Stručně: je tady čtvrtá Teminalita s podtitulem David Baran & Petr Balabán. Zase se line starým známým chaotickým tempem, ale do pitoreskního kolotoče se nepozorovaně dostávají (staro)noví lidé, nové věci, nové skutečnosti. Party pokračuje.

Přiznávám, že způsob vyprávění je poněkud převrácený. Na povrchu leží zdánlivě všední příběh o třech (teď už vlastně jenom dvou) studentech. Ten „skutečný“ a zásadní děj se odehrává někde jinde, na jiných místech, není přímo zmíněn ani pořádně vysvětlen, je doslova zakopán v textu, skrytý v jednotlivých vrstvách vyprávění a hlavní hrdinové do něj jenom pomaličku nahlíží. Dějových linek, které se vzájemně proplétají a ovlivňují, je přibližně šest. To jenom, aby bylo jasno.

Podobně jako David Lynch nabízel deset klíčů k rozluštění svého filmu Mulholland Drive, také nabídnu postupně několik vodítek/otázek k Terminalitě.

Takže první vodítko: Kdo všechno sleduje Pea a Adama K.?

K47čka poslední dobou nějak zahnívá. Inu, stane se. Pár minulých večerů jsem vylepšoval kód stránek, aby asymptoticky směřoval ke světlým zítřkům a mému zatraceně velkému projektu. Všechny změny pravidelně dávkuji v malých balíčcích. Agilní vývoj musí iterovat. Víme? Moje metodika vývoje by se dala nejlépe popsat jako fail driven development – cesta dílčích neúspěchů a chybových verzí, která občas vyústí v něco použitelného. Kdykoli se může cokoli rozbít, kdykoli se může všechno předělat, testování je jenom pro ty, kteří si nevěří. Hlavně když se nepoškodí data. To potom vidím rudě.

Ale na tom nesejde, nic z toho není teď důležité. Teď jsou podstatné následující věci:

1. Zase jsem rozjel svoje dva staré a víc jak měsíc neaktivní twitter-roboty: stripbota a twitt_vtipy. Stripbot pravidelně twitoval o nejčerstvějších stripech, které se objevily na internetech a robot twitt_vtipy denně vybral několik vtipů ze své rozsáhlé databáze.
2. Znáte konferenci TED? Já taky dlouho nevěděl, o čem je řeč. V podstatě je to událost, kdy se jednou za čas sejdou významní lidé a představují svoje vize, jak se světa udělat o trochu lepší místo. Viz podtitul Ideas worth spreading. Zajímavé na celé věci je, že se to všechno nahrává a je dostupné na stránce ted.com a za těch pár let, co se TED koná (od roku 1984) se tam nashromáždila veliká spousta zajímavého/in­spirativního materiálu na dlouhé zimní večery. Namátkou vybírám z poslední doby třeba The paradox of choice, Surviving a nuclear attack nebo Michael Shermer on strange beliefs.
3. Nedávno jsem si uvědomil, že jsem se díky pirátství dozvěděl o neuvěřitelné skupině kapel, o které bych jinak ani nezavadil. Tak třeba nedávno jsem na Youtube slyšel (ano Youtube používám jako rádio) nahrávku Medusa od španělské post-něco skupiny Toundra, která zněla zcela neuvěřitelně. Kdyby ji nějaký pirát nenahrál, nikdy by se o ní nedozvěděla celá řádka lidí. Je to docela morálně ambivalentní situce: pirátství je na jedné straně (v principu) špatné, ale na druhé straně je to vlastně reklama. Na jedné straně neztrácet tržby na pirátech, na druhé straně vyvolat zájem, který může později přinést mnohem větší hodnotu. Ani jeden přístup není absolutně správný. Vezměte si třeba moje milované SID-metalové mágy Machinae Supremacy. Dozvěděl jsem se o nich prostřednictvím hry Jets'n'guns, kde se postarali o soundtrack, ale opravdu jsem si je zamiloval až díky třiceti trackům, které od roku 2000 zveřejnili na svých stránkách zcela zdarma. Kdyby se členové MaSu nerozhodli k tomuto kroku, nepodařilo by se jim získat tolik pozornosti.

Cory Doctorow říkal něco ve smyslu, že pro spisovatele není největší hrozbou pirátství, ale to, že ho nikdo nezná. Asi to tak bude.

4. Zase nějaké ty stripy. A rovnou čtyři, ať nežeru: 669.305, 669.306, 669.307 a 669.308.

Nic závažného, jenom drobnosti, které letěly kolem.

• Každý článek, jehož diskuze ho rozsahem přesáhne, je dobrý článek. V poslední době se to podařilo u těchto kousků: Život a smrt (tady jsou komentáře dokonce 4× delší), Rasismus, xenofobie a náboženství (3× delší), Geometry wars: retro evolved, Google je Zlo a It was my final mission, nothing can save me. Zajímavé, že se dlouze debatuje pod články popírajícími Boha, ale pod jinými, kde by se mi to líbilo více, se neukáže ani noha. Smutné.
• Dál: Apple představil svoje nové iZařízení iPad, jedna část světa začala jásat, druhá si z nich začala dělat srandu. Hej lidi, je to jenom počítač, nic víc. Žádná technologie nikdy nikoho neudělala šťastným. Nikdy.
• Kód K47čky v poslední době doznal některých zlepšení. Sice rozdíl nevidíte, ale věřte, že srdce tohoto webu je teď 24 karátová bestie posázená diamanty. Hotový klenot.
• A nakonec dva stripy, abysme už dorazili třetí stovku – čísla 669.299 a 669.300, která naznačují, že nás technologie nejenom neudělá šťastnějšími, ale taky se nás pravděpodobně bude snažit zabít + otázka pro znalce? Shodan nebo GLaDOS?

Už zatraceně dlouho jsem nevypustil žádnou prózu. Já vím, já vím. Nic po mě neházejte. Před měsícem jsem dorazil Corporal Cortex a od té doby bylo ticho po pěšině. Důvodem nebylo to, že bych nic nepsal, to ne. Psal jsem a to dalo by se říct, že i celkem dost, ale v žádném z rozjetých příběhů jsem nevytvořil nějaký celistvý kus, který by se dal publikovat (teď zapomínám na Terminalitu, ale to je trochu jiný případ). Až doteď!

Ve svém rozsáhlém archivu nikdy nedokončených povídek jsem našel a dopsal kousek s názvem P14

P14 těsně navazuje na Neděli třináctého (jejíž název běžně zkracuji na N13 – odtud tedy P14) a odehrává se tak později toho samého dne v dubnu 2007.

N13 a P14 jsou součástí úvodu do delšího příběhového celku s názvem Deníky mrtvého muže (DMM), z nějž jsem napsal jenom pár příběhů převážně z konce DMM, který se časově klene až do konce roku 2007. Deníky pak přecházejí do jakéhosi turbulentního mezičasí, aby posléze přešli rovnou do Terminality. Jak je vidno, všechno je se vším propojené a tím, že jsem dopsal příběh odehrávající se skoro tři roky v minulosti, jsem vlastně načrtl nejhlubší základy na kterých staví příběhy mnohem pozdější.

A jenom aby bylo jasno, P14 jsem psát na sklonku roku 2007. Ale když se na to zpětně dívám, napadá mě, že to čekání bylo důležité, protože jenom čas dokázal vyplnit celé ty roky různými příběhy. Kdybych P14 dolámal už kdysi dávno, byla by to zcela jiná povídka. V té době jsem neznal důvody, motivace hrdinů a celé pozadí vypravování. To mi poskytlo až ohlédnutí ze vzdálenosti dvou roků.

Suma sumárum: prostě si to přečtěte.

Rok 2009 byl zatím zcela nejhorší, žádné známky zlepšení.

Musí to bejt, frendíci. Pokoušel jsem se napodobit stripy s kuřetem a kdysi dávno jsem vyrobil tři stripy s mluvícím pixelem (669.301, 669.302, 669.303). Jestliže jsem někdy o jiných šest-šest-devítkách říkal, že jsou doopravdy špatné, tak tahle nová trojice, ukazuje novou hloubku, kam lze klesnout. Kdo podá důkaz, že se jim skutečně zasmál, dostane dort.

Něco hodnotnějšího předhodím příště.

O megalomanském filmu Avatar se zmíním jenom telegraficky: líbil se mi úplně cizí svět, který má jinou atmosféru, jinou gravitaci, jinou a značně předimenzovanou flóru a faunu (která má navíc většinou o 2 končetiny víc, než by se slušelo).

Všechno je fajn, ale proč jsou modráci zrovna humanoidi. Představte si, že se tamní život vyvíjeli miliardy let zcela odděleně od toho pozemského a to nejlepší, co vyprodukoval zdejší evoluční proces, se velice podobá lidem – sice mají tři metry a jsou modří, ale pořád jsou to lidi – a to není žádná výhra. To nemohli narazit na levitující koule slizu, které se dorozumívají pomocí vibrací? No nic. Taky měli štěstí, že na modrácké planetě našli civilizaci zrovna v tomhle stádiu vývoje. Jenom si vezměte ty miliardy let, po které existuje vesmír a kdykoli během téhle nesmírné doby se mohl vyvinout inteligentní život. To že teď existujeme my, neznamená, že tahle doba je příznivá pro inteligentní formy života. Když dorazíte na nějakou cizí obyvatelnou planetu, může být tamější život pravděpodobně ještě ve formě trilobitů nebo už miliardy let vyhynulý. Narazit na civilizaci přibližně na stejné úrovni, tomu se říká zatracené štěstí. Ok, modráci odpovídají paleolitu, ale přesto se to bere jako docela dobrá trefa, mnohem lepší než narazit na cedulku: „vymřeli jsme před dvaceti miliony lety, promiňte.“

---

Dál: buldozery velikosti paneláku velice potěšily a vůbec všechna technika je taková pěkná, ale závěrečný boj je jenom komedie. Neustále jsem přemýšlel, jak by probíhal skutečný kontakt paleolitické společnosti s civilizací, která uskutečnila mezihvězdné lety. Došel jsem k názoru, že by se podobal kontaktu člověka a mravence.

---

Vizuály jsou náležitě epické, ale film na mě byl příliš dlouhý a jímavé scény nudily. Nejlepší byl začátek, kdy jsem nevěděl nic a najednou přede se mnou rozprostírala celá neznámá planeta. Bohužel tohle nadšení vzalo za své a film se zvrhl na neskutečně efektní enviromentalis­tickou pohádku. Nakonec se dozvíme, že modráci jsou něco jako borgové a jejich internet je spojený přes kořeny stromů. A budou ještě další dva díly.

---

Musím se přiznat, že jediné na co jsem v průběhu filmu skutečně myslel, bylo pravidlo 34 (naštěstí se dočkáme modráckého téměř-sexu, hej).

Finální verdikt zní: ale jó + zkuste hledat někde tady.

++

Poslední dobou sleduji na Youtube seriál The Nanny (česky Chůva k pohledání). Originální dabing je fantastický a české znění je také velice podaření i když se v něm bohužel ztratil fantastický anglický přízvuk některých herců. Už jsem psal, že mám divnou úchylku na všechny druhy anglických akcentů? Ne? Tak tady to máte.

Pozn: Nikdy se nedívejte na víc jak dvacet epizod libovolného seriálu v kuse. Nikdy! Sežere vám to mozek.

++

Můj poslední hejt na musliny sklidil nevídaný úspěch. Dokonce se mi jeden rozhořčený čtenář ozval mailem a toho si cením. Do vosího hnízda se zkrátka bodat musí + ještě jednu tematickou momentku.

++

Jestliže jsem se na 4chanu něčemu naučil, pak je to netečnost k cizímu utrpení, které je vlastně docela legrační. Viz tohle nebo třeba tohle.

++

Proběhla akce Nette@home (nedostává se mi duševní kapacita na formulování složitějších vět, sorry).

++

A na konec strip číslo 669.304 s trochu letní tematikou a jako obvykle zcela bez humoru.

Podívejte na to, málem bych zapomněl dorazit povídkovou sérii Corporal Cortex, to moje listopadové šílenství. Už neřeknu nic víc, než že tady máte desátý a jedenáctý díl a já se těším zase za rok, až NaNoWriMo vypukne nanovo.

Písničku The end od The doors znáte? Ta se teď náramně hodí.

This is the end
Beautiful friend
This is the end
My only friend, the end
Of our elaborate plans, the end
Of everything that stands, the end
No safety or surprise, the end
I'll never look into your eyes… again

Pokud hledáte nějaký hodnotný obsah a ne jenom nahodilý spontánní proud postřehů a poznámek o životě, vesmíru a tak vůbec, teď je správný okamžik přestat číst a věnovat se aktivitám, které jsou pro lidstvo důležitější (jako třeba chov šneků, tučňáků, robotizovaných ropuch atd).

**

Poslední dobou přemýšlím, že bych to tady nějak předělal. Tedy spíš nějak jasně definoval o co tady vlastně jde, abych (konečně) určil identitu stránek, aby každému nově příchozímu bylo jasné, co tady může čekat. Teď to vypadá jako: k47čka – náhodné výkřiky jednoho (podivného) člověka, který očividně píše povídky, píše o tom jak píše a dělá i nějaké další věci. To by chtělo trochu uhladit. Nápady (i špatné, ty jsou většinou nejlepší) směřujte do komentářů nebo poštovním holubem směrem k metropoli.

**

Na stará kolena jsem se dal na vážnou hudbu. Je to tak. Beethovenovy symfonie číslo 9, 7, 5 nebo Moonlight sonata jsou ukázky překrásné hudby, nádherné, fascinující.

Zajímavý je komentář pod jedním z odkazovaných videí: It's wonderful that this music can fascinate even 16-year-old girls like me :3. Inu!

**

Nedávno jsem chtěl usnout a tak jsem dělal, to co obvykle dělávám: zašel jsem na YouTube, pustil si nějakou hodinovou přednášku z cyklu Google tech talks a s notebookem jsem si lehl do postele. Obvykle se tam probírají zajímavá témata, což je přínos a pak mě taky hlas dokáže pomalu dovést až ke spánku, což je ten hlavní efekt. Ale tentokrát jsem narazil na velice zajímavou přednášku o návrhu sloupcově orientované relační databáze MonetDB/X100. Docela specifické téma, ale zatraceně zajímavé. MonetDB a pak i X100 navrhoval jeden zatraceně chytrý chlapík a využil velkého množství triků a rychlostních optimalizací, včetně chytrého využití RAM, cache procesoru, komprese, pipeline zpracování atd atd. Ve specifických testech je X100 řádově 100× rychlejší než MySQL.

A abych to shrnul: zaujalo mě to tolik, že jsem od té doby už neusnul.

**

Dál: To byste ani nevěřili, jaká je sranda si natáhnout záda při mrtvém tahu. První den jsem to jenom trochu cítil a říkal si, že to do rána přejde. Ale druhý den začalo to pravé utrpení. Když jsem strnulý v jedné pozici, nic necítím, žádnou bolest, nic, ale jakmile se pohnu nebo nedej bože zlehka zaberu zády, nastává skutečně pekelná chvíle. Potřebuji Tramadol. Když už jsou ty vánoce…

Nicméně miluji, když pustím tu těžkou obouruční činku na zem a na betonu se objeví praskliny.

**

Někde na internetech jsem četl tenhle žvást: „… ale vím, že každý kdo tu myšlenku chtěl správně pochopit, ji také pochopil tak, jak byla myšlená.“ Jsem jediný, komu logika toho tvrzení připadá zvrácená? Kdo chtěl něco správně pochopit. Asi si můžu vybrat jestli něco chci pochopit správně nebo špatně. Záleží na tom, co chci slyšel a to taky uslyším. Pravda a holá skutečnost je zatlačena do pozadí. Není důležitá.

**

A jako za starých časů nakonec strip číslo 669.298, které se podrobně zabývá dialogem člověk – šílený počítač.

**

The konec. (PS: na všechny maily jednou odpovím.)

Hej nebudu to nijak dlouze protahovat a do vln internetu hned vyklopím další várku povídek z NaNoWriMo série Corporal Cortex. Všechno, co jsem chtěl dodat, jsem napsal už dřív, takže bych se jenom opakoval. Ale přesto: Corporal Cortex má zvláštní vazbu na Terminalitu (které se začnu věnovat hned, jak odbudu Corporal Cortex, přísahám). Tato vazba je doopravdy velice těsná. Schválně, pozná někdo o jakou spojitost jde.

Takže tady máte další 3 díly CC #7, CC #8 a CC #9. Zbytek příště.

V poslední době se dějou divné věci: Já – okázalý bezvěrec – jsem pronikl do bible. Víceméně náhodou.

Abych věci uvedl na pravou míru: všechno začalo, když jsem se začal seznamovat s programovacím jazykem Go, který nedávno vzešel z dílen Googlu. Z Go mám takový zvláštně pozitivní pocit. Na jednu stranu vím, že sedím u jazyka na podobné úrovni jako C, ale v hlavě mi nezní varovný hlas: Pozor, na každém rohu číhají pointery. Pointery jsou pochopitelně přítomny, ale neházejí klacky pod nohy. Připadá mi skoro jako kdybych programoval v nějakém skriptovacím jazyku (jako např. PHP nebo Ruby) Přesto jde o kompilovaný, typově a paměťově bezpečný zázrak s garbage collectorem. Během prvního dne programování jsem nezažil jediný segfault nebo podobně milé překvapení.

Go ale překvapuje i dál a obsahuje několik zajímavých nápadů, například implicitní typování proměnných nebo určování viditelnosti metod a proměnných podle toho, zdali je první písmeno velké nebo malé + podpora paralelního programování. A navíc ta rychlost! Všechno se kompiluje rychlostí blesku.

Myslím, že tvůrci dosáhli svých cílů, které jsou zmíněny i v této video-prezentaci.

Z těchto námluv s jazykem Go vzešel twitter robot @komplet_bible, který za pomoci databáze CouchDB a malého shellového skriptu automaticky twittuje verše z bible. Neptejte se mě proč zrovna tohle. Potřeboval jsem nějakou aspoň vzdáleně užitečnou aplikaci, kterou bych v Go naprogramoval a první mi na mysl přišlo zrovna tohle. No, co už jsem měl horší nápady.

Na rozdíl od Stripbota, který je napsaný v Javě/Groovy a používá několik externích knihoven, je @komplet_bible bleskový drobeček, který nezabírá skoro žádnou paměť.

Jinak Bible je jenom kopec sraček. Nestojí za to se jí zabývat.

+++

Mimochodem, když mluvím o absenci víry a atheismu, doporučuji shlédnout tato videa Richarda Dawkinse a jeho kamarádů: The New Atheism, We Few, We Happy Few, We Band of Brothers, sérii Root of All Evil a Good Reasons for ‚Believing‘ in God. Velice cenný materiál, který prohloubil můj ateismus a přesvědčil mě, že náboženství není jenom zbytečné, ale i škodlivý a nebezpečný přežitek, který je nutné zničit. Víra v boha je ve své podstatě memetický virus, mentální nákaza, která se šíří prostřednictvím slov.

A když už budete v ráži, podívejte se na poslední stand-up vystoupení komika Eddiho Izzarda Stripped, kde o náboženství taky mluví velice mile. Stručně všechno shrnul takto: If there is a God, his plan is very similar to someone not having a plan.

Skončil listopad a skončilo i literární šílenství NaNoWriMo. Někomu se podařilo práci dotáhnout do konce a skutečně napsat román o 50000 slovech. Mě ne. Několik dnů před koncem jsem se se zastavil na čísle 26500. Řekl jsem si, že nemá cenu se snažit to šílenství dotáhnout do konce. Stejně jsem s příběhem neměl žádný konkrétní plán, co jsem chtěl napsat jsem napsal. Dokončil jsem všechny načaté věty, zakončil je tečkou nebo jiným vhodným interpunkčním znaménkem, provedl kontrolu pravopisu a dal jsem od toho ruce pryč.

Všem autorů, kterí se účastnili NaNoWriMa 2009, se podařilo dohromady vygenerovat dvě a půl miliardy slov prózy, které nikdo nebude číst (jak jsem podotkl už dříve).

Bez dalších řecí dávám online další tři díly zmíněné povídky Corporal Cortex + opravu prvních tří dílů (jde jenom o kontrolu pravopisu, takže proud myšlenk zůstal ve své surové podobě). Zbytek příště.