článek s nejlepším titulkem

Ovšem titulky a názvy to je jiná. V tom horším smyslu. Málokdy ze mě totiž vyleze nějaký smysluplný. Posuďte sami: Terminalita, Corporal Cortex, Anomalocaris detrimentum, P14, Abs, 2084, Y3F. Stačí bouchnout do klávesnice a máte cokoli, co si račte přát.

Jinak Na každou svini se vaří voda je můj oblíbenec.

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí

Rozhodně Nad dopisy mrtvých čtenářů, kde píšu o tom, jak k47čka inspirovala jednoho člověka k sebevraždě.

Pár slov o záznamech tří vystoupení tří anglických stand-up komiků: Billa Baileyho, Eddie Izzarda a Dylana Morana.

Představení Billa Baileyho Tinselworm vyšlo na DVD už v listopadu 2008, ale ke mě (respektive na YouTube) se dostalo až mnohem později. Bill Bailey je známý svým stylem, kdy kombinuje svůj hudební talent s post-moderními gagy a vytváří tak typicky potrhlý a nesourodý proud vtipů, který byl už jasně patrný na jeho prvním sólovém vystoupení Cosmic Jam (1995). Od tématu vždy odbočuje naprosto nečekaně a není pro něj problém se dostat například k tomu, jak by osel na kokainu naprosto změnil křesťanskou ikonografii. Na následujících turné Bewilderness a Part Troll se od tohoto přístupu postupně odkláněl a nepatrně vážněl. Na turné Tinselworm v této trajektorii pokračuje. Bohužel. I když Tinselworm není tak dobrý, tak nabitý chaotickým humorem, je to skvělý stand-up. Bill Bailey sype vtipy z rukávu, ale tak nějak to už není ono.

Od Tinselworma stihl připravit další vystoupení Bill Bailey's Remarkable Guide to the Orchestra, ve kterém mísí svůj vtip s (víceméně) vážnou hudbou. Velice zajímavé. Nějakou dobu byl záznam na YouTube, dnes už není dostupný. Nicméně jsem tam našel Bill Bailey at the Eden Project Sessions Cornwall. Přeskočte první 4 minuty, teprve pak se ukáže Bill a teprve potom to stojí za to. Materiál tohoto vystoupení pochází hlavně z Tinselwormu, něco pak z Part Troll a všechno doplňuje velkou dávkou momentální improvizace.

--

Další na řadu přišel záznam turné stand-up transvestity Edieho Izzarda – Stripped, na něž vyrazil šest let po posledním turné Sexie.

Eddie sice odložil dámské šaty, ale pořád pokračuje ve stylu typickém pro britské komiky: chrlí na diváky neustálý proud drobných vtipů se zálibou k častým absurdním odbočkám. Hned prvními slovy představení vytyčil nesnadný cíl:

„Tonight I'm gonna talk about everything that ever happened.“

A pak spustil lavinu vtipů o wikipedii, Pavlovovi, pečení dortů, updatech systému, licenčních ujednání, počítačích, opeře, stvoření světa, bibli, náboženství,

„If there is a God, his plan is very similar to someone not having a plan.“

nacistech, dinosaurech, Ježíšovi, pornu pro raptory, pravěku, jazycích, scrabble,

„Scrabble was invented by nazis, to piss off kids with dyslexia. Word dyslexia was invented by nazis, to piss off kids with dyslexia.“

vrazích, kteří kouří hašiš, válkách, lovcích, vývoji lidstva, zvířatech, kravách, které řídí auta, biblické potopě, civilizaci, pohanství a křesťanství, starověkém Řecku a Římě, latině,

„And all Roman died in chariot crash.“

Britské monarchii, rybách, evoluci,

„I have two problems with inteligent design. The intelligent part, and the design part.“

kravích žaludcích, Mojžíšovi, žabách, které hrají kanastu, deseti přikázáních, přistání na měsíci a spousta dalších věcech. Jak je vidno, mluvil skoro o všem, co se kdy stalo. Někdy rozjel skeč, aniž by měl nejmenší ponětí, jak se to bude vyvíjet dál. Ale jako vždy se několik motivů táhne celým představením a propojuje jednotlivé gagy a odbočky odboček – například jazzové slepice, deník velryby a tak podobně. Na Eddiem je vysloveně vidět, že si svojí show užívá. Někdy i víc než diváci. Pořád je to starý dobrý Eddie, o něco málo slabší než posledně, ale stále plný absurdního humoru.

Na Youtube bývalo několik jeho vystoupení, ale všechny časem zmizely. Teď se tam dá najít jen větší část Definite Article a pár ukázek Live from Wembley – jedné zastávce na turné Sexie z roku 2003.

--

A to nejlepší nakonec.

Dylan Moran svým vystoupením What it is dokázal oba již zmíněné kolegy strčit do kapsy. What it is je naprosto skvělé a nezklamalo v žádném ohledu. Je to přesně ten Dylan Moran, kterého mám rád. Zase na nás opileckým hlasem chrlí proud surreálných vtipů a sarkasmu a není na něm znát, jestli je skutečně nasraný, nebo tak přesvědčivě hraje svoji roli. V jednom kuse trefně komentuje současnost, naváží se do lidí, do politiky, jazyka, náboženství, technologie, vědy, konzumerismu, reklamy, vztahů a mladých lidí. Zkrátka do všeho, co mu momentálně přišlo pod ruku.

Čím je Dylan Moran starší, tím ironie a sarkasmus jeho vystoupení nabývají na intenzitě. What it is bylo mnohem lepší než minulé Like, Totally a to zase překonalo Monster a tak dál. Jako kdyby následoval trajektorii slavného stand-up komika George Carlina, který absolutního vrcholu dosáhl až na sklonku života, kdy už všechny vtipy stavěl na velice drsné kritice společnosti. Popravdě, těším se na další Moranovo vystoupení, protože jestli bude pokračovat ve vyjetých kolejích a ještě trochu přitlačí na pilu, pak to bude něco nezapomenutelného.

What's wrong with us? We're the only organism the planet is actively asking to fuck off! By burning things and freezing things and melting things on us. It's like going past the ocean and seeing it spit out whales! „Fuck off, I've had enough of you!“ Passing the eucalyptus tree as the koalas hang on, the tree's going [vehementně se zakymácí ze strany na stranu] „Get the fuck away from me!“

You have a very important, early decision to make in your life. Are you going to be alone, or are you going to be with somebody else? Are you going to be sane, or not lonely?

Religion is organized panic about death.

Two young, fit, healthy, attractive people in love! There's nothing worse to look at in the world! Going around going, „I can't believe I met you, ‚cause I‘m amazing, and you're amazing, and we're surrounded by shitheads, it's just amazing! Hey, I know this really good bar, let's go and make it better.“

And we all think that we're very rational and very secular. But we make gods all the time. Everybody went apeshit when Barack Obama got elected. I was delighted. Everybody was thrilled. A sane, rational, intelligent human being in an important office. Great. But his biggest problem is everybody else! Is us! ‘Cause everybody's in love with him! He stands up there, he's very convincing and commanding, and makes sense, he says, „It's a difficult time, everybody needs to work together and be realistic about what we do,“ and all that stuff, and everybody's looking at him going “No! You do it! You are Super Jesus! You're so handsome when you're serious. Do you work out?

Tequila, it's not even a drink. It's just a way to get the police around you without using the phone.

--

Na YouTube se dají najít záznamy starších vystoupení Like Totally a Monster dokonce s českými titulky (bohužel úroveň překladu je velice slabá, ale lepší než nic).

Nějaké ty odkazy. Pro legály je tu Eddie a Dylan Moran na Amazonu. Ostatní zkuste poškádlit Wyhledawacz tady, tady nebo tady. A ještě přihodím k dobru dva odkazy na záznamy legendárního George Carlina: Religion is bullshit. a Saving the Planet.

Člověk má tak nějak pocit, že na jednom hlasu vlastně nesejde, ale na druhou stranu mu musí být jasné, že kdyby tak přemýšleli všichni, nikam se nedostaneme. Tahle ambivalence se nevyhnula ani mě, ale když jsem si šel nedávno zaběhat, začal jsem o problému přemýšlet v číslech. Takže tedy…

Ve volbách v roce 2006 hlasovalo 5.348.976 lidí z celkového počtu 8.333.305 opráv­něných voličů – tedy celých 64%. Co z toho plyne? Například to, že jedno procento ve výsledném koláči představuje 53500 hlasů – něco přes padesát tisíc lidí a to není zas tak moc. Pětiprocentní minimum nutné, aby se s tou kterou stranou někdo vůbec bavil, přestavuje 270 tisíc volebních lístků. To není málo ani náhodou, ale zase na druhou stranu…

Zkrátka nepřemýšlejte o sobě jako o jednom osamoceném voliči v desetimilionovém moři, ale jako o jednom z 270 tisíc. To už jsou trochu jiná čísla.

Na vůli každého jednotlivce totiž záleží a není to tak, že oni vládnou nám, ale my jsme zdrojem veškeré státní moci, která je prostřednictví nich jenom vykonávána, oni jsou jenom prostředníci, všechna moc je v našich rukách. Ale připadá mi, že si to nikdo neuvědomuje a společnost rezignuje před jakousi virtuální vládnoucí kastou.

A to je špatně. Oni nám nevládnou, oni se o nás nepostarají, oni nejsou něco víc, jsou jenom zhmotněná vůle masy. Uvědomit si, že jsme tady jenom my a je jenom na nás, jaké budou následující roky, chce hodně kuráže. Nemůžeme se poddat iluzi, že stačí jednou za 4 roky hodit lístek do urny a je vystaráno. Ne. Společnost a její kvality se vyvíjejí nepřetržitě. Když lidé stojí za hovno, nevěří politikům – svým zástupcům, nevěří ve zlepšení, jaká může být budoucnost? Kdo se postará o zlepšení? Nikdo a zároveň všichni. Na morálce a síle každého z nás záleží. Co jste udělali vy, abychom se zítra měli lépe? Udělali jste vůbec něco, nebo se jenom pasivně podílíte na pomalé erozi a destrukci příštích generací?

Když už o tom mluvím, jedna věc je mi na anarchismu zatraceně sympatická: ve všech svých variacích staví do popředí jedince, samotného a absolutně zodpovědného. Nemá záda krytá vyššími společenskými strukturami a ani jimi není zatěžován. Není zodpovědný nějaké vyšší moci, ale výhradně sám sobě a tohle nedokáže každý přijmout. Rozhodně ne v téhle době, kdy všichni hluboko uvnitř rezignují. Ale stačí se začíst do prvních slov naší ústavy:

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky

Mimochodem, tohle je věc se kterou všichni, co tu žijeme, implicitně souhlasíme, ale pro většinu je to jako s licenčními ujednáními: nikdo je nečetl a nikdo neví, co tam vlastně stojí. A podle mě jsou to zatraceně silná slova: my občané jsme zodpovědní, nejsme žádné loutky v rukách politiků. A to je důležité si uvědomit, protože všechno souvisí se vším a když je společnost zkažená, nasáklá úpadkovou morálkou, nemá žádné vyhlídky.

Teď se oklikou dostávám k výbornému článku Snižovat dluh, nebo spravit, co je pokažené?, kde se autor ukazuje rozdíl mezi rychlým jakoby-řešením problému a skutečnou změnou, která je mnohem komplexnější, složitější a trvá víc než jedno volební období. Podařilo se mu také jinými slovy opsat stejný problém jako v TEDovské přednášce Juan Enriquez shares mindboggling science.

Změna nepřijde sama, ale musíme se k ní dopracovat. A první krok můžeme učinit už za pár dnů. Záleží jenom na nás, jaká bude budoucnost této země.

--

PS: Ještě na okraj k tématu voleb: Studentské volby dost jasně naznačili neoblíbenost levice. Začal jsem si myslet, že až tahle generace vyroste a bude rozhodovat, pak se teprve něco může změnit. Ale pak jsem našel tenhle animovaný graf ukazující odhad vývoje populace v Česku do roku 2050. Je na něm pěkně vidět snižování porodnosti až téměř k nule. Z toho vyplývá, že ta věková skupina, která volí populistické zlo, nikam nezmizí, pořád tady bude a mladých, kteří by se mohli zasloužit o změnu, nebude nijak moc.